Císařská hrobka ve Vídni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Císařská hrobka ve Vídni
Detail hrobky barokního císaře Karla VI. - lebka s císařskou korunou

Císařská hrobka (zvaná též Kapucínská, něm. Kaisergruft nebo Kapuzinergruft) ve Vídni je pohřebiště rakouského panovnického rodu habsburského, později habsbursko-lotrinského. Nalézá se v centru Vídně, na Neuer Markt, pod kostelem kapucínů. Místo svého posledního odpočinku zde nalezlo 146 příslušníků habsburské a habsbursko-lotrinské dynastie, z toho 12 císařů a 19 císařoven. Do hrobky se pohřbívá od roku 1633. Posledními zde pohřbenými Habsburky jsou Otto von Habsburg (19122011), syn posledního rakouského císaře a českého krále Karla I., se svou ženou Reginou (19252010).

Hrobka byla mnohokrát rozšiřována, např. v roce 1657, 1701, 1710–1720, 1748 a 1753. Roku 1824 byla rozšířena o Františkovu hrobku, roku 1840 o Ferdinandovu, v letech 1840–1842 přibyla toskánská hrobka. Za Františka Josefa byly připojeny ještě 2 místnosti. V roce 1909 zde byla zavedena elektřina. Poslední přestavby se uskutečnily v období druhé republiky, v letech 1960–1962.

Jednotlivé hrobky a v ní pohřbení[editovat | editovat zdroj]

A/ Hrobka zakladatelů (Gründergruft)[editovat | editovat zdroj]

Hrobka zakladatelů

Také zvaná Andělská hrobka (Engelsgruft). Nejstarší část hrobky. Malá pravoúhlá prostora. První pohřeb do hrobky je datován k roku 1633, kdy sem byly přeneseny ostatky zakladatelů, odtud název. Anna i Matyáš zemřeli před dokončením stavby, proto musely být jejich ostatky pohřbeny na přechodnou dobu ve vídeňském klášteře královen v Dorotheergasse. Název Andělská hrobka je odvozen od četných dětských pohřbů (v 17. století zde byly uloženy 4 děti Ferdinanda III. a 7 dětí Leopolda I.). Dnes jsou zde pouze dvě rakve (č. 1-2).

B/ Leopoldova hrobka (Leopoldsgruft)[editovat | editovat zdroj]

Sarkofág Ferdinanda III.

Ve východní stěně vzniklo v roce 1960 kolumbárium s 12 výklenky, kam byly umístěny rakve s pozůstatky dětí původně pohřbených v Hrobce zakladatelů (č. 3-8, 10-15). Po obou stranách Leopoldovy hrobky je kolmo ke stěnám uloženo po 8 sarkofázích (v severní části č. 16-23, v jižní části č. 25-32). V severozápadním rohu je uloženo srdce Klaudie Felicitas Tyrolské (č. 24). V západovýchodní ose uprostřed kolumbária je urna se srdcem portugalské královny Marie Anny (č. 9).

C/ Karlova hrobka (Karlsgruft)[editovat | editovat zdroj]

Detail hrobky barokního císaře Karla VI.

Nachází se pod kněžištěm kostela.

D/ Hrobka Marie Terezie (Maria-Theresien-Gruft)[editovat | editovat zdroj]

Hrobka Marie Terezie

Architektonicky nejhodnotnější část krypty, dispozičně mimo půdorys kostela, západně od Karlovy hrobky. Centrální prostor ve stylu rokoka s kopulí zdobenou freskami. Uprostřed je společný sarkofág Marie Terezie (č. 55) a jejího manžela Františka I. Štěpána (č. 56), kolem byly pochovány jejich děti.

E/ Františkova hrobka (Franzensgruft)[editovat | editovat zdroj]

Sarkofág Františka II./I.

Osmiboký, do čtyř stran otevřený centrální prostor ve stylu biedermeieru, který v roce 1825 nechal pro sebe a pro své 4 ženy (č. 58-61) vybudovat císař František (č. 57). Hrobka byla přeplněna 13 sarkofágy, než byla v roce 1960 většina přesunuta do Nové hrobky. V současnosti hrobka obsahuje jen 5 sarkofágů. Uprostřed stojí Františkův a u výklenků v rozích jsou pravidelně rozmístěny sarkofágy s ostatky jeho žen.

F/ Ferdinandova hrobka (Ferdinandsgruft)[editovat | editovat zdroj]

Ferdinandova hrobka

Podlouhlý pravoúhlý prostor byl zbudován na přání císaře Ferdinanda ve stylu pozdního biedermeieru z původních klášterních sklepů. Hrobka byla postavena v roce 1842 spolu s Toskánskou hrobkou v souvislosti s rekonstrukcí kláštera. Uprostřed stojí Ferdinandův sarkofág (č. 62), ve výklenky východní stěny pak sarkofág jeho ženy (č. 63). Přestože návštěvníci vidí téměř prázdnou místnost se dvěma sarkofágy císařského páru, tato hrobka ve skutečnosti obsahuje jednu čtvrtinu všech pochovaných v Císařské hrobce - 37 sarkofágů (č. 64-100). Tato úprava, která řeší nedostatek prostoru, pochází až z roku 1962. Jména pochovaných nesou 4 mramorové desky.

Jihozápadní roh[editovat | editovat zdroj]

Jihovýchodní roh[editovat | editovat zdroj]

Severozápadní roh[editovat | editovat zdroj]

8 hrobek obsahujících 9 těl

Severovýchodní roh[editovat | editovat zdroj]

13 hrobek - především toskánská linie

G/ Toskánská hrobka (Toskana-Gruft)[editovat | editovat zdroj]

Vybudována v souvislosti s Ferdinandovou hrobkou v letech 18401842. Jednoduchý pravoúhlý prostor s prostými nezdobenými sarkofágy vyrovnanými v řadách.

H/ Nová hrobka (Neue Gruft)[editovat | editovat zdroj]

Sarkofág Marie Luisy, manželky Napoleona I.
Sarkofág mexického císaře Maxmiliána I.

Vybudována v 60. letech 20. století. Jedná se o poměrně nízký prostor s betonovými stěnami. Levá užší strana je vyhrazena církevním hodnostářům, pravá strana rodičům a příbuzným Františka Josefa I. Místo v čele zaujímá sarkofág Marie Luisy (č. 127), 2. Napoleonovy manželky.

I/ Hrobka Františka Josefa (Franz-Josephs-Gruft)[editovat | editovat zdroj]

Hrobka Františka Josefa

Do roku 1908 hrobka již obsahovala 129 těl a urny se srdci dalších 3 osob. Tehdy byla vybudována hrobka Františka Josefa spolu s přilehlou kaplí při příležitosti 60. výročí nástupu Františka Josefa na trůn. Chorvatský architekt Cajo Perisić nechal hrobku obložit světlým mramorem. Původně se zde ještě nacházel sarkofág malé Žofie Frederiky (č. 78), 1. dcery Františka Josefa a Sisi, později přenesený do Ferdinandovy hrobky. Do této hrobky se obvykle vchází severním vchodem z Nové hrobky.

  • 142. František Josef I. (18. 8. 1830 Schönbrunn - 21. 11. 1916 Schönbrunn), předposlední (3.) císař rakouský (1848–1916).
  • 143. Alžběta Bavorská (24. 12. 1837 Mnichov - 10. 9. 1898 Ženeva) z rodu Wittelsbachů, zvaná "Sissi", rakouská císařovna (1854–1898), manželka (∞ 24. 7. 1854 Vídeň) císaře Františka Josefa I. (č. 142). Zavražděna anarchistou na břehu jezera v Ženevě. Matka 4 dětí (dvě z nich pohřbeny zde: č. 78, 144).
  • 144. Rudolf Habsburský (21. 8. 1858 Laxenburg - 30. 1. 1889 Mayerling), korunní princ, syn Františka Josefa I. (č. 142) a císařovny Alžběty - "Sissi" (č. 143), spáchal sebevraždu v Mayerlingu.

J/ Kaple (Gruftkapelle)[editovat | editovat zdroj]

Busta císaře Karla I.

Byla postavena spolu s hrobkou Františka Josefa v roce 1908. Obvykle se do ní vstupuje severním vchodem z hrobky Františka Josefa.

Vpravo, kolmo k západní stěně.

  • 147. Zita Bourbonsko-Parmská (9. 5. 1892 Villa Pianore u Luccy, Itálie - 14. 3. 1989 Zizers, Švýcarsko), poslední císařovna rakouská, královna uherská a česká (1916–1918), manželka (∞ 21. 10. 1911 Schwarzau am Steinfeld) posledního císaře a krále Karla I. (č. x887). Její srdce bylo uloženo pod srdcem jejího manžela v Loretánské kapli benediktinského kláštera Muri ve Švýcarsku. Dožila se požehnaného věku 96 let, a proto se po pohřbu stala nejstarší pochovanou osobou v Císařské hrobce.
  • Pamětní deska "prvním obětem Světové války 1914–1918", arcivévodovi Františku Ferdinandovi d'Este (č. x 863) a jeho ženě Žofii, vévodkyni z Hohenbergu (č. x868). Protože zde Žofie nemohla být pohřbena, pár byl pohřben v kryptě zámku Artstetten. Na desce je nápis v němčině: Zum Gedenken an die ersten Opfer des Weltkrieges 1914–1918 Erzherzog Franz Ferdinand von Österreich-Este * Graz 18. 12. 1863 + Sarajevo 28. 6. 1914 und Sophie Herzogin von Hohenberg * Stuttgart 1. 3. 1868 + Sarajevo 28. 6. 1914. Begraben in der Gruft zu Schloss Artstetten.
  • 148. Karel Ludvík (Carl Ludwig, 10. 3. 1918 Baden – 11. 12. 2007 Brusel), 4. syn posledního císaře a krále Karla I. (č. x887).
  • 149. místo pro: Yolande de Ligne (* 6. 5. 1923 Madrid), manželka (∞ 17. 1. 1950 Belœil) arcivévody Karla Ludvíka (č. 148).

Vpravo od oltáře podél jižní stěny

Vlevo od oltáře

Vlevo před východní stěnou:

V jihovýchodním rohu:

  • Pamětní busta posledního rakouského císaře (1916–1918) Karla I. (1887–1922) (č. x887), který zemřel a byl pohřben v exilu ve Funchalu na portugalském ostrově Madeira. Na bustě je nápis Carolus, Austriae Imperator et Hungariae Rex apostolicus, natus in Castello Persenbeug 1887, defunctus in exilio 1922. Non corpore quidem sed suffragiis suis patriae semper praesens.

Ostatní Habsburkové[editovat | editovat zdroj]

Ne všichni Habsburkové byli pochováni v Císařské hrobce. Zde je seznam ostatních významných Habsburků zmíněných v textu.

Po otevření Císařské krypty v roce 1633:

Statistiky[editovat | editovat zdroj]

Pohřební ceremoniál[editovat | editovat zdroj]

Když došel pohřební průvod se zesnulým ke Kapucínské hrobce a dorazil k bráně, muž v čele průvodu na ni zaklepal. Za bránou se ozvalo:
„Kdo žádá o vstup?“
Muž představil zesnulého se všemi jeho tituly: „Císař římský, král český a vévoda rakouský...“
„Toho neznám,“ odpověděl mnich.
Muž poté zaklepal znovu a na stejnou otázku odpověděl zkráceným titulem zesnulého.
Mnich znovu odpověděl: „Toho neznám.“
Vůdce průvodu zaklepal potřetí a nyní na tutéž otázku odpověděl: „XY, kajícný hříšník.“
Na to mnich odvětil: „Toho znám.“ a vpustil průvod dovnitř.

Mezi lety 16541878 bylo tělo, vnitřnosti a srdce zesnulých Habsburků pohřbíváno odděleně, a sice tělo v Kapucínské hrobce, srdce v Hrobce srdcí v augustiniánském kostele, vnitřnosti ve Vévodské hrobce v dómu svatého Štěpána.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 48°12′20″ s. š., 16°22′13″ v. d.

Související články[editovat | editovat zdroj]