Theofano
| Theofano | |
|---|---|
| římská císařovna a německá královna | |
 | |
| Korunovace | 14. dubna 972 |
| Narození | 958 Konstantinopol |
| Úmrtí | 15. června 991 Nijmegen |
| Manžel | Ota II. |
| Potomci | Adéla z Quedlinburgu Žofie z Quedlinburgu Matylda Saská Ota III. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Theofano (v latinské formě Theophano Θεοφανώ nebo Theophania Θεοφάνια) (955/960 – 15. červen 991) byla manželkou římsko-německého císaře Oty II. a matkou Oty III., za něhož vedla v době jeho nezletilosti regentskou vládu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Původ a manželství s Otou II.[editovat | editovat zdroj]
Theofano byla neteří byzantského císaře Jana I. Cimiska (není přesně známo, kdo byli její rodiče). S Otou II. uzavřela manželství v Římě 14. dubna 972, téhož dne byla také korunována císařovnou. Až do smrti Oty II. se v jeho listinách objevovala jako consors regni nebo coimperatrix, počet jejích intervencí postupně rostl, snad paralelně s tím, jak ubýval vliv její tchyně Adély.
Vdovství a regentská vláda za Otu III.[editovat | editovat zdroj]
Když 7. prosince roku 983 zemřel její manžel Ota II. (náhle na malárii), byly jejich synovi Otovi teprve tři roky, byl však již korunovaným římským králem, a to od května 983. Adéla Burgundská a Theofano se po smrti Oty II. okamžitě vrátily z Itálie zpět za Alpy. Jako regentka se ovšem Theofano musela nejprve prosadit, a to jednak proti manželovu bratranci Jindřichu Svárlivému, který usiloval o poručnictví jako nejbližší mužský příbuzný jejího osiřelého syna, jednak proti své tchyni Adéle, kterou by část říšských knížat přivítala jako regentku raději.[1] Na říšském sněmu v durynském Rohru – 29. června 984 – předal Jindřich Svárlivý regentství a vládu za nezletilého krále Otu III. do rukou jeho matky Theofano, v květnu 985 jí byla na sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem přiřknuta vláda s konečnou platností.
I ve složitých politických okolnostech té doby se tato vysoce vzdělaná císařovna stala významnou vládkyní. Vykonávala všechna vladařská práva, včetně investování biskupů, a v jedné své listině (z 1. dubna 990) se dokonce titulovala jako „Theophanius gratia divina imperator augustus“ – tedy v mužském rodě jako „Theofanius z Boží milosti císař“. V dataci zde bylo dokonce užito počítání let nikoli vlády Oty III., ale vlády „císaře Theofania“, která byla počítána od římské korunovace 972.[2] Jako poručnice ochránila Theofano Otův nárok na vládu v Říši před nároky bavorského vévody Jindřicha Svárlivého a chytrou politikou synovu vládu v Říši upevnila. Založila též pozdější východní politiku Oty III. a pomocí rychlého uznání Huga Kapeta jako francouzského krále upevnila stále nejisté podřízení Lotrinska (region v dnešní severovýchodní Francii) Říši, říšskou vládu zde a v Itálii upevnila také s pomocí své tchyně Adély.
Úmrtí a pohřeb[editovat | editovat zdroj]
Theofanu zemřela mladá, po krátké nemoci 15. června 991 v Nijmegenu, v době, kdy Ota III. ještě nedosáhl zletilosti. Regentskou vládu pak převzala její tchyně Adéla, ač jí v té době bylo již okolo 60 let.
Theofanu byla pohřbena v kostele sv. Pantaleona v Kolíně nad Rýnem, který náležel k jejímu vdovskému zajištění.
Potomstvo[editovat | editovat zdroj]
- Sofie (asi 975–1039) – abatyše v Gandersheimu a Essenu
- Adelaida (977–1044) – abatyše v Quedlinburgu
- Matylda (979–1025) – manželka falckrabího Ezza Lotrinského
- Ota III. (980–1002)
- pravděpodobně ještě jedna dcera, dvojče Oty III., která zemřela krátce po narození a za kterou nechal Ota II. sloužit zádušní mši (jméno je neznámé)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Prameny[editovat | editovat zdroj]
- Kronika Dětmara Merseburského viz též Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Praha: Argo, 2008. 342 s. ISBN 978-80-257-0088-4.
- Listiny:
- Monumenta Germaniae Historica, Diplomata (DD.), Otto II. und Otto III. (DD O II / DD O III), Hannover 1893. – digitalizováno[nedostupný zdroj]
- Regesta Imperii (RI), sv. II. – on-line přístup
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Ennenová, E.: Ženy ve středověku, Praha 2001.
- Prokopová, I.: Ženy a politická moc (zejména) ve vrcholném středověku, Muzejní a vlastivědná práce, Časopis společnosti přátel starožitností 3/2003, s. 129–147.
- Lexikon des Mittelalters, sv. 8, s. 664.
- Fössel, A.: Die Königin im mittelalterlichen Reich. Herrschaftsausübung, Herrschaftsrechte, Handlungsspielräume, Stuttgart 2000, ISBN 3-7995-4256-6.
- Harksen, S.: Die Frau im Mittelalter, Leipzig 1974.
- Kölzer, T.: Das Königtum Minderjähriger im Fränkisch deutschen Mittelalter, Historische Zeitschrift 251 /1990/, s. 291–323.
- KELLER, Hagen. Otoni. Jindřich I. Ptáčník, Ota I., II., III., Jindřich II.. Praha: Vyšehrad, 2004. 119 s. ISBN 80-7021-733-2.
- Rösner, W.: Die höfische Frau im Hochmittelalter, in: Curialitas. Studien zu Grundfragen der höffisch-ritterlichen Kultur, hgg. von Josef Fleckenstein, Göttingen 1990, ISBN 3-525-35637-4, s. 171–230.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Theofano na Wikimedia Commons - Theofano na genealogie-mittelalter.de (sbírka materiálu, něm.)
- Homepage kostela sv. Pantaleona v Kolíně nad Rýnem, kde stojí sarkofág císařovny Theofanu
- (anglicky) Korespondence
- (německy) Theofanu z Spalatin-chronik[nedostupný zdroj]
| Německá královna | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Adéla Burgundská |
972–991 Theofano |
Nástupce: sv. Kunhuta Lucemburská |
| Římská císařovna | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Adéla Burgundská |
972–991 Theofano |
Nástupce: sv. Kunhuta Lucemburská |
