Vilém Habsbursko-Lotrinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vilém Habsbursko-Lotrinský
Vyshyvanyi 01.jpg
Narození 10. února 1895
Pula
Úmrtí 18. srpna 1948 (ve věku 53 let) nebo 1954 (ve věku 58–59 let)
Kyjev
Příčina úmrtí tuberkulóza
Místo pohřbení Lukyanivske Cemetery
Národnost Rakušané
Alma mater Tereziánská vojenská akademie
Rodiče Karel Štěpán Rakousko-Těšínský a Marie Tereza Habsbursko-Lotrinská
Příbuzní Leo Karel Habsbursko-Lotrinský, Karel Albrecht Habsbursko-Altenburský, Mechthildis Rakousko-Těšínská, Eleonora Rakousko-Těšínská a Renata Rakousko-Těšínská (sourozenci)
Funkce člen Panské sněmovny (Rakousko)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arcivévoda Vilém František Josef Karel Habsbursko-Lotrinský, něm. Erzherzog Wilhelm Franz Joseph Karl von Habsburg-Lothringen (10. února 1896 na ostrově Lošinj, dnešní Chorvatsko18. srpna 1948 v Kyjevě, dnešní Ukrajina) byl důstojník c.k. armády, ukrajinský voják a následník trůnu.

Mládí a ukrajinská otázka[editovat | editovat zdroj]

Vilém byl šestým dítětem a nejmladším synem c.k. admirála arcivévody Karla Štěpána a jeho ženy Marie Terezie, rozené arcivévodkyně rakouské a vévodkyně toskánské. Strávil své první roky na Lošinji, krátce navštěvoval Reálné gymnázium ve Vídni a poté se přestěhoval s rodinou do Żywiece v Haliči.[1]

Zde Vilém rozvinul těsné propojení k Ruthenen, jak byli nazýváni Ukrajinci žijící v Rakousku-Uhersku. Brzy hovořil plynně ukrajinsky a osvojil si široké znalosti ukrajinské kultury. Metropolita řeckokatolické církve Andrej Šeptyckyj byl jeho učitelem. Vilém spolupracoval s ukrajinským poslancem ve vídeňské Říšské radě a podporoval jeho snažení na osamostatnění převážně ukrajinsky osídlené Východní Haliče.

Následník trůnu v první světové válce[editovat | editovat zdroj]

Během 1. světové války byli jak jeho otec, tak jeho bratr Karel Albrecht uchazečem na trůn v Ústředními mocnostmi ovládaném Polsku. Vilém byl naproti tomu považován za pretendenta ukrajinského trůnu.

Za války byl důstojníkem 13. pluku hulánů a v roce 1917 převzal ukrainophile k.u.k. Rittmeister oddíl ukrajinského Detachements, k němuž náležela i c.k. Ukrajinská legie.[2] Ukrajinská legie, jež sestávala z ukrajinských rekrutů z Haliče, v návaznosti na tradici kozáků, brzy přejmenovaných na ukrajinské zičovské střelce (Ukrajinski sičovi striĺci). Během okupace Ukrajiny ústředními mocnostmi roku 1918, operovala na jihu země. Od té doby bylo Vilémovi přezdíváno Vasyl Vyšyvanyj (Vyšívaný Vilém, neboť často nosil vyšívanou ukrajinskou košili).[3]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Leopold II.
 
 
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém Nasavsko-Weilburský
 
 
Jindřiška Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
Luisa Isabela z Kirchbergu
 
 
Karel Štěpán Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
Leopold II.
 
 
Josef Habsbursko-Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Ludvík Württemberský
 
 
Marie Dorotea Württemberská
 
 
 
 
 
 
Henrietta Nasavsko-Weilburská
 
'Vilém Habsbursko-Lotrinský'
 
 
 
 
 
Ferdinand III. Toskánský
 
 
Leopold II. Toskánský
 
 
 
 
 
 
Luisa Marie Amélie Tereza Neapolsko-Sicilská
 
 
Karel Salvátor Rakousko-Toskánský
 
 
 
 
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
Marie Antonie Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Marie Izabela Španělská
 
 
Marie Tereza Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
Ferdinand II. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
Marie Isabela Španělská
 
 
Marie Imakuláta Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
 
 
Marie Terezie Izabela Rakousko-Těšínská
 
 
 
 
 
 
Jindřiška Nasavsko-Weilburská
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vasyl Rasevyč: Habsburský král pro Ukrajinu? Vilém Habsburský a Karel I.. www.habsburg.org.hu [online]. [cit. 2009-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-11. 
  2. Wolfdieter Bihl: Beiträge zur Ukraine-Politik Österreich-Ungarns 1918. In: Jahrbücher für Geschichte Osteuropas NF 14 (1966), S. 51-62, hier: S. 51f.
  3. Pavlo Skoropads’kyj (Hrsg. u. bearb. von Günter Rosenfeld): Erinnerungen 1917 bis 1918. Verlag Steiner, Stuttgart 1999, ISBN 3-515-07467-8, S. 22 und Erzherzog Wilhelm bei Austrian Commanders.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vasyl Rasevyč: Ein habsburgischer König für die Ukraine? Wilhelm von Habsburg und Kaiser Karl I. In: Andreas Gottsmann (Hrsg.): Karl I. (IV.), der Erste Weltkrieg und das Ende der Donaumonarchie. Verlag der Österr. Akademie der Wissenschaften, Wien 2007, ISBN 978-3-7001-3929-4, S. 223-230.
  • Timothy Snyder: The Red Prince. The Fall of a Dynasty and the Rise of Modern Europe. Badley Head, London 2008, ISBN 978-0-224-08152-8. (česky: Rudý kníže. Utajený život habsburského arcivévody. Praha 2010)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]