Vilém Habsbursko-Lotrinský
| Vilém Habsbursko-Lotrinský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 10. února 1895 Pula |
| Úmrtí | 18. srpna 1948 (ve věku 53 let) Kyjev |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Místo pohřbení | Lukianivske Cemetery |
| Národnost | Rakušané |
| Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
| Povolání | básník, voják a politik |
| Rodiče | Karel Štěpán Rakousko-Těšínský a Marie Tereza Habsbursko-Lotrinská |
| Rod | Habsbursko-lotrinská dynastie |
| Příbuzní | Leo Karel Habsbursko-Lotrinský, Karel Albrecht Habsbursko-Altenburský, Mechthildis Rakousko-Těšínská, Eleonora Rakousko-Těšínská a Renata Rakousko-Těšínská (sourozenci) |
| Funkce | člen Panské sněmovny (1917–1918) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arcivévoda Vilém František Josef Karel Habsbursko-Lotrinský, něm. Erzherzog Wilhelm Franz Joseph Karl von Habsburg-Lothringen (10. února 1896 na ostrově Lošinj, dnešní Chorvatsko – 18. srpna 1948 v Kyjevě, dnešní Ukrajina) byl důstojník c.k. armády, ukrajinský voják a následník trůnu.
Mládí a ukrajinská otázka[editovat | editovat zdroj]
Vilém byl šestým dítětem a nejmladším synem c.k. admirála arcivévody Karla Štěpána a jeho ženy Marie Terezie, rozené arcivévodkyně rakouské a vévodkyně toskánské. Strávil své první roky na Lošinji, krátce navštěvoval Reálné gymnázium ve Vídni a poté se přestěhoval s rodinou do Żywiece v Haliči.[1]
Zde Vilém rozvinul těsné propojení k Ruthenen, jak byli nazýváni Ukrajinci žijící v Rakousku-Uhersku. Brzy hovořil plynně ukrajinsky a osvojil si široké znalosti ukrajinské kultury. Metropolita řeckokatolické církve Andrej Šeptyckyj byl jeho učitelem. Vilém spolupracoval s ukrajinským poslancem ve vídeňské Říšské radě a podporoval jeho snažení na osamostatnění převážně ukrajinsky osídlené Východní Haliče.
Následník trůnu v první světové válce[editovat | editovat zdroj]
Během 1. světové války byli jak jeho otec, tak jeho bratr Karel Albrecht uchazečem na trůn v Ústředními mocnostmi ovládaném Polsku. Vilém byl naproti tomu považován za pretendenta ukrajinského trůnu.
Za války byl důstojníkem 13. pluku hulánů a v roce 1917 převzal ukrainophile k.u.k. Rittmeister oddíl ukrajinského Detachements, k němuž náležela i c.k. Ukrajinská legie.[2] Ukrajinská legie, jež sestávala z ukrajinských rekrutů z Haliče, v návaznosti na tradici kozáků, brzy přejmenovaných na ukrajinské zičovské střelce (Ukrajinski sičovi striĺci). Během okupace Ukrajiny ústředními mocnostmi roku 1918, operovala na jihu země. Od té doby bylo Vilémovi přezdíváno Vasyl Vyšyvanyj (Vyšívaný Vilém, neboť často nosil vyšívanou ukrajinskou košili).[3]
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Vasyl Rasevyč: Habsburský král pro Ukrajinu? Vilém Habsburský a Karel I.. www.habsburg.org.hu [online]. [cit. 2009-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-11.
- ↑ Wolfdieter Bihl: Beiträge zur Ukraine-Politik Österreich-Ungarns 1918. In: Jahrbücher für Geschichte Osteuropas NF 14 (1966), S. 51-62, hier: S. 51f.
- ↑ Pavlo Skoropads’kyj (Hrsg. u. bearb. von Günter Rosenfeld): Erinnerungen 1917 bis 1918. Verlag Steiner, Stuttgart 1999, ISBN 3-515-07467-8, S. 22 und Erzherzog Wilhelm bei Austrian Commanders.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Vasyl Rasevyč: Ein habsburgischer König für die Ukraine? Wilhelm von Habsburg und Kaiser Karl I. In: Andreas Gottsmann (Hrsg.): Karl I. (IV.), der Erste Weltkrieg und das Ende der Donaumonarchie. Verlag der Österr. Akademie der Wissenschaften, Wien 2007, ISBN 978-3-7001-3929-4, S. 223-230.
- Timothy Snyder: The Red Prince. The Fall of a Dynasty and the Rise of Modern Europe. Badley Head, London 2008, ISBN 978-0-224-08152-8. (česky: Rudý kníže. Utajený život habsburského arcivévody. Praha 2010)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilém Habsbursko-Lotrinský na Wikimedia Commons - Judith Luig: Der Habsburger und das It-Girl. In: die tageszeitung, 10./11. Januar 2009
