František Salvátor Rakousko-Toskánský
| František Salvátor Rakousko-Toskánský | |
|---|---|
 František Salvátor v roce 1910 | |
| Rodné jméno | František Salvátor Maria Josef Ferdinand Karel Leopold Anton Rakousko-Toskánský |
| Narození | 21. srpna 1866 Altmünster |
| Úmrtí | 20. dubna 1939 (ve věku 72 let) Vídeň |
| Místo pohřbení | Sindelburg u Wallsee, Dolní Rakousy |
| Titul | rakouský arcivévoda, princ toskánský |
| Manžel(ka) | I. Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská II. Melanie z Risenfelsu |
| Děti | Alžběta Františka František Karel Salvátor Hubert Salvátor Hedvika Theodor Salvátor Gertrud Marie Klement Salvátor Matylda Anežka (nemanželský) František Josef z Hohenlohe |
| Rodiče | Karel Salvátor Rakousko-Toskánský Marie Imakuláta Neapolsko-Sicilská |
| Rod | Habsbursko-lotrinská dynastie |
| Funkce | člen Panské sněmovny (1889–1918) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Salvátor Rakousko-Toskánský (německy: Erzherzog Franz Salvator Maria Joseph Ferdinand Karl Leopold Anton von Österreich-Toskana; 21. srpna 1866, Altmünster, Horní Rakousy – 20. dubna 1939, Vídeň) byl rakouský arcivévoda a generál pocházející z toskánské větve habsbursko-lotrinského rodu.
Původ a vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]
Byl druhým synem Karla Salvátora a jeho ženy Marie Immaculaty, dcery krále Obojí Sicílie Ferdinanda II. Rodiče Františka Salvátora byli blízcí příbuzní, neboť Karel Salvátor byl bratrancem své ženy.
Od mládí byl veden k vojenství a také se zajímal o techniku. Svou vojenskou karieru zahájil v roce 1881 jako poručík. Roku 1889 byl jmenován rytmistrem a od roku 1911 měl hodnost generála jezdectva. V období I. světové války zastával funkci generálního inspektora dobrovolných zdravotníků a mimo jiné velel akci při záchraně zajatců v Rusku. 1. prosince 1918 byl dán do civilu a vzdal se svých nároků na trůn, aby mohl dál žít s rodinou v Rakousku, které se stalo republikou. Proslul zájmem o automobily a podporou firmy Porsche. Byl amatérským fotografem a rád maloval. Zemřel roku 1939 a jeho tělo bylo uloženo na hřbitově v Sindelburgu.
Manželství[editovat | editovat zdroj]
Dne 31. července 1890 se v Bad Ischlu oženil s nejmladší dcerou rakouského císaře Františka Josefa I., arcivévodkyní Marií Valerií (1868–1924), se kterou měl deset dětí.
Manželství, jež bylo zpočátku harmonické, se časem zhoršilo a František Salvátor se začínal ohlížet po jiných ženách. Měl jednu aférku s princeznou Stefanií z Hohenlohe (1891–1972), též známou jako pozdější „Hitlerova špiónka“ a s ní měl nemanželského syna, kterého uznal za života Valerie.
V roce 1934, deset let po smrti Valerie, se oženil podruhé s Melanií z Risenfelsu (1898–1984).
Potomci[editovat | editovat zdroj]
- Alžběta Františka (Elisabeth) (1892–1930)
- František Karel Salvátor (1893–1918)
- Hubert Salvátor (1894–1971)
- Hedvika (1896–1970) ∞ 1918 hrabě Bernhard Stolberg ze Stolbergu (1881–1952)[1]
- Theodor Salvátor (1899–1978)
- Gertrud (1900–1962)
- Marie (1901–1936)
- Klement Salvátor (1904–1974)
- Matylda (1906–1991) ∞ 1947 dr. Ernest Hefel (1888–1974)[2]
- Anežka (*/† 1911)
- František Josef z Hohenlohe-Schillingsfürst (1914) (nemanželský)
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 155.
- ↑ Hamannová, str. 331
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 140–141.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Salvátor Rakousko-Toskánský na Wikimedia Commons
- Habsbursko-lotrinská dynastie
- Toskánští Habsburko-Lotrinkové
- Arcivévodové
- Toskánští princové
- Rytíři Řádu černé orlice
- Rakousko-uherští generálové
- Narození v Altmünsteru
- Úmrtí ve Vídni
- Pohřbení ve Wallsee-Sindelburgu
- Narození 21. srpna
- Narození 1866
- Úmrtí 20. dubna
- Úmrtí 1939
- Držitelé čestných doktorátů Univerzity Innsbruck