Viktor Amadeus III.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Viktor Amadeus III.
Král sardinský a vévoda savojský
Portrét Viktora Amadea III.
Portrét Viktora Amadea III.
Sardinský král a savojský vévoda
Období20. února 177316. října 1796
PředchůdceKarel Emanuel III.
NástupceKarel Emanuel IV.

Úplné jméno Vittorio Amedeo Maria di Savoia
Narození 26. června 1726
Turín
Úmrtí 16. října 1796
Turín
Manželka Marie Antonie Španělská
Potomci Karel Emanuel
Marie Josefína
Marie Tereza
Marie Anna
Viktor Emanuel
Mořic
Marie Karolína
Karel Felix
Josef
Dynastie Savojští
Otec Karel Emanuel III.
Matka Polyxena Hesensko-Rotenburská
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Amadeus III. (celým jménem Vittorio Amedeo Maria di Savoia, 26. června 1726, Turín16. října 1796, tamtéž) byl sardinský král a savojský vévoda od roku 1773 až do své smrti. V politice se prezentoval jako konzervativec a během své vlády uskutečnil několik administrativních reforem, od roku 1792 navíc vedl válku s Francouzskou republikou. Byl otcem všech tři posledních sardinských králů z dynastie savojských.

Život[editovat | editovat zdroj]

Král Karel Emanuel s mladým synem Viktorem

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Viktor Amadeus se narodil 26. června 1726 v královském paláci v Turíně jako syn krále Karla Emanuela a jeho manželky Polyxeny, lankraběnky Hesensko-Rotenburské. Již od narození měl titul vévoda savojský, také se očekávalo, že jako prvorozený syn bude jasným nástupcem otce Karla Emanuela. Karel Emanuel již sice měl syna se svou první manželkou Annou Kristýnou Falcko-Sulzbašskou, který se rovněž jmenoval Viktor Amadeus, ten ale roku 1725 zemřel. Vychovatelem Viktora Amadea se stal Hyacinthe Sigismond Gerdil a vzdělávání budoucího krále mělo být zaměřeno především na vojenství.

Jako mladý princ se Viktor Amadeus obklopoval mistry a učenci, z nichž mnozí se v době jeho panování dostali do popředí. Již jako mladý byl velice zbožný a stranil se veřejného života. Byl popisován jako dobromyslný, až naivní.[1]

Sňatek[editovat | editovat zdroj]

31. května 1750 v Oulx si Viktor Amadeus vzal španělskou infantku Marii Antonii (1729-1785), nejmladší dceru Filipa V. a jeho manželky Alžběty Parmské. Jejich manželství bylo harmonické, láskyplné a vzešlo z něj dvanáct dětí. Samotný sňatek zosnovoval Ferdinand VI. Španělský. Marie Antonie měla nabídky na sňatek i od francouzského dauphina Františka a dalších významných šlechticů, ale odmítala je. Navíc, jejich sňatek měl původně politický podtext: měl usmířit Turín a Madrid, jejichž vládci bojovali ve válkách o rakouské dědictví na opačných stranách.

Nástup na trůn a vláda[editovat | editovat zdroj]

Roku 1773 nastoupil Viktor Amadeus na sardinský trůn a hned se pustil do vydávání nových vyhlášek a zlepšování vojenské situace Sardinie. Pro chudé zavedl placené veřejné práce, začal přestavbu města Nice, nechal postavit vodní přehrady a rozšiřoval i silnice.

Roku 1786 pak nechal přemístit ostatky mnoha svých předků do baziliky Superga v Turíně, kde byl nakonec sám pohřben. 21. května 1793 založil nové vyznamenání pro vojáky.

Když vypukla ve Francii Velká revoluce, dal na přání své snachy Marie Klotildy a poskytl přístřeší pro francouzské princezny Marii Adélu a Viktorii Luisu a tehdejšího hraběte z Provence, později známého jako Ludvík XVIII. Po čtyřech letech bojů Francouzi pod vedením Napoleona Bonaparta porazili Viktorovu armádu v bitvě u Montenotte, bitvě u Millesima a nakonec i v bitvě u Mondovì. Na okupovaných územích pak Napoleon vyhlásil Republiku Albu. Nicméně, s Cherascoským příměřím se území vrátila zpět Viktoru Amadeovi. Podmínkami smlouvy bylo zastavení strategických měst Cuneo, Ceva, Alessandria a Tortona. Viktor Amadeus města skutečně Napoleonovi dal a byl nucen i k podepsání Pařížského míru (1796). Napoleon ale nepolevil a po zchudlém králi chtěl i Savojsko a Nice; i tentokrát se Viktor Amadeus podvolil. Musel také umožnit průchod francouzské armády dále do italského vnitrozemí.

Ještě toho roku, kdy byl Viktor Amadeus III. nucen zastavit svá města a země, konkrétně 16. října 1796, prodělal sedmdesátiletý král mrtvici a zemřel. Jeho království zůstalo ekonomicky nestabilní, chudé a rozvrácené. Byl pohřben v bazilice Superga v Turíně.[2]

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Obraz Viktora Amadea s rodinou

Ze sňatku se španělskou infantkou Marií Antonií vzešlo dvanáct dětí, z nichž devět (pět synů, čtyři dcery) se dožilo dospělosti.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Victor Amadeus III of Sardinia na anglické Wikipedii.

  1. BOTTA, Carlo. Storia d'Italia Dal 1789 al 1814. Torino: [s.n.], 1837. S. 105. 
  2. BERTOLOTTI, Davide. Istoria della R. Casa di Savoia. [s.l.]: Antonio Fontana, 1830. S. 289. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]