Eleonora Portugalská (1467)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eleonora Portugalská
císařovna Svaté říše římské
Portrét
Císařovna Eleonora po roce 1468
autor portrétu Hans Burgkmair starší
Doba vlády14521467
Narození18. září 1434/36?
Torres Vedras
Úmrtí3. září 1467
Vídeňské Nové Město
PohřbenaNový klášter, Vídeňské Nové Město
ManželFridrich III. Habsburský
PotomciKryštof
Helena
Maxmilián I.
Kunhuta
Jan
RodBurgundský
DynastieAvíz
OtecEduard I. Portugalský
MatkaEleonora Aragonská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eleonora Helena Portugalská (18. září 1434/36, Torres Vedras3. září 1467, Vídeňské Nové Město) byla portugalská infantka, dcera portugalského krále Eduarda I. a Eleonory Aragonské. V roce 1452 se stala manželkou císaře Fridricha III. a zároveň císařovnou Svaté říše římské.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Eleonora byla čtvrtým dítětem portugalského krále Eduarda I. Literární zdroje se liší v roce jejího narození – uvádějí rok 1434 nebo 1436. Pravděpodobnější je rok 1436. Obvykle se uvádí, že v roce 1452, kdy se provdala a stala císařovnou, jí bylo 16 let. Vyrůstala v bohaté zemi, která v té době zažívala rozmach jako koloniální a obchodní mocnost. V roce 1438 král Eduard předčasně zemřel. Regentem a poručníkem nezletilých potomků se stal králův bratr Petr. Když dosáhl Eleonořin bratr Alfons plnoletosti (1448), odmítl mu strýc předat vládu v zemi, a tak si ji Alfons vynutil násilím. Eleonora již tedy jako dítě poznala krvavé rodinné spory.

Sňatek s Fridrichem III. a císařská korunovace[editovat | editovat zdroj]

Římský král Fridrich III. byl na portugalskou princeznu Eleonoru upozorněn burgundským vévodou Filipem, který měl za manželku její tetu Isabelu. Když Eleonora v roce 1451 dostala nabídku provdat se za římského krále, a zaujmout tak nejvyšší postavení mezi ženami v Evropě, údajně prohlásila, že chce jen Fridricha a nikoho jiného.[zdroj?] Odmítla francouzského následníka trůnu, který jí mohl přinést „pouze“ královský titul. Do Lisabonu se totiž donesl papežův výrok, že hodlá krále Fridricha v Římě korunovat na císaře a jeho ženu na císařovnu.

Když Fridrich poslal do Lisabonu své vyslance, vydala se na plavbu do Itálie. O 21 let starší a stále svobodný král Fridrich tou dobou podnikal svoji římskou jízdu za císařskou korunovací. Se svou patnáctiletou (?) nastávající se setkal v Sieně. Pár byl oddán v Římě 16. března 1452 papežem Mikulášem V. a o tři dny později, 19. března, korunován římským císařem (jako Fridrich III.) a císařovnou. Zatímco Fridricha korunoval sám papež, korunu Eleonoře na hlavu vsadila Barbora Cellská, vdova po císaři Zikmundovi. Byla to poslední císařská korunovace uskutečněná v Římě.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Freska, na níž je vyobrazen Enea Silvio Piccolomini, pozdější papež Pius II., a Fridrich III. ruku v ruce s Eleonorou (aut. Pinturicchio)

Manželství mezi Fridrichem a Eleonorou nebylo příliš šťastné. Bohatá princezna si vzala chudého císaře, který by mohl být jejím otcem. Fridrich se uzavíral do sebe a bádal v „tajemstvích života“,[zdroj?] zatímco Eleonora měla pocit, že císař by měl reprezentovat a vládnout. Také prostředí v Lisabonu a na německých hradech bylo značně rozdílné.

Po manželově boku dokonce zažila několik zajetí. Poprvé byl císařský pár hned po návratu z Říma v rezidenci ve Vídeňském Novém Městě obležen vojsky stavovské opozice, která vyžadovala vydání nezletilého krále Ladislava Pohrobka, jemuž byl Fridrich poručníkem. Další přepadení Vídeňského Nového Města se konalo v roce 1455, ještě před narozením prvního dítěte. Potřetí byla s manželem zajata na vídeňském hradě (mocenské spory Fridricha a jeho bratra Albrechta VI.) v roce 1462, kdy povzbuzovala svého manžela a vyjednávala se vzbouřenci. Zajetí tehdy ovlivnilo i malého následníka trůnu Maxmiliána.

Císařovna politický vliv neměla. Na veřejnosti se objevovala výjimečně, obvykle při slavnostních příležitostech, kdy si císař přál její přítomnost. Žila většinou v ústraní v prostředí svého skromného dvora a věnovala se výchově dětí.

Děti[editovat | editovat zdroj]

Eleonora dala svému manželovi pět dětí, jimž věnovala veškerou svou lásku a péči. Dospělosti se však dožily pouze dvě děti – pozdější císař Maxmilián I. a dcera Kunhuta, která se později provdala za bavorského vévodu Albrechta IV. Předčasnou smrt dalších tří dětí (Kryštofa, Heleny a Jana) dával císař za vinu Eleonoře, protože prý malé děti nerozumně přecpávala portugalskými pamlsky.[zdroj?] Po smrti posledního dítěte roku 1467 došlo mezi manžely k vážné roztržce. Císařovna byla v té době vážně nemocná a po léčebném pobytu v lázních zemřela ve Vídeňském Novém městě ve věku 30 (nebo 32) let a byla pohřbena v Neuklosteru společně se svými dětmi. Autorem dodnes zachovaného náhrobku je Niklas Gerhaert z Leydenu.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Alfons IV. Portugalský
 
 
Petr I. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Beatrix Kastilská
 
 
Jan I. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Lourenço Martins
 
 
Teresa Lourenço
 
 
 
 
 
 
Sancha Martinsová
 
 
Eduard I. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Eduard III. Anglický
 
 
Jan z Gentu
 
 
 
 
 
 
Filipa z Hainault
 
 
Filipa z Lancasteru
 
 
 
 
 
 
Jindřich z Grosmontu
 
 
Blanka z Lancasteru
 
 
 
 
 
 
Isabela z Beaumontu
 
'Eleonora Portugalská'
 
 
 
 
 
Jindřich II. Kastilský
 
 
Jan I. Kastilský
 
 
 
 
 
 
Jana z Peñafielu
 
 
Ferdinand I. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Petr IV. Aragonský
 
 
Eleonora Aragonská
 
 
 
 
 
 
Eleonora Sicilská
 
 
Eleonora Aragonská
 
 
 
 
 
 
Alfons XI. Kastilský
 
 
Sancho Kastilský z Alburquerque
 
 
 
 
 
 
Eleonora z Guzmánu
 
 
Eleonora z Alburquerque
 
 
 
 
 
 
Petr I. Portugalský
 
 
Beatrix Portugalská
 
 
 
 
 
 
Inés de Castro
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GRÖSSING, Sigrid-Maria. Maxmilián I. : zakladatel habsburské světové říše. 1. vyd. Praha: Ikar, 2004. ISBN 80-249-0340-7. 
  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie = Die Habsburger. Eine biographisches Lexikon. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 408 s. ISBN 978-80-7243-455-8. S. 82–84. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání. 
  • WEISSENSTEINER, Friedrich. Velcí panovníci rodu habsburského. Praha: Ikar, 1996. ISBN 80-7202-050-1. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Císařovna Svaté říše římské
Předchůdce:
Barbora Cellská
14521467
Eleonora Portugalská (1467)
Nástupce:
Bianca Marie Sforza
Německá královna
Předchůdce:
Barbora Cellská
14521467
Eleonora Portugalská (1467)
Nástupce:
Bianca Marie Sforza
vévodkyně štýrská, korutanská a kraňská
Předchůdce:
Cimburgis Mazovská
14521467
Eleonora Portugalská (1467)
Nástupce:
Bianca Marie Sforza