Karel I. Gonzaga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel I. Gonzaga
vévoda z Mantovy a Montferratu
Doba vlády 16271637
Úplné jméno Carlo Gonzaga
Narození 6. května 1580
Paříž, Francie
Úmrtí 22. září 1637 (57 let)
Mantova
Královna Kateřina Lotrinská
Potomci František Gonzaga
Karel II. Gonzaga
Ferdinand Gonzaga
Ludovika Marie Gonzagová
Benedetta Gonzaga
Anna Gonzagová
Dynastie Gonzagové
Otec Ludvík Gonzaga
Matka Henrietta Klevská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel I. Gonzaga (6. května 158022. září 1637) byl od roku 1627 mantovským a montferratským vévodou. Byl také vévodou z Rethelu a Nevers.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Paříži jako syn Ludvíka Gonzagy a Henrietty Klévské. V roce 1600, jako vévoda z Rethelu, v Nevers založil Řád žluté stuhy, který král brzy zakázal, kvůli jeho zvláštnímu charakteru. V roce 1606 se rozhodl založit Charleville a knížectví Arches.

V roce 1612 si Karel, jako potomek byzantského císaře Andronika II., kterým byl přes svou babičku Markétu (ta pocházela z linie Theodora I., Andronikova syna), nárokoval konstantinopolský trůn. Konstantinopol byla tou dobou hlavním městem Osmanské říše. Karel začal spolupracovat s řeckými povstalci, včetně maniotských Řeků, kteří ho oslovovali jako „král Konstantin Palailogos“. Když se o tom dozvěděly osmanské orgány, poslaly armádu 20 000 mužů 70 lodí k napadení Mani. Následovalo pustošení Mani a uvalení daní na Manioty. Karel poslal vyslance k evropským dvorům, kde hledal podporu. V roce 1619 zrekrutoval šest lodí a asi pět tisíc mužů, ale byl nucen ukončit misi, protože začala třicetiletá válka.

Po smrti posledního legitimního mužského dědice mantovské linie rodu Gonzaga, Vincenza II. roku 1627, zdědil titul prostřednictvím dohody Karel. Jeho syn se oženil s Marií Gonzagovou, dcerou dřívějšího vévody Františka IV. Nicméně jeho následnictví pobídlo nepřátelství Karla Emanuela I. Savojského, který se zaměřil na gonzagovské Monferrato, a především Španělska a Svaté říše římské, kteří neměli rádi frankofilského vládce Mantovy. To vedlo k válce o dědictví mantovské. V roce 1629 poslal císař Ferdinand II. armádu Lancknechtů k obléhání Mantovy. Karel odešel bez slíbené podpory Ludvíka XIII. Obléhání trvalo až do roku 1630, kdy bylo město, již zasaženo morem, surově vypleněno. Mantova se z této pohromy nikdy nezotavila.[zdroj?]

Následné diplomatické manévry umožnily Karlovi, který uprchl do papežského státu, roku 1631 návrat do vévodství. Nešlo to však bez ústupků Savojským. Situace Mantovy byla dramatická, ale Karel byl v následujících letech schopen nějaké hospodářské obnovy. Karel zemřel v roce 1637. Nástupcem se stal jeho vnuk Karel II. Gonzaga, který byl zpočátku pod regentstvím Marie Gongzagové, snachy Karla I.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Federik I. Gonzaga
 
 
František II. Gonzaga
 
 
 
 
 
 
Markéta Bavorská
 
 
Federic II. Gonzaga
 
 
 
 
 
 
Herkules I. Estenský
 
 
Isabella d'Este
 
 
 
 
 
 
Eleonora Neapolská
 
 
Ludvík Gonzaga
 
 
 
 
 
 
Bonifácio III. z Montferratu
 
 
Vilém IX. z Montferratu
 
 
 
 
 
 
Maria Brankovićová
 
 
Markéta Palaiologa
 
 
 
 
 
 
René z Alençonu
 
 
Anna z Alençonu
 
 
 
 
 
 
Markéta Lotrinská
 
Karel I. Gonzaga
 
 
 
 
 
Engelbert z Nevers
 
 
Karel II. Klevský
 
 
 
 
 
 
Šarlota Bourbonská
 
 
František I. z Nevers
 
 
 
 
 
 
Jan d'Albret
 
 
Marie d'Albret
 
 
 
 
 
 
Šarlota z Nevers
 
 
Henrietta Klevská
 
 
 
 
 
 
František Bourbonský
 
 
Karel Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Marie Lucemburská
 
 
Markéta Bourbonská
 
 
 
 
 
 
René z Alençonu
 
 
Františka z Alençonu
 
 
 
 
 
 
Markéta Lotrinská
 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Gonzaga, Duke of Mantua and Montferrat na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]