Matyáš Habsburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Matyáš Habsburský
Císař Svaté říše římské, český, uherský a chorvatský král, moravský markrabě a rakouský arcivévoda
Portrét
Matyáš Habsburský na dobovém portrétu.
Doba vlády1608–1619 (uherský král)
1611–1619 (český král)
1612–1619 (římskoněmecký císař)
Korunovaceuherským králem:
19. listopadu 1608, Prešpurk
českým králem:
23. května 1611, Praha
římskoněmeckým císařem:
25. června 1612, Frankfurt nad Mohanem
TitulyJeho císařská milost
Narození24. února 1557
Vídeň,
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí20. března 1619 (ve věku 62 let)
Vídeň,
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
PohřbenCísařská hrobka ve Vídni
PředchůdceRudolf II.
NástupceFerdinand II.
ManželkaAnna Tyrolská
DynastieHabsburkové
OtecMaxmilián II.
MatkaMarie Španělská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Matyáš Habsburský (24. února 1557 Vídeň20. března 1619 Vídeň) byl císař římský (1612–1619), král český (1611–1619), uherský a chorvatský, markrabě moravský a arcivévoda rakouský (1608–1619) z dynastie Habsburků.

První politické kroky[editovat | editovat zdroj]

Matyáš byl ctižádostivým synem Maxmiliána II. a Marie Španělské, mladší bratr císaře Rudolfa II. Jejich otec odkázal vládu nejstaršímu Rudolfovi a ostatním synům jen skromný roční důchod, s čímž se Matyáš se svou silnou politickou ctižádostí nehodlal smířit.

Již jako jedenadvacetiletý mladík se s podporou katolického umírněného křídla stal v letech 15781581 generálním místodržícím v Nizozemí (titulem: Generální guvernér Svobodného Nizozemí), kde předtím vypuklo proti Habsburkům povstání.

Matyáš se kvůli tomuto dobrodružství ocitl v ještě silnější nemilosti svého bratra, který mu na druhou stranu pomáhal k určité moci. Od roku 1594 Matyáš hospodařil v Rakousku, kde byl místodržitelem z vůle Rudolfa II., a vystupoval proti reformované církvi za podpory vídeňského biskupa Melchiora Klesla. Rudolf ho jmenoval do funkce nejvyššího vojenského velitele, když vypukla patnáctiletá válka s Turky, a v roce 1598 za regenta v Sedmihradsku.

Mocenské boje mezi bratry[editovat | editovat zdroj]

Custos, Dominicus: Matyáš Habsburský.

V roce 1606 byl Matyáš tajně jmenován rodinnými příslušníky hlavou rodu a postupně se začal angažovat na územích svého staršího bratra Rudolfa II. (tzv. svár bratří v domě habsburském). V roce 1608 Matyáš za slib náboženské a politické svobody získal podporu stavů a převzal tak vládu nad Rakouskem, Uhrami a Moravou. Rudolfovi zůstaly věrné Čechy (i přes Matyášova vojska u Prahy), Slezsko a obě Lužice.

Téhož roku byla sepsána kompromisní libeňská smlouva mezi oběma bratry, která určovala sféru jejich vlivu. V roce 1611 se Rudolf pokusil o převrat (vpád pasovských), avšak neuspěl a Matyáš, kterého české stavy požádaly o vojenskou pomoc, se stal českým králem.[1] Po smrti svého bratra v roce 1612 usedl i na císařský trůn Říše.

S vytouženou korunou na hlavě[editovat | editovat zdroj]

Matyáš Habsburský jako český král.

Naděje, že bude Matyáš lepším panovníkem než jeho bratr, se ukázaly jako liché. Matyášovi se podařilo zachránit soustátí v rukou Habsburků, ale za cenu velkých ústupků v oblasti konfese. Současně se po nástupu na trůn projevil jako váhavý a slabý panovník. Obojí dalo příčinu dalšímu vývoji v Čechách.

Nový panovník podpořil katolickou stranu, přenesl své sídlo z Prahy do Vídně, čímž Praha přestala být až do roku 1918 trvalou rezidencí hlavy státu. Matyášovo manželství s Annou Tyrolskou bylo bezdětné, a proto bylo následnictví na základě tzv. Oňatovy smlouvy určeno Ferdinandovi II. ze štýrské větve Habsburků.

V roce 1617, ještě za Matyášova života, přijal český sněm (včetně většiny nekatolíků) Ferdinanda Štýrského za budoucího českého krále (pod jménem Ferdinand II.). Čeští stavové, kteří věděli o jeho protireformačním tažení v Korutanech a Štýrsku, Ferdinanda zvolili za příslib respektování Rudolfova majestátu, který zaručoval náboženské svobody šlechty a měšťanů. Jak se však brzy ukázalo, svůj slib Ferdinand nehodlal dodržet.[zdroj?]

Budoucí král postupně omezoval Matyášův politický vliv. Stárnoucí Matyáš zřejmě tušil nastávající kolizi v Čechách, ale již neměl v rukou žádnou faktickou moc.[zdroj?] Zemřel v březnu 1619. V srpnu téhož roku odmítl Generální sněm Koruny české Ferdinanda II. uznat králem a zvolil Fridricha Falckého.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Maximilián I. Habsburský
 
 
Filip I. Sličný
 
 
 
 
 
 
Marie Burgundská
 
 
Ferdinand I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Ferdinand II. Aragonský
 
 
Jana I. Kastilská
 
 
 
 
 
 
Isabela Kastilská
 
 
Maxmilián II. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Kazimír IV. Jagellonský
 
 
Vladislav II. Jagellonský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Habsburská
 
 
Anna Jagellonská
 
 
 
 
 
 
Gaston II. de Foix-Candale
 
 
Anna de Foix a Candale
 
 
 
 
 
 
Kateřina z Foix
 
Matyáš Habsburský
 
 
 
 
 
Maxmilián I. Habsburský
 
 
Filip I. Sličný
 
 
 
 
 
 
Marie Burgundská
 
 
Karel V.
 
 
 
 
 
 
Ferdinand II. Aragonský
 
 
Jana I. Kastilská
 
 
 
 
 
 
Isabela I. Kastilská
 
 
Marie Španělská
 
 
 
 
 
 
Ferdinand, vévoda z Viseu
 
 
Manuel I. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Beatrix Portugalská
 
 
Isabela Portugalská
 
 
 
 
 
 
Ferdinand II. Aragonský
 
 
Marie Aragonská
 
 
 
 
 
 
Isabela I. Kastilská
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech. 4., opr. a dopl. vyd. Praha: Libri, 2010. 1054 s. ISBN 978-80-7277-469-2. S. 293. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Rudolf II.
Znak z doby nástupu Český král
Matyáš II.
16111619
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand II.
Předchůdce:
Rudolf II.
Znak z doby nástupu Uherský král
Matyáš II.
16081619
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand II.
Předchůdce:
Rudolf II.
Znak z doby nástupu Chorvatský král
Matyáš II.
16081619
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand II.