Marie Tereza Rakouská-Este (1849–1919)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marie Tereza Rakouská-Este
královna bavorská
Arcivévodkyně Marie Tereza
okolo roku 1913
Doba vlády 19131918
Manžel Ludvík III. Bavorský
Narození 2. července 1849
Brno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 3. února 1919 (ve věku 69 let)
zámek Wildenwart Bavorsko
Německé císařstvíNěmecké císařství Německé císařství
Pohřbena Chrám Panny Marie V Mnichově
Potomci Ruprecht
Adelgunda
Marie Ludvika
Karel
František
Matilda
Wolfgang
Hildegarda
Notburga
Wiltrud
Helmtrud
Dietlinda
Gundelinda
Dynastie Habsbursko-Lotrinská
Wittelsbachové
Otec Ferdinand Karel Viktor Rakouský-Este
Matka Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská

Marie Tereza Rakouská (2. července 1849, Brno3. února 1919, zámek Wildenwart, Německo) byla rakouská arcivévodkyně, princezna modenská a bavorská královna v letech 19131918, manželka posledního bavorského krále Ludvíka III.

Život na Moravě[editovat | editovat zdroj]

Marie Tereza Rakouská se narodila roku 1849 v Brně. Byla dcerou rakouského arcivévody a modenského prince Ferdinanda Karla Rakouského-Este (z vedlejší habsbursko-lotrinské linie Rakouských d'Este) a jeho manželky Alžběty Františky Rakouské. Vyrůstala v Brně a kromě německého jazyka ovládala i češtinu a maďarštinu. Její budoucností se měl stát sňatek s ovdovělým toskánským velkovévodou Ferdinandem IV.
Nakonec se však zasnoubila s princem Ludvíkem Bavorským, což byl syn prince Luitpolda Bavorského a vnuk bavorského krále Ludvíka I. K zásnubám došlo na zámku v Židlochovicích. Věnem nevěsty Marie Terezy Rakouské se stal kromě finančního obnosu rovněž zámek v Ivanovicích na Hané a uherský zámek Sárvár u města Szombathely. Svatba arcivévodkyně Marie Terezy a prince Ludvíka se konala 20. 2. 1868 ve vídeňském Hofburgu za osobní přítomnosti císaře Františka Josefa I.

Život v Bavorsku[editovat | editovat zdroj]

Mladí manželé se usídlili v Mnichově v Leuchtenberském paláci a většinu času trávili na zámku Wildenwart v Chiemgau nebo ve vile v Lindau u Bodamského jezera. Od roku 1875 trávili část roku i v zámečku na břehu Starnberského jezera. Marie Tereza se věnovala charitativní činnosti, botanice, zoologii a byla náruživou milovnicí horské turistiky. Botaniku a zoologii studovala na královské univerzitě v Mnichově. V průběhu manželství se stala matkou třinácti dětí. Její dcery byly provdány za prince z rodu Hohenzolernského, Sasko-Koburského a Bourbonsko-Sicilského, vévodu z Urachu a hraběte z Preysingu-Lichtenecku-Moosu[1]

Bavorská královna[editovat | editovat zdroj]

Po smrti prince regenta Luitpolda, v roce 1912, se stal manžel Marie Terezy regentem a vládl za duševně nemocného krále Otu I. O rok později, roku 1913, se po změně ústavy stal jako Ludvík III. bavorským králem a jeho manželka Marie Tereza královnou. V té době jí bylo již čtyřiašedesát let. Královský titul byl ale již jen formální, jelikož Bavorské království se stalo roku 1871 součástí Německého císařství a veškerá výkonná moc byla soustředěna v Berlíně. Královna Marie Tereza se i nadále věnovala charitativní činnosti, podílela se na založení ženské kliniky a školy pro porodní báby, byla protektorkou Spolku mnichovských umělkyň a bavorského Červeného kříže a velmistryní několika ženských řádů.

Útěk z Bavorska[editovat | editovat zdroj]

Těsně před koncem první světové války, 7. 11. 1918, bylo v Mnichově vyhlášeno stanné právo a královská rodina město opustila. Při útěku do bezpečí sjelo auto s králem a královnou ve tmě a mlze ze silnice, ale nikdo nebyl při této nehodě zraněn. Král s královnou však díky tomu dorazili do bezpečí na zámek Wildenwart v Chiemgau jako poslední z prchající skupiny. V Bavorsku mezitím vypukla revoluce a byla vyhlášena republika. Po několika dnech pobytu se královská rodina rozdělila a pokračovala v útěku. Král Ludvík s královnou a dcerou Helmtrud uprchli do Rakouska, kde Ludvík 13. 11. 1918 podepsal prohlášení, že mu vnější okolnosti neumožňují vykonávat vládu. Toto Ludvíkovo prohlášení bylo tiskem v Bavorsku označeno jako „zřeknutí se trůnu“. Po několika dnech se král s královnou vrátili zpět na zámek Wildenwart, kde Marie Tereza 3. 2. 1919 zemřela na následky rakoviny, kterou trpěla již delší čas.
Poslední bavorská královna Marie Tereza byla pochována v zámecké kapli a v roce 1921 byly její ostatky převezeny do Mnichova, kde je dnes pohřbena i se svým manželem Ludvíkem III. v dómě Zur unseren lieben Frau. Po převozu ostatků posledního královského páru do Mnichova byl bavorskou vládou vyhlášen 5. 11. 1921 státní smutek a pohřbu se zúčastnily desetitisíce obyvatel.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 314. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Bavorská královna
Předchůdce:
Marie Frederika Pruská
19131918
Marie Tereza Rakouská-Este (1849–1919)
Nástupce:
Monarchie zrušena
TITULÁRNÍ
bavorská královna
Předchůdce:
Vyhlášena republika
19181919
Marie Tereza Rakouská-Este (1849–1919)
Nástupce:
Antonie Lucemburská
Jakobitské následnictí
Předchůdce:
František V. Modenský
18751919
Marie Tereza Rakouská-Este (1849–1919)
Nástupce:
Ruprecht Bavorský