Josef Ferdinand Toskánský
Josef Ferdinand Toskánský | |
---|---|
arcivévoda Josef Ferdinand (1895) | |
Generální inspektor c. k. vojenského letectva | |
Ve funkci: 8. července 1917 – 3. září 1918 | |
Velitel 4. armády | |
Ve funkci: 30. září 1914 – 7. června 1916 | |
Předchůdce | Moritz von Auffenberg |
Nástupce | Karl Tersztyánszky von Nádas |
Velitel 14. armádního sboru | |
Ve funkci: 2. srpna 1914 – 30. září 1914 | |
Předchůdce | Viktor Dankl |
Nástupce | Josef Roth |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generálplukovník (1916), generál pěchoty (1914), polní podmaršál (1911), generálmajor (1908) |
Narození | 24. května 1872 Salcburk, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 28. února 1942 Vídeň, Rakousko |
Choť | Rosa Jockelová |
Rodiče | Ferdinand IV. Toskánský a Alice Bourbonsko-Parmská |
Děti | Claudia Maria Theresia Principessa di Firenze Maximiliam Franz Joseph Karl Otto Heinrich Graf von Habsburg |
Příbuzní | Germana Marie Toskánská, Anežka Marie Toskánská, Luisa Antonie Toskánská, Jindřich Ferdinand Toskánský, Leopold Ferdinand Salvátor Rakousko-Toskánský, Petr Ferdinand Rakousko-Toskánský, Marie Antonie Toskánská[1] a Anna Marie Toskánská (sourozenci) |
Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
Profese | voják a politik |
Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna |
Commons | Archduke Joseph Ferdinand, Hereditary Grand Duke of Tuscany |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Ferdinand Toskánský (německy: Joseph Ferdinand Salvator Maria Franz Leopold Anton Albert Johann Baptist Karl Ludwig Rupert Maria Auxilatrix von Österreich-Toskana 24. května 1872, Salcburk – 28. února 1942, Vídeň) byl rakouský arcivévoda a následník trůnu zaniklého toskánského velkovévodství. Od mládí sloužil v c. k. armádě, za první světové války byl velitelem armádního sboru a nakonec samostatným vrchním velitelem 4. armády. V roce 1916 dosáhl hodnosti generálplukovníka, z východní fronty byl ale ještě téhož roku odvolán. Před zánikem Rakouska-Uherska zastával funkci generálního inspektora vojenského letectva (1917–1918), po roce 1918 žil v soukromí.
Život
[editovat | editovat zdroj]Byl druhým synem posledního toskánského velkovévody Ferdinanda IV. a jeho druhé manželky Alice Bourbonsko-Parmské. Rodičům se narodil v rakouském exilu, kam se uchýlili po zániku velkovévodství. Od roku 1902, kdy Josefův starší bratr Leopold opustil Habsburský dům, se stal otcovým následníkem a dědicem titulu. Po otcově smrti však titul toskánského velkovévody nepřijal[2] a soustředil se na vojenskou kariéru.
Po zrušení monarchie podepsal dokument, ve kterém se zřekl svých nároků na trůn a zůstal v Rakousku. Roku 1938 se dostal do koncentračního tábora Dachau, ze kterého byl za pomocí rodiny Hermanna Göringa po týdnu propuštěn.[3]
Vojenská kariéra
[editovat | editovat zdroj]První vojenskou průpravu získal na jezdecké kadetní škole v Hranicích, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, proslul svým jezdeckým uměním a také jako šermíř. V hodnosti poručíka nastoupil v roce 1892 k tyrolským myslivcům v Bregenzu. V roce 1894 získal hodnost nadporučíka a několik let sloužil u 93. pěšího pluku v Olomouci. Po dosažení plnoletosti se jako arcivévoda stal automaticky členem rakouské Panské sněmovny (1894).[4] V letech 1895–1897 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni, kterou dokončil v hodnosti kapitána a poté sloužil u 59. pěšího pluku v Salzburgu. V Salzburgu zůstal i v hodnsti majora (1897), ale vrátil se k jednotkám tyrolských myslivců. V roce 1903 byl povýšen na podplukovníka a stal se zástupcem velitele pěšího pluku č. 27 v Lublani. Jako plukovník (1905) převzal velení 93. pěšího pluku v Olomouci.[5] Od roku 1905 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 45 dislokovaného v Přemyšlu.[6]
V roce 1908 získal hodnost generálmajora a stal se velitelem 5. pěší brigády v Linzi, kde byl od roku 1911 velitelem 3. pěší divize.[7] Mezitím byl povýšen na polního podmaršála (1911). Na začátku první světové války převzal velení 14. armádního sboru[8] a k datu 1. srpna 1914 získal hodnost generála pěchoty.[9] Se svým sborem byl zařazen do 3. armády generála Brudermanna a zúčastnil se bojů na východní frontě. Po značných početních ztrátách v prvních bojích o Halič byl 1. října 1914 povolán do vrchního velení 4. armády.[10] V únoru 1916 byl povýšen do hodnosti generálplukovníka,[11] krátce nato utrpěla 4. armáda obrovské ztráty během Brusilovovy ofenzívy. Arcivévoda Josef Ferdinand byl na nátlak vrchního velení spojeneckého Německa odvolán v červnu 1916 a odešel do ústraní. Po nástupu Karla I. mu byla nabídnuta nově zřízená funkce generálního inspektora vojenského letectva (Generalinspekteur der Luftstreitkräfte). I když se o letectví zajímal od mládí, v technických záležitostech se příliš neorientoval a jeho nominace narazila na odpor armádního velení. Do funkce byl nakonec jmenován v červenci 1917 a zastával ji až do zániku monarchie. K datu 1. prosince 1918 byl v armádě penzionován.[12]
Řády a vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Již v roce 1891 se stal rytířem prestižního Řád zlatého rouna,[13] během vojenské služby obdržel řadu ocenění v Rakousku-Uhersku, ale i od zahraničních panovníků.[14][15]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]- Řád zlatého rouna (1891)
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Vojenský záslužný kříž III. třídy (1905)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- Vojenská záslužná medaile (1911)
- Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1914)
- velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
- Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1915)
- Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]- velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko, 1892)
- Řád routové koruny (Sasko, 1893)
- velkokříž Leopoldova řádu (Belgie, 1904)
- velkokříž Řádu sv. Ferdinanda (Itálie, 1905)
- Řád svatého Huberta (Bavorsko, 1908)
- Řád černé orlice (Německo, 1910)
- Železný kříž II. třídy (Německo, 1915)
- Železný kříž I. třídy (Německo, 1915)
- Královský hohenzollernský domácí řád (Německo, 1915)
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Josef Ferdinand byl dvakrát ženatý. Oba jeho sňatky byly morganatické.
- ~ 1921 Rosa Jockelová (roz. Kaltenbrunnerová) (1878–1929), rozvod roku 1928
- ~ 1929 Gertruda Tomaneková (1902–1997)
- Klaudie (* 1930), svobodná a bezdětná
- Maxmilián (* 1932)
Zájmy
[editovat | editovat zdroj]Jako velký milovník lovů se roku 1903 vydal na loveckou výpravu do Egypta pod pseudonymen hrabě Buriano. Vlastnil balon, kterým roku 1909 uskutečnil let z Lince do francouzského Dieppe. Cestu zdolal za 16 hodin.
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online.
- ↑ HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 188.
- ↑ Hamannová, str. 189.
- ↑ Arcivévoda Josef Ferdinand na webu rakouského parlamentudostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1906; Vídeň, 1905; s. 18 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 45 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1912; Vídeň, 1911; s. 19 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 2 dostupné online
- ↑ Generálplukovníci rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup arcivévody Josefa Ferdinanda in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 131 dostupné online
- ↑ Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Josefa Ferdinanda in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 6 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Josefa Ferdinanda in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 11 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 167–168 (heslo Joseph Ferdinand Salvator Erzherzog von Österreich) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 188–189.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Ferdinand Toskánský na Wikimedia Commons
- Arcivévoda Josef Ferdinand na webu austro-hungarian army
- Arcivévoda Josef Ferdinand Toskánský na webu Muzea města Hranice
- http://genealogy.euweb.cz/habsburg/habsburg8.html
- (anglicky) Genealogics-Leo van de Pas
Předchůdce: Ferdinand IV. Toskánský |
Titulární toskánský velkovévoda Josef Ferdinand Toskánský 1908–1921 |
Nástupce: Petr Ferdinand Toskánský |
- Toskánští Habsburko-Lotrinkové
- Arcivévodové
- Toskánští princové
- Titulární toskánští velkovévodové
- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Generálplukovníci
- Členové Panské sněmovny
- Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Řádu svatého Josefa
- Nositelé Řádu routové koruny
- Nositelé Řádu Leopolda (Belgie)
- Rytíři Řádu černé orlice
- Nositelé Železného kříže
- Nositelé Královského hohenzollernského domácího řádu
- Narození 24. května
- Narození v roce 1872
- Úmrtí 28. února
- Úmrtí v roce 1942
- Úmrtí 28. srpna
- Narození v Salcburku
- Absolventi Tereziánské vojenské akademie
- Habsbursko-lotrinští v 19. století
- Habsbursko-lotrinští v 20. století