Přeskočit na obsah

Altötting

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Altötting
Městská radnice
Městská radnice
Altötting – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška403 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátNěmeckoNěmecko Německo
Spolková zeměBavorsko
Vládní obvodHorní Bavorsko
Zemský okresAltötting
Altötting
Altötting
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha23,1 km²
Počet obyvatel13 104 (2022)[1]
Hustota zalidnění568 obyv./km²
Správa
StarostaStephan Antwerpen (od 2020)
Oficiální webwww.altoetting.de
Telefonní předvolba08671
PSČ84503
Označení vozidelAÖ,LF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Altötting je město v německém Bavorsku, hlavní město zemského okresu Altötting, známé poutní místo.

Toto malé město je známé jako poutní místo, především svou Milostnou kaplí (německy „Gnadenkapelle“), s raně gotickou zázračnou soškou černé madony, která je jednou z nejnavštěvovanějších svatyní v Německu.

Městské části

[editovat | editovat zdroj]

Altötting má 40 městských částí:[2]

  • Aicher
  • Aigner
  • Altötting
  • Auffang
  • Baumanngütl
  • Beck
  • Berrgütl
  • Brandmaiergütl
  • Dürschl
  • Feldhütter
  • Geisberg
  • Giglhub
  • Graming
  • Harrer am Holz
  • Hilger
  • Holzaich
  • Klausen
  • Kraft
  • Kronzagl
  • Lehner
  • Loder
  • Loha
  • Marienfeld
  • Oberholzhausen
  • Oberschlottham
  • Pichl
  • Rechlgütl
  • Schmalgütl
  • Schmidhub
  • Schmied in Lindach
  • Schneideraich
  • Schneiderwimm
  • Schneidlehen
  • Seidlgütl
  • Stadel
  • Staudham
  • Unterholzhausen
  • Unterschlottham
  • Wallner an der Osterwies
  • Wasserwimm
Poutní centrumː Mariánská kaple, kostel sv. Maří Magdalény a kostel sv. Anny
Poutní soška černé madony
Stříbrný oltář s černou madonou
Milostná mariánská kaple a radnice
Srdce císaře Karla VII. ve stříbrné urně (1745)

Místo bylo osídleno od starověku, postupně Kelty, Římany a Bajúwary. Roku 748 byla založena falc bavorských knížat rodu Agilolfingů, po čtyřiceti letech přestavěná na karolinskou falc s kaplí. První klášter zde založil bavorský kníže a východofranský král Karloman v letech 876/877 a v jeho bazilice byl podle svého přání pohřben. V roce 907 klášter s kostelem vyvrátili Maďaři. Jejich pustošení přežil jen oktogon křestní kaple, který posloužil pro stavbu poutní mariánské kaple a uctívání sošky černé Matky Boží. V roce 1228 bavorský vévoda Ludvík Kelheimer z rodu Wittelsbachů založil klášter regulovaných kanovníků, později kolegiátní. Solná stezka po přesunutí trasy z Benátek do Norimberka na začátku 13. století a blíže podél řeky Inn zvedla obchodní význam vsí na trase a Wittelsbachové udělili Neuöttingu městská a mincovní práva. V roce 1489 se objevily zprávy o dvou zázracích vyléčení věřících v Altöttingu a v letech 1499–1511 byl na místě románského kostela postaven gotický kolegiátní kostel. Altötting se stal jedním z nejvýznamnějších středoevropských poutních míst své doby. Politicky však neměl ani samostatnou správu a soud sídlil v Neuöttingu. Barokní pouti za Černou madonou se značně rozšířily v době protireformace. Kromě běžných věřících je podnikala také šlechta, panovníci Svaté říše římské a členové jejich rodin. Po uložení stříbrné nádoby se srdcem císaře Karla Albrechta Bavorského do oltáře v roce 1745 se kaple zařadila mezi královská pohřebiště.

Po sekularizaci kláštera regulovaných kanovníků v roce 1803 se Altötting stal venkovskou komunitou, v roce 1845 byl povýšen na tržní ves a v roce 1898 na město. Železniční trať Mühldorf–Burghausen sem od roku 1897 přivedla v první polovině 20. století více poutníků a další cestovní ruch. Po svatořečení bratra laika Konráda z Parzhamu z Kapucínské brány v Altöttingu v roce 1934 získal Altötting druhé poutní místo u kapucínů. Před koncem druhé světové války, 28. dubna 1945 zastřelilo komando SS na nádvoří tehdejšího okresního úřadu pět občanů, bojovali proti nacistům, jejich památník byl rozšířen na kapli.

V současnosti je město Altötting centrem poutí a turistického ruchu. Kříží se zde Svatojakubská cesta (vedoucí z Čech přes Plzeň) s Mariánskou poutní cestou. Statistiky uvádějí počet kolem 1 milionu poutníků ročně.

Socha kurfiřta Maxmiliána III. Josefa, zvaná Stříbrný princ, Guillielmus de Grof, Brusel 1737
  • Milostná Mariánská kaple (Gnadenkapelle) – má byzantský oktogon (vysoký osmiboký závěr s jehlancovou střechou), gotickou loď se sanktusovou vížkou a pozdější přístavby barokních ochozů s votivními památkami; korunovaná socha Černé Madony ze 13. století je vsazena do raně barokního stříbrného oltáře; stříbrnou sochu svého tehdy 13letého syna, později bavorského kurfiřta Maxmiliána III. Josefa daroval do kaple císař Karel VII. Bavorský roku 1737
  • kapucínský kostel sv. Maří Magdalény – barokní halová stavba s bohatým vnitřním vybavením
  • bývalý kolegiátní kostel sv. Anny – barokní stavba
  • radnice
  • Marienbrunnen – barokní kašna se sochou Panny Marie
  • kostel sv. Konráda z Parzhamu

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Slavní rodáci

[editovat | editovat zdroj]
  1. Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2022. Spolkový statistický úřad. 21. září 2023. Dostupné online. [cit. 2023-10-07].
  2. Ortsdatenbank. v: Bayerische Staatsbibliothek

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]