Hrobka srdcí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Augustiniánský kostel ve Vídni
Loretánská kaple. Kovové dveře vlevo od oltáře vedou do Hrobky srdcí.

Hrobka srdcí (německy Herzgruft) je pohřební komora, ve které je uloženo 54 uren obsahujících srdce zemřelých členů habsburské a habsbursko-lotrinské dynastie z období mezi lety 1618 a 1878. Krypta se nachází za Loretánskou kaplí v augustiniánském kostele u Hofburgu ve Vídni. Vchod je v kapli vlevo od oltáře skrz kovové dveře s malými mřížkami. První srdce patřící králi Ferdinandu IV. bylo na jeho přání pochováno v augustiniánském kostele 10. července 1654. Do té doby se srdce vyjmutá při balzamování ukládala přímo do rakví nebo do katakomb pod katedrálou sv. Štěpána. Ferdinand IV. (1633-1654) byl korunován českým (1646) a uherským (1647) králem, ale zemřel dříve, než mohl nastoupit na trůn. Během regotizace kostela iniciované Josefem II. byla Hrobka srdcí přemístěna do jiné části kostela a posléze tam byla přenesena i srdce některých dříve vládnoucích panovníků a jejich rodinných příslušníků z první poloviny 17. století. Poslední srdce patřící arcivévodovi Františku Karlovi zde v kryptě bylo uloženo 8. března 1878. Na konci 19. století už balzamovací postupy dovolily ponechat vnitřnosti v těle. Balzamování nemělo být trvalé, jako například ve starověkém Egyptě, mělo spíše zabránit rozkladu těla během pohřebních slavností a obřadu, kdy bylo tělo veřejně vystaveno na márách.[1]

Těla všech kromě tří (č. 3, 33 a 42) byla pohřbena v nedaleké Císařské hrobce. Nádoby s ostatními vnitřnostmi byly ukládány ve Vévodské hrobce v katedrále sv. Štěpána, po stavebních úpravách jsou od roku 1957 tyto měděné očíslované schránky s vnitřnostmi vystaveny v zamřížovaných výklencích v její předsíni.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní kaple[editovat | editovat zdroj]

Hrobka srdcí

Původní Loretánská kaple, která byla věrnou kopií Svaté chýše (Santa Casa) z italského Loreta, stála mezi 1. a 3 pilířem střední lodi augustiniánského kostela a byla založena v roce 1627 Eleonorou Mantovskou (1598-1655) z rodu Gonzaga, manželkou císaře Ferdinanda II. Bylo to tedy rok po založení pražské Lorety Benignou Kateřinou z Lobkowicz (1594-1653). Rozměry odpovídaly původní stavbě (délka: 9,25 m, šířka: 4,1 m, výška: ok. 5 m). Uvnitř za oltářem se ve zdi nacházel výklenek, kde stála socha Panny Marie s Dítětem z cedrového dřeva. Kaple byla vysvěcena 12. září 1627 kardinálem Františkem z Dietrichsteina za přítomnosti císařského dvora. Kaple se stala místem mariánské úcty a soukromím poutním místem císařského domu. Císařovna Eleonora vybavila kapli cennými předměty ze zlata, stříbra a drahých kamenů.

Král Ferdinand IV. si přál, aby jeho srdce bylo pohřbeno u nohou Matky Boží ve vídeňském augustiniánském kostele. Po jeho smrti 9. července 1654 bylo jeho tělo nabalzamováno a srdce uloženo v poháru a vystaveno na smrtelné posteli. Následující den okolo 21. hodiny bylo jeho srdce převezeno do Loretánské kaple a bylo uloženo u nohou Madony během jednoduché pobožnosti. Tímto jednoduchým pietním aktem byla založena tradice pochovávání srdcí všech příslušníků habsburské dynastie v kryptě po boku srdce krále Ferdinanda IV.

Hrobka srdcí se do roku 1784 skládala z malé mramorem vykládané komory v podlaze za oltářem a vyzděné niky s postavou Matky Boží. Komora, ve které byly urny uloženy, byla asi 40 cm hluboká. Svrchu hrobku srdcí chránila kovová deska, na které byla položena ještě jedna mramorová. Až do přemístění Loretánské kaple zde bylo uloženo 21 uren příslušníků císařského domu.

Nová kaple[editovat | editovat zdroj]

Během regotizace augustiniánského kostela architektem Johannem Ferdinandem Hetzendorfem von Hohenberg v roce 1784 byla Loretánská kaple ve střední lodi kostela vybourána. Nicméně 25. května 1784 nechal císař Josef II. zřídit novou Loretánskou kapli na současném místě, které ve středověku sloužilo jako kapitulní síň kláštera. Vstup do ní je opatřen umělecky kovanou mříží a nachází se v jihovýchodní části pravé boční lodi kostela. Během napoleonských válek v roce 1809 bylo cenné stříbrné vybavení Loretánské kaple roztaveno a během času se ztratily i další součásti bohaté vnitřní výzdoby.

Také urny se srdci byly přeneseny ze staré hrobky srdcí do nové stavby. V roce 1802 byly uloženy ve speciálně zřízené půlkruhové místnosti za Loretánskou kaplí. Zároveň sem byly přeneseny urny se srdci císařovny Anny, císaře Matyáše a jeho nástupce Ferdinanda II., které byly původně přechovávány v královnině klášteře klarisek vedle Hofburgu. Do roku 1878 bylo v této prosté kryptě uloženo 54 srdcí. Nenacházejí se zde srdce císařů Ferdinanda III. (1637-1657) a Josefa II. (1780-1790). Osvícenský panovník Josef II. si výslovně přál, aby jeho mrtvé tělo nebylo pitváno, nýbrž aby byl pochován v uniformě polního maršála v prosté rakvi z dubového dřeva.

Podobně byla ukládána zvlášť i srdce krumlovských vévodů z rodu Schwarzenbergů a jejich manželek v kapli sv. Jana Nepomuckého v kostele sv. Víta v Českém Krumlově nebo srdce příslušníků bavorského panujícího rodu Wittelsbachů v Milostné kapli (Gnadenkapelle, česky také označované jako Kaple zázračného obrazu) v Altöttingu.

Seznam pochovaných v kryptě[editovat | editovat zdroj]

Srdce jsou uložena v konzervačním roztoku ve stříbrných pohárech. Největší urna obsahuje společně uložená srdce Marie Terezie (č. 21) a Františka I. Štěpána Lotrinského (č. 20), obdobně největší společný sarkofág v Císařské hrobce chrání obě jejich těla.

Horní řada[editovat | editovat zdroj]

V horní řadě zleva doprava (podle data úmrtí):

Dolní řada[editovat | editovat zdroj]

V dolní řadě zleva doprava (podle data úmrtí):

Statistiky[editovat | editovat zdroj]

Císař Matyáš a jeho žena Anna - jejich srdce jsou v této hrobce nejstarší.

Seznam osob s tradičně rozdělenými ostatky[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand IV. - zakladatel Hrobky srdcí a zároveň tradice pohřbívání jednoho těla na třech různých místech.

Seznam 39 osob, jejichž tělo bylo podle základního vzorce pochováno v Císařské hrobce, jejich srdce v Hrobce srdcí a vnitřní orgány ve Vévodské hrobce. Před osobami je uvedeno číslo hrobu (sarkofágu), urny na srdce a urny na vnitřnosti. Mezi těmito osobami je 6 císařů, u kterých je uvedena doba vlády a jsou zvýrazněni tučně.

  1. 001-01-17 Anna Tyrolská
  2. 002-02-18 Matyáš Habsburský (1612-1619)
  3. 029-04-20 Ferdinand IV.
  4. 115-05-23 Leopold Vilém
  5. 020-06-29 Markéta Terezie Španělská
  6. 019-07-33 Eleonora Gonzagová
  7. 028-08-36 Marie Antonie
  8. 025-09-39 Marie Terezie
  9. 016-10-40 Marie Josefa
  10. 037-11-41 Leopold I. (1657-1705)
  11. 035-12-42 Josef I. (1705-1711)
  12. 040-13-48 Karel VI. (1711-1740)
  13. 038-14-51 Marie Alžběta
  14. 039-15-52 Marie Anna
  15. 036-17-53 Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
  16. 044-18-54 Karel Josef
  17. 045-19-55 Johanna Gabriela
  18. 056-20-56 František I. Štěpán Lotrinský (1740-1765)
  19. 055-21-57 Marie Terezie
  20. 066-22-58 Luisa Alžběta
  21. 113-23-59 Leopold II.
  22. 114-24-60 Marie Ludovika Španělská
  23. 095-25-61 Karolína Leopoldina
  24. 064-26-62 Alexander Leopold
  25. 065-27-64 Marie Amálie
  26. 112-28-63 Marie Kristýna
  27. 087-29-65 Karolína Louisa
  28. 118-30-66 Maxmilián František
  29. 079-31-67 Karolína Ferdinanda
  30. 084-32-68 Louisa Marie
  31. 105-34-69 Ferdinand Karel d´Este
  32. 060-35-70 Marie Tereza Neapolsko-Sicilská
  33. 069-36-71 Josef František
  34. 071-37-72 Jan Nepomuk Karel
  35. 107-38-73 Marie Karolína
  36. 058-39-74 Marie Ludovika Modenská
  37. 111-40-75 Albert Sasko-Těšínský
  38. 062-53-77 Ferdinand I. Dobrotivý (1835-1848)
  39. 135-54-78 František Karel

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VOCELKA, Karl; HELLER, Lynne. Život Habsburků. Praha : Plejáda, 2012. 344 s. ISBN 978-80-87374-94-8. S. 296.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]