Eleonora Gonzagová (1598–1655)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Eleonora Gonzaga.
Eleonora Gonzagová
císařovna římskoněmecká, královna česká, uherská a chorvatská
Portrét Eleonory (17. století) autor portrétu Justus Sustermans
Portrét Eleonory (17. století)
autor portrétu Justus Sustermans
Doba vlády 16221637
Sňatek 22. února 1622
Manžel Ferdinand II. Habsburský
Korunovace českou královnou
21. listopadu 1627
Narození 23. září 1598
Mantova
Úmrtí 27. červen 1655
Vídeň
Pohřbena Katedrála sv. Štěpána ve Vídni
Předchůdce Anna Tyrolská
Následník Marie Anna Španělská
Dynastie Gonzagové
Otec Vincenzo I. Gonzaga
Matka Eleonora Medicejská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eleonora Gonzagová, nazývaná také Eleonora Toskánská (italsky Eleonora Gonzaga, celým jménem Anna Eleonora von Mantua und Gonzaga, 23. září 1598, Mantova27. června 1655, Vídeň) byla mantovská princezna a jako manželka císaře římskoněmeckého a krále českého Ferdinanda II. také královna česká a císařovna římská.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původ a mládí[editovat | editovat zdroj]

Eleonora se narodila 23. září roku 1598 v rodině mantovského vévody Vincenza I. z rodu Gonzaga a jeho druhé manželky, toskánské princezny Eleonory z rodu Medicejských.

Byla vychovávána ke katolictví v mantovském klášteře, kde získala nejen vzdělání, ale i velký kulturní přehled. Oblíbil si ji Papežský nuncius Caraff a popisoval ji jako velmi krásnou a zbožnou ženu.

Manželství s Ferdinandem II.[editovat | editovat zdroj]

Jako čtyřiadvacetiletá byla 2. února roku 1622 v Innsbrucku provdána za o dvacet let staršího císař Ferdinanda II. Jeho první manželka Marie Anna Bavorská zemřela roku 1616. Tento sňatek byl pro Ferdinanda jedním z jeho mocenských úspěchů. Po bitvě na Bílé hoře a popravách českých pánů uhájil českou korunu, ale jeho moc především v českých zemích byla neustále podkopávána.

Také mantovský dvůr byl se sňatkem spokojený, neboť tím získal dominantní postavení v severní Itálii. Eleonora u svého manžela mantovskou politiku velice podporovala. Přesto bylo vévodské sídlo roku 1630 císařskými vojsky dobyto a vypleněno v tzv. válce o mantovské dědictví.

Rakouská šlechta nebyla z nevěsti příliš nadšená. Eleonora byla velmi upjatá a bigotní katolička. Po dvorské šlechtě požadovala neposkvrněný mravní profil a manželskou věrnost, neboť nevěru považovala za největší hřích. Nesnášela hovory o intimnostech a sexuální soužití považovala jen za manželskou nutnost. Možná i to bylo příčinou její neplodnosti. Ferdinand byl také prudérní a byl až náboženským fanatikem. V tom se shodovali a prožili spolu patnáct let harmonického manželství. Ferdinand byl v manželství spokojený a neměl jiné intimní vztahy. Manželé spolu děti neměli, ale Eleonora se stala nevlastní matkou Ferdinandových dětí z jeho předchozího manželství.[1]

Císařovna[editovat | editovat zdroj]

Manželství s Ferdinandem přineslo Eleonoře titul římskoněmecké císařovny. Eleonora využívala tento titul k naplnění svých politických cílů a snažila se o kulturní rozkvět královského dvora. Přivedla do habsburské monarchie vliv italského baroka, které vedlo k okázalé habsburské zbožnosti. Jiné královské dvory a především francouzský dvůr za takovou zásadovostí a zbožností hluboce zaostávaly.

Císařovna se také věnovala charitě a jiným veřejně prospěšným činnostem. Založila ženské karmelitánské kláštery ve Vídni a Štýrském Hradci. Ve vídeňském augustiánském kostele dokonce zřídila zvláštní kapli určenou k pohřbívání srdcí zesnulých habsburských panovníků. Tento zvláštní zvyk se udržel až do roku 1916.

Česká královna[editovat | editovat zdroj]

Císařovna byla korunována svatováclavskou korunou na českou královnu pět let po svatbě 21. listopadu 1627 v Praze. Čechy pak se svým manželem mnohokrát navštívila, čímž se lišila jak od svých předchůdkyň, tak od svých následovnic. Považovala za svou povinnost doprovázet svého muže do země, kde po Bílé hoře a následných popravách vůdců poražených protestantských stavů nebyl příliš oblíbený. Jako hluboce věřící katolička byla zvědavá na kacířskou zemi, která jejímu choti způsobovala tolik problémů.

Vdovství a úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Manžel Eleonory zemřel 15. února roku 1637 a na císařském trůnu ho vystřídal jeho syn Ferdinandem III. V roce 1651 se Eleonora zúčastnila svatby své praneteře Eleonory II. Toskánské z Mantovy s císařem Ferdinandem III. Tento sňatek sama doporučila a vztah mezi oběma ženami byl pak velmi dobrý.[2]

Eleonora zemřela 27. června 1655 ve Vídni. Svého manžela přežila o více než osmnáct let. Místo posledního odpočinku našla ve vídeňském karmelitánském klášteře, který sama založila. V roce 1787 pak byly její ostatky přeneseny do vévodské hrobky katedrály svatého Štěpána ve Vídni.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
František II. Gonzaga
 
 
Frederik II. Gonzaga
 
 
 
 
 
 
Isabella d'Este
 
 
Vilém I. Gonzaga
 
 
 
 
 
 
Vilém IX. z Montferratu
 
 
Markéta Palaiologa
 
 
 
 
 
 
Anna z Alençonu
 
 
Vincenzo I. Gonzaga
 
 
 
 
 
 
Filip I. Kastilský
 
 
Ferdinand I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Jana I. Kastilská
 
 
Eleonora Habsburská
 
 
 
 
 
 
Vladislav Jagellonský
 
 
Anna Jagellonská
 
 
 
 
 
 
Anna z Foix a Candale
 
'Eleonora Gonzagová'
 
 
 
 
 
Giovanni dalle Bande Nere
 
 
Cosimo I. Medicejský
 
 
 
 
 
 
Maria Salviati
 
 
František I. Medicejský
 
 
 
 
 
 
Pedro Álvarez de Toledo
 
 
Eleonora Toledská
 
 
 
 
 
 
Maria Osorio
 
 
Eleonora Medicejská
 
 
 
 
 
 
Filip I. Kastilský
 
 
Ferdinand I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Jana I. Kastilská
 
 
Johana Habsburská
 
 
 
 
 
 
Vladislav Jagellonský
 
 
Anna Jagellonská
 
 
 
 
 
 
Anna z Foix a Candale
 

Portréty Eleonory Gonzagy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FIDLER, Jiří. České královny. Praha: Fragment, 2011. 64 s. ISBN 978-80-253-1272-8. 
  2. ČECHURA, Jaroslav. Královská trilogie - Ženy a milenky českých králů. Praha: Ottovo nakladatelství, 2016. 585 s. ISBN 978-80-7451-505-7. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Císařovna Svaté říše římské
Předchůdce:
Anna Tyrolská
16221637
Eleonora Gonzagová (1598–1655)
Nástupce:
Marie Anna Španělská
Německá královna
Předchůdce:
Anna Tyrolská
16221637
Eleonora Gonzagová (1598–1655)
Nástupce:
Marie Anna Španělská
Česká královna
Předchůdce:
Anna Tyrolská
16221637
Eleonora Gonzagová (1598–1655)
Nástupce:
Marie Anna Španělská
Uherská královna
Předchůdce:
Anna Tyrolská
16221637
Eleonora Gonzagová (1598–1655)
Nástupce:
Marie Anna Španělská
Chorvatská královna
Předchůdce:
Anna Tyrolská
16221637
Eleonora Gonzagová (1598–1655)
Nástupce:
Marie Anna Španělská