Enrichetta d'Este

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Enrichetta d'Este
parmská vévodkyně
Enrichetta d'Este, Rosalba Carriera
Enrichetta d'Este, Rosalba Carriera
ManželAntonín Parmský
Úplné jménoEnrichetta Marie
Narození27. února 1702
Palazzo Ducale, Modena, Modenské vévodství
Úmrtí30. ledna 1777
Fidenza, Parmské vévodství
RodEstenští
OtecRinaldo d'Este
MatkaŠarlota Brunšvicko-Lüneburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Enrichetta d'Este (Enrichetta Marie; 27. února 1702, Modena30. ledna 1777, Fidenza) byla sňatkem se svým bratrancem Antonínem Farnese parmskou vévodkyní. Během svého domnělého těhotenství a bezvládí po manželově smrti byla také parmskou regentkou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původ a rodina[editovat | editovat zdroj]

Enrichetta se narodila jako třetí dcera modenského vévody Rinalda d'Este a jeho manželky Šarloty Brunšvicko-Lüneburské. Jméno dostala po babičce z matčiny strany, Benediktě Jindřišce Falcko-Simmernské.

Její starší bratr František byl dědicem modenského vévodství. V roce 1720 se oženil s Šarlotou Aglaé Orleánskou, dcerou vévody Filipa II. Orleánského, regenta Francie během dětství Ludvíka XV. U modenského dvora si Šarlota Aglaé dobře rozuměla s Enrichettou i jejími dvěma staršími sestrami Benediktou (1697–1777) a Amálií (1699–1778).

V roce 1725 patřila Enrichetta mezi princezny, o kterých se vážně uvažovalo jako o manželkách pro francouzského krále Ludvíka XV., když byl původní seznam 99 princezen omezen na 17. Francouzský první ministr, vévoda z Bourbonu, ji však považoval za příliš podřadnou na pozici královny a nestabilní situaci v její rodině za důvod odmítnutí její kandidatury a nakonec byla ze seznamu vyškrtnuta.[1]

Parmská vévodkyně[editovat | editovat zdroj]

Enrichetta byla zasnoubena s parmským vévodou Antonínem, jehož matka Marie d'Este byla její tetou. Oddáni v zastoupení byli během velkolepého obřadu 5. února 1728 v Modeně, ženicha zastupoval Enrichettn bratr František.

Poté odcestovala do Parmy, kam slavnostně vstoupila 6. července 1728, v Porta San Michele ji přivítaly davy jásajících přihlížejících. Oslavy trvaly až do roku 1730. Antonín často navštěvoval modenský dvůr a byl si blízký s Enrchettiným bratrem.

Manželství bylo dojednáno Antonínovým státním sekretářem a hraběnkou Bori, kteří donutili neochotného vévodu ke sňatku s Enrichettou, sestrou svého přítele. Manželství, navzdory Antonínovým snahám o početí, zůstalo bezdětné.

Problém regentství[editovat | editovat zdroj]

Antonín zemřel 20. ledna 1731. Předchozí den oznámil, že je Enrichetta těhotná; po jeho smrti byla vytvořena regentská rada pro potenciálního dědice složená z Enrichetty, biskupa, prvního státního tajemníka a dvou mužů ode dvora.

Bylo rozhodnuto, že pokud by Enrichetta porodila dceru, vévodství by přešlo na dvanáctiletého infanta Karla, nejstaršího syna Alžběty Parmské, manželky španělského krále Filipa V. a neteře Antonína. Enrichetta se tak stala parmskou regentkou, podporovanou císařskými vojáky. Její těhotenství bylo zpochybněno španělskou královnou, stejně jako její matkou, Enrichettinou švagrovou, Doroteou Žofií Falcko-Neuburskou, která si přála bránit právo Dona Karla, a papežem, který si přál začlenit vévodství do Papežského státu. Enrichetta však byla podporována císařem, který se postavil proti španělskému vlivu v Parmě. Na žádost Španělska byla Enrichetta v květnu 1731 vyšetřena lékaři, kteří potvrdili její těhotenství.[2] Zpráva byla vyhlášena po Parmě a poté po evropských dvorech. Její regentství tak mohlo s podporou císaře pokračovat.

22. července však Druhá vídeňská smlouva oficiálně uznala podle londýnské smlouvy (1718) právo mladého infanta Karla na vévodství Parmy a Piacenzy. Když Španělsko požadovalo, aby byl Enrichettin porod veřejnou záležitostí, císař odvolal svou podporu Enrichettě a zrušil původní plán na uspořádání simulovaného porodu.[2]

Španělská královna přesvědčila svou matku, aby nechala Enrichettu 13. září 1731 znovu vyšetřit; zjistilo se, že Enrichetta těhotná není a rod Farnese vymře po meči. Karel Španělský se stal parmským vévodou a Enrichettino regentství skončilo. Do doby Karlovi plnoletosti byla regentkou jmenována jeho babička z matčiny strany Dorotea Žofie Falcko-Neuburská. Parmská vévodkyně vdova se nevrátila k otcovu dvoru v Modeně a přestěhovala se do vévodského paláce Colorno, kde byla v domácím vězení pod ochranou švýcarské gardy. V prosinci 1731 byla nucena vrátit se do vévodského paláce v Parmě, aby vrátila parmské korunní klenoty Dorotě, která byla 29. prosince 1731 formálně ustanovena hlavou regentské rady.

Enrichetta zůstala v Parmě, kde dělila svůj čas mezi Piacenzu, Fidenzu a Cortemaggiore.

Druhé manželství[editovat | editovat zdroj]

23. března 1740 se osmatřicetiletá Enrichetta v Piacenze znovu provdala za o šest let mladšího prince Leopolda Hesensko-Darmstadtského, syna lankraběte Filipa Hesensko-Darmstadtského a princezny Marie Terezy z Croÿ. Ani s druhým manželem Enrchetta neměla žádné děti.

Leopold zemřel v roce 1764 a Enrichetta se stala podruhé vdovou. Zemřela 30. ledna 1777 ve věku 74 let. Pohřbena byla v kapucínském klášteře ve Fidenze.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Cesare d'Este
 
 
Alfons III. d'Este
 
 
 
 
 
 
Virginie Medicejská
 
 
František I. d'Este
 
 
 
 
 
 
Karel Emanuel I.
 
 
Isabela Savojská
 
 
 
 
 
 
Kateřina Michaela Španělská
 
 
Rinaldo d'Este
 
 
 
 
 
 
Carlo Barberini
 
 
Taddeo Barberini
 
 
 
 
 
 
Costanza Magalotti
 
 
Lukrécie Barberini
 
 
 
 
 
 
Filip I. Colonna
 
 
Anna Colonna
 
 
 
 
 
 
Lukrécie Tomacelli
 
Enrichetta d'Este
 
 
 
 
 
Vilém Brunšvicko-Lüneburský
 
 
Jiří Brunšvicko-Lüneburský
 
 
 
 
 
 
Dorothea Dánská
 
 
Jan Fridrich Brunšvicko-Lüneburský
 
 
 
 
 
 
Ludvík V. Hesensko-Darmstadtský
 
 
Anna Eleonora Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Magdalena Braniborská
 
 
Šarlota Brunšvicko-Lüneburská
 
 
 
 
 
 
Fridrich Falcký
 
 
Eduard Falcký
 
 
 
 
 
 
Alžběta Stuartovna
 
 
Benedikta Jindřiška Falcko-Simmernská
 
 
 
 
 
 
Karel I. Gonzaga
 
 
Anna Gonzagová
 
 
 
 
 
 
Kateřina de Mayenne
 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Enrichetta d'Este na anglické Wikipedii.

  1. DE GONCOURT, Edmond; DE GONCOURT, Jules. La duchesse de Châteauroux et ses soeurs. Paris: Eugène Fasquelle, 1906. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. a b ROMANELLO, Marina. ENRICHETTA MARIA d'Este, duchessa di Parma e Piacenza [online]. Treccani [cit. 2022-01-15]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předseda vlády Československa
Předchůdce:
Dorotea Žofie Falcko-Neuburská
17281731
Enrichetta d'Este
Nástupce:
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská