Přeskočit na obsah

Zikmund Báthory

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zikmund Báthory
Narození20. března 1572
Oradea
Úmrtí27. března 1613 (ve věku 41 let)
Praha
Místo pohřbeníkatedrála svatého Víta
Povoláníaristokrat a politik
ChoťMarie Kristýna Rakouská (od 1595)[1]
RodičeKryštof Báthory a Isabel Bocskai
RodBáthoryové
PříbuzníGryzelda Bathoryová (sestra)
Funkcesedmihradský kníže (1586–1599)
Seznam opolských knížat (1597–1598)
ratibořský kníže (1597–1598)
sedmihradský kníže (1601–1602)
PodpisZikmund Báthory – podpis
ZnakZnak
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zikmund Báthory (maďarsky Báthory Zsigmond, maďarsky Sigismund Báthory) (20. března 1572 Oradea27. března 1613 Praha) byl vévoda sedmihradský. Vnuk Štěpána VIII. Báthoryho, syn Kryštofa Báthoryho a Isabely Kristýny Bocskaiové.

Eligius II. Sadeler, Portrét Zikmunda Báthoryho, mezi 1606-1610

Po svém otci nastoupil jako vévoda sedmihradský, od roku 1599 však tuto zemi vyměnil s Rudolfem II. za Knížectví opolské a ratibořské.

Jiné zdroje uvádějí, že Zikmund Báthory se vzdal Sedmihradska za 50 tisíc dukátů a za doživotní užívání libochovického panství (Libochovice a vesnice: Černiv, Dubany, Horka, Chotěšov, Klapý, Křesín, Levousy, Lkáň, Lukohořany, Poplze, Radovesice, Sedlec, Slatina, Vojnice, Vojničky, Želevice a Solany s tvrzí).[2]

Roku 1604 obdržel inkolát v Čechách. Dne 22. srpna 1606 dostal od císaře Rudolfa k doživotnímu užívání libochovické panství. Od té doby sídlil na tamním zámku. Dále byl vyznamenán Řádem Zlatého rouna. Svůj statut zasloužilého válečníka a dvořana reprezentoval mimo jiné grafickým portrétem, objednaným u Aegidia II. Sadelera. Dal se zpodobit s alegorickými postavami Slávy (která jej věnčí) a Bohatství, (s rohem hojnosti).

V roce 1610 byl za spiknutí proti císaři zatčen a na 14 měsíců uvězněn v Praze.[3] Po propuštění žil v Libochovicích, kde byl stižen mozkovou mrtvicí a zemřel[4].

Jiné zdroje uvádějí, že mozkovou příhodou, při které mu ochrnula jedna ruka a obě nohy byl postižen na libochovickém zámku před jeho uvězněním a že k jeho vyléčení byl povolán lékař ze Sedmihradska, který jej vyléčil. V roce 1610 pak byl podle těchto zdrojů za spiknutí proti císaři zatčen a uvězněn v Praze, kde byl údajně stižen mozkovou mrtvicí a zemřel.[2][5]

Byl pohřben v katedrále svatého Víta na Pražském hradě v Černínské kapli pod náhrobní deskou s latinským nápisem.[6]

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  2. a b Historie. zamek-libochovice.czhttps [online]. [cit. 2025-09-21]. Dostupné online. 
  3. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Libochovice zámek, s. 10–11. 
  4. SZABÓ 2012, s. 185
  5. KOROUS, Karel. Střípky z historie Libochovic. 5. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2020. 34 s. Dostupné online. S. 9. 
  6. AMBROS, August. Der Dom zu Prag. Praha: K. André, 1858. 375 s. S. 160–161. (německy) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SZABÓ, Péter Károly, heslo "Báthory Zsigmond", in Gujdár, Noémi; Szatmáry, Nóra (eds.). Magyar királyok nagykönyve: Uralkodóink, kormányzóink és az erdélyi fejedelmek életének és tetteinek képes története [Encyklopedie králů Maďarska: Ilustrované dějiny života a smrti našich králů, regentů a knížat Transylvánie]. Reader's Digest 2012, s. 184–187. ISBN 978-963-289-214-6 (maďarsky).

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]