Bad Ischl
| Bad Ischl | |
|---|---|
 | |
 Znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°42′42″ s. š., 13°37′26″ v. d. |
| Nadmořská výška | 468 m n. m. |
| Stát |  Rakousko |
| Spolková země | Horní Rakousy |
| Okres | Gmunden |
  Bad Ischl | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 162,80 km²[1] |
| Počet obyvatel | 14 137 (2026) |
| Správa | |
| Starosta | Ines Schiller |
| Oficiální web | www |
| info | |
| Telefonní předvolba | 06132 |
| PSČ | 4820 |
| Označení vozidel | GM |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bad Ischl (německy 
baːt ˈɪʃl̩) je rakouské lázeňské město v okrese Gmunden v jižní části spolkové země Horní Rakousy. Leží na soutoku řek Traun a Ischl a je tradičním centrem Solné komory (Salzkammergut). K 1. lednu 2026 zde žilo 14 137 obyvatel.
Město získalo zlatou medaili v evropské soutěži Entente Florale Europe za kvalitu života, přičemž dosáhlo dosud nejvyššího bodového hodnocení v historii soutěže.[2] V roce 2024 byl Bad Ischl spolu s dalšími 22 obcemi Solné komory vyhlášeno Evropským hlavním městem kultury, společně s norským městem Bodø a estonským městem Tartu.
Název
[editovat | editovat zdroj]Oficiální název obce zněl až do roku 1906 Ischl; teprve od tohoto roku nese město název Bad Ischl. Původ názvu je odvozován od keltského výrazu Isca, označujícího chladnou, rychle tekoucí vodu.[3] Předpona Bad znamená v němčině lázně a odkazuje na lázeňský charakter města.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o dnešním Bad Ischlu pochází z roku 1262 (tehdy uváděn jako Iselen,
později jako Yschl). Předpokládá se však, že oblast Bad Ischlu byla osídlena již v době halštatské a laténské. V roce 15 př. n. l. se celá oblast Noricum na půl tisíciletí stala součástí Římské říše. Přítomnost Římanů dokládají dva kameny z doby po roce 170 n. l. s votivními nápisy věnovanými Mithrovi, které obsahovaly zmínku o statio Esc(ensis) (mýtné stanici), dále římský náhrobek ze 3. / 4. století a další nálezy. V období stěhování národů v oblasti Solné komory zřejmě došlo k znatelnému poklesu populace, který byl následně kompenzován imigrací Bavorů a Slovanů. Za Karla Velikého se situace v oblasti stabilizovala, ale úpadek opět způsobily uherské nájezdy.
Kolem roku 1000 bylo území součástí bavorské marky nad Enží a pomalu se vzpamatovalo z úpadku. Počet obyvatel rostl a byla obnovena produkce soli. Svůj vliv v Travensku v první polovině 12. století rozšířili Traungauerové až na území Solné komory. V roce 1192 jejich dědictví získali Babenberkové. Od té doby se sůl opět stala nejdůležitějším ekonomickým faktorem v oblasti dnes zvané Ischlland.
Z roku 1262 pochází první písemná zmínka o Ischlu.
O století později, za vlády Habsburků, když byla v Goisernu objevena nová solná hora a schválena těžba, rozhořel se spor se salcburským arcibiskupem Konrádem IV. o monopol na těžbu a prodej soli. Situaci ještě zhoršilo, když habsburský oblíbenec opat Jindřich z Admontského kláštera začal těžit sůl v nedalekém údolí Gosau a v Hallstattu. Arcibiskup se odvolával na svůj údajný monopol na těžbu a odmítal přistoupit na dělbu obchodu se solí. Tuto námitku však vévoda Albrecht. I. neuznal, načež se rozhořel konflikt. Ten byl ukončen v roce 1297, byl uzavřen trvalý smír a postupně byly vybudovány nové solné doly. Od roku 1419 je sídlem císařského správce habsburských obchodů se solí hrad Wildenstein v Ischlu.[4]
Hlavním sídlem regionu Ischl v té době byl Lauffen (první zmínka z roku 807), dnes obec v katastru Bad Ischlu. V době po bitvě na Moravském poli v roce 1278, kdy se Solná komora dostala do habsburského držení, za krále Rudolfa I. byl V letech 1275/80 městu udělen status trhové obce a vévoda Albrecht III. v roce 1392 Ischlu udělil zvláštní práva.[5] Za císaře Fridricha III. Ischl v roce 1466 získal status trhového města.[6] V roce 1656 byl v dokumentu poprvé zmíněn název „Salzkammergut“ (Solná komora) pro území kolem Bad Ischlu.
Lázně
[editovat | editovat zdroj]
V Bad Ischlu se nacházejí solné lázně, které největšího věhlasu dosáhly v 19. století díky pobytům císařské rodiny a dalších významných osobností. Lázně využívají léčebných účinků soli a solanky a zaměřují se především na léčbu onemocnění dýchacích cest a pohybového aparátu. Součástí lázeňského areálu je také termální komplex EurothermenResort Bad Ischl s termálními bazény, saunami a wellness centrem.
Dějiště světového skautského jamboree
[editovat | editovat zdroj]V lázeňském městě se na přelomu července a srpna 1951 konalo 7. Světové skautské jamboree. Tábořit sem přijelo 12 884 skautů a skautek ze 61 zemí světa. Jamboree se muselo v poválečné době vyrovnat s velkou jednoduchostí. Hlavní kemp byl rozděleny do sedmi různých dílčích menších tábořišť, přičemž každé z nich bylo pojmenováno po jiném spolkovém státu v Rakousku. Dodnes na místě tábořiště stojí pamětní kámen. [7]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Císařská vila (Kaiservilla) – letní sídlo Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty Bavorské (Sissi) postavené v biedermeierovském stylu
- farní kostel z roku 1783
- vila Franze Lehára – žil v Bad Ischlu od roku 1912 až do své smrti 1948
- Muzeum Franze Lehára a Lehárovo filmové divadlo
- Kongresshaus – kongresové centrum a divadlo postavené v letech 1873 – 1875
- cukrárna Zauner – v uličce Pfarrgasse, s oblibou ji navštěvoval při svých pobytech císařský pár
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Kongresové centrum a divadlo
Císařská vila
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dauersiedlungsraum der Gemeinden Politischen Bezirke und Bundesländer - Gebietsstand 1.1.2018. Statistik Austria. Dostupné online. [cit. 2019-03-10].
- ↑ Bad Ischl gewinnt Gold bei "Entente Florale". MeinBezirk.at [online]. 2016-09-24 [cit. 2026-07-25]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Inge Resch-Rauter: Unser Keltisches Erbe. Flurnamen, Sagen, Märchen und Brauchtum als Brücken in die Vergangenheit. Teletool Edition. Wien 1998, ISBN 3-9500167-0-8; S. 59.
- ↑ landesarchiv-ooe.at. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ Georg J. Kanzler, Franz Koch. [s.l.]: [s.n.] [[[:Šablona:Landesbibliothek.at]] Dostupné online]. OCLC 252078046
- ↑ Georg J. Kanzler, Franz Koch. [s.l.]: [s.n.] [[[:Šablona:Landesbibliothek.at]] Dostupné online].
- ↑ ZUKRIGL, Gerald. Besuch in Bad Ischl – Pfadfindergruppe Linz 12 – Urfahr [online]. [cit. 2020-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-28. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bad Ischl na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Bad Ischl na Facebooku
- Bad Ischl na Instagramu
- Bad Ischl na YouTube
