Isabella d'Este

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Isabella d'Este
Narození 18. května 1474
Ferrara
Úmrtí 13. února 1539 (ve věku 64 let)
Ferrara
Povolání vůdkyně salonu
Manžel(ka) Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ715191
Děti Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ932200, Eleonora Gonzaga, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ2631018 a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ693603
Rodiče Herkules I. d'Este a Eleonora Aragonská (1450-1493)
Příbuzní bratři Alfons I. d'Este, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ3743019, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ3769812, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ3960324 a Hippolit Estei
sestra Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ813280
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tizianův portrét Isabelly

Isabella d'Este (18. května 147413. ledna 1539), markýza z Mantovy, byla významná postava italské renesance a jedna z nejvýznamnějších postav tehdejší politiky a kultury.

Život[editovat | editovat zdroj]

Isabella d'Este se narodila ve Ferraře Eleonoře a Ercolovi d´Este (Estenští patřili mezi nejstarší a nejtradičnější severoitalské rodiny). Isa, znamená „stejně“ a bella „krásná“. „Stejně krásná“, elegantní a šarmantní měla zůstat celý život. Měla o rok mladší sestru Beatrice a bratra Alfonsa. Děti po matce podědily lásku k hudbě – po večeři muzicírovala obě děvčátka na clavichord při světle svící se svou matkou – ta hrála na harfu. Isabela měla přirozený talent pro veškerý druh pohybu – především pro tanec. Po celý život byla známa vytříbenou grácii, kterou neztrácela ani ve stáří.

Isabela se vdala za Francesca Gonzagu – markrabího v Mantově, generála v benátské armádě. Jako první přivedla – ke svému obrovskému zklamání –na svět děvčátko. Celkem měla tři dcery: Eleonoru, Ippolitu a Livii, ke kterým neměla dobrý vztah.Nejstarší dceři dovolila, aby se provdala, ostatní musely přijmout závoj a strávit život za klášterními zdmi.

Zemřela v únoru 1539. Dosáhla všech cílů, které si vytkla – byla ctěná básníky i spisovateli, malíři jako Tizian a Mantegna ji zvěčnili svým uměním, obdivovanou přítelkyní králů a císařů, okouzlila i sveřepé papeže.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]