Ludvík XIII.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ludvík XIII.
z Boží vůle nejkřesťanštější král Francie a Navarry etc.
Ludvík XIII.
Ludvík XIII.
Doba vlády 14. květen 161014. květen 1643
Korunovace 17. říjen 1610, Remeš
Narození 27. září 1601
zámek ve Fontainebleau
Úmrtí 14. května 1643
(ve věku 41 let)
Saint-Germain-en-Laye
Pochován Bazilika Saint-Denis
Předchůdce Jindřich IV.
Nástupce Ludvík XIV.
Královna Anna Rakouská
Potomci Ludvík
Filip
Rod Kapetovci
Dynastie Bourboni
Otec Jindřich IV.
Matka Marie Medicejská
Ludvík XIII.

Ludvík XIII. (27. září 1601, zámek ve Fontainebleau14. května 1643, Saint-Germain-en-Laye) byl král Francie a Navarry. Za jeho vlády došlo k poklesu moci Habsburské dynastie. Význam pro vnitřní politiku mělo omezení moci francouzské šlechty a zrušení některých privilegií udělených hugenotům Ediktem nantským.

Život[editovat | editovat zdroj]

Regentská vláda Marie Medicejské[editovat | editovat zdroj]

Byl nejstarším synem krále Jindřicha Navarrského z rodu Bourbonů a Marie z rodu Medici. Králem se stal již v devíti letech, po otcově zavraždění náboženským fanatikem. Regentkou byla stanovena královna matka. Byl mrzoutským a samotářským dítětem, o kterého se starala nikoliv jeho sobecká matka, ale kuchaři, panoši, komorníci a vychovatelé. Matka doufala, že zanedbáváním jeho výchovy a prohlašováním jeho mentální slabosti a zaostalosti (král občas koktal) prodlouží jeho nezletilost a tak svou regentskou vládu. Byla ovládána Leonorou Galigai, svou soukojenkou a jejím manželem Concinim. Oběma zajistila vysoké tituly (maršál d'Acre) a vysoké příjmy. Ač Jindřich IV. důsledně prosazoval protišpanělskou politiku, která tolik ovlivnila i jeho syna, Marie Medicejská dojednala Ludvíkův sňatek se španělskou infantkou Annou Rakouskou a naproti tomu se španělský následník trůnu, budoucí Filip IV. Španělský oženil s Ludvíkovou sestrou Alžbětou. Ludvík se ve věku šestnácti let rozhodl provést převrat, během nějž byl zavražděn Concini, jeho manželka byla popravena za čarodějnictví a Ludvíkova matka, společně se svým sekretářem Richelieuem, internována. Dle svého prohlášení se teprve tehdy stal králem. Zemi i krále i nadále oslabovaly vnitřní války mezi ním, matkou a vysokou šlechtou.

Ludvíkova vláda[editovat | editovat zdroj]

Vztah mezi Ludvíkem a Richelieuem je předmětem historických pojednání i románů. Biskup z Luconu, Armand Jean du Plessis, kardinál de Richelieu byl původně sekretářem královny, ale v pravý čas krále upozornil na svou loajalitu. Ludvík měl nejprve obavu z agilního a nebezpečného preláta, ale později v důsledku působení otce Josefa, mystického kapucína, došlo k setkání krále s kardinálem a nic poté nebránilo Richelieuovu vstupu do královské Rady s tím, že se posléze stal královým prvním ministrem. Richelieu byl oddaný králi a Francii. Ludvík se však s jeho takřka neomezenou mocí často špatně smiřoval.[pozn. 1]

Roku 1635 na příkaz Ludvíka XIII. byla založena v Paříži botanická zahrada na pěstování "lékařských" rostlin; dostala název Jardin du Roi a stala se základem budoucí slavné Jardin des plantes.[pozn. 2]

Manželství[editovat | editovat zdroj]

První dítě se v manželství s Annou Rakouskou uzavřeném roku 1615 narodilo až 23 let po svatbě. Byl jím však následník trůnu, budoucí Ludvík XIV. O dva roky později přišel na svět druhý syn Filip. Následnictví francouzského trůnu bylo zajištěno.

Ludvík XIII. zemřel v květnu 1643 a byl pohřben v Saint-Denis. Svou závětí ustanovil radu sestavenou z mužů vybraných svým kardinálem, jež měla za nezletilosti Ludvíka XIV. dozírat na regentku Annu Rakouskou.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Proslul jeho výrok, kdy dal Richelieuovi přednost ve dveřích při vstupu do místnosti proto, že je prý stejně on považován za krále Francie. Kardinál sice vstoupil první, ale dle jeho slov pouze proto, aby králi posvítil.
  2. V roce 1794 byla do ní přemístěna zvířata ze zvěřince Ludvíka XIV. ve Versailles a od té doby se tam pak přemísťovala zvířata darovaná francouzským králům. Městská rada dokonce zakázala na svém území všechny kočovné zvěřince a zvířata od nich odkoupila pro zahradu. Jardin des plantes s rozsáhlými expozicemi zvířat je v Paříži dodnes.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HARTMANN, Petr Claus, a kol. Francouzští králové a císaři v novověku : od Ludvíka XII. k Napoleonovi III. (1498-1870). Praha : Argo, 2005. 467 s. ISBN 80-7203-517-7.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
František V. z Viennois
Znak z doby nástupu Dauphin z Viennois
16011610
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík V. z Viennois
Předchůdce:
Jindřich IV.
Znak z doby nástupu král Francie a Navary
Ludvík XIII. (II.)
16101643
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík XIV.
Meuble héraldique Fleur de lys.svg Chronologie francouzských panovníků
od 987 do 1870
Meuble héraldique Fleur de lys.svg
987 996 1031 1060 1108 1137 1180 1223 1226
   Hugo Kapet Robert II. Jindřich I. Filip I. Ludvík VI. Ludvík VII. Filip II. Ludvík VIII.   
1226 1270 1285 1314 1316 1316 1322 1328 1350
   Ludvík IX. Filip III. Filip IV. Ludvík X. Jan I. Filip V. Karel IV. Filip VI.   
1350 1364 1380 1422 1461 1483 1498 1515 1547 1559
   Jan II. Karel V. Karel VI. Karel VII. Ludvík XI. Karel VIII. Ludvík XII. František I. Jindřich II.   
1559 1560 1574 1589 1610 1643 1715 1774 1792
   František II. Karel IX. Jindřich III. Jindřich IV. Ludvík XIII. Ludvík XIV. Ludvík XV. Ludvík XVI.   
1792 1804 1814 1824 1830 1848 1852 1870
   Napoleon I. Ludvík XVIII. Karel X. Ludvík Filip Napoleon III.   

Dějiny · Francie · Kapetovci · Valois · Bourboni · Bonapartové