Jean Héroard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jean Héroard
Narození22. července 1551
Hauteville-la-Guichard
Úmrtí11. února 1628 (ve věku 76 let)
La Rochelle
Místo pohřbeníkaple Panny Marie (La Chapelle de la Vierge) ve Vaugrigneuse
Národnostfrancouzská
Alma materlékařská fakulta univerzity v Montpelliér
Povolánílékař, veterinární lékař, zoolog a anatom
ZaměstnavateléKarel IX., Jindřich III., Jindřich IV., Ludvík XIII.
Znám jakolékař, veterinární lékař, zoolog, anatom, spisovatel
PředchůdceAndré de Laurens (1558–1609)
NásledovníkCharles Bouvard (1627–1643)
Nábož. vyznáníprotestant
ChoťAnne du Val
RodičeMichel Héroard
FunkcePremier médecin du roi (1610–1628)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean Héroard[1] (22. července 1551 Hauteville-la-Guichard, Normandie[2] – 11. února 1628 při obléhání La Rochelle[3]), byl francouzským lékařem, veterinárním lékařem, anatomem a spisovatelem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina a studium[editovat | editovat zdroj]

Jean Héroard se narodil do rodiny lékaře, který původně pocházel z Dreux,[4] ale v roce 1490 se přestěhoval do Montpellieru. Jeho otec Michel byl uznávaným chirurgem, Byl však také protestantem a v Ženevě se dokonce osobně setkal s Janem Kalvínem. V roce 1569 mladý Jean bojoval na straně protestantů v bitvě u Moncontouru. V roce 1571 se potom zapsal na lékařskou fakultu v Montpellier. Již v roce 1574 se připojuje ke svému strýci Guillaumovi, finančníkovi v Paříži.[pozn. 1] V Paříži se setkal se svým spolužákem z Montpellier Jacquesem Guillomeau, který ho seznámil s Ambroise Paré. Ambroise byl požádán francouzským králem Karlem IX., aby mu sehnal lékaře koní. Proto byl Jean Héroard v roce 1574 nejprve představen králi a následně jím jmenován "veterinárním lékařem". Tento oficiální titul byl odměňován rentou 400 liber ročně. Jean v tomto úřadě napsal svou publikaci Hippostéologia ou discours des os du Cheval (1599), tj. Hippostologie, to jest rozprava o koňských kostech.[5]

23. prosince 1588 byl přítomen v Blois při králem Jindřichem III. nařízeném atentátu na Jindřicha I., vévodu de Guise a jeho bratra Ludvíka, kardinála de Guise. O této události napsal povídku.

Lékař krále a dauphina[editovat | editovat zdroj]

Z roku 1585 se dochoval dokument, který potvrzuje, že Jean Héroard v této době již poskytoval své lékařské služby také králi Jindřichovi III.[5] Když byl Jindřich III. dne 2. srpna 1589 zavražděn, tak se Jean také zúčastnil pitvy těla svého bývalého královského zaměstnavatele. Nový francouzský král Jindřich IV., Jeanovi potvrdil jeho úřad královského lékaře. Héroard byl ve skupině lékařů, kteří byli přítomni narození dauphina, budoucího krále Ludvíka XIII., dne 28. září 1601.[6] Kromě Héroarda byli v této skupině lékařské kapacity jako La Rivière, Du Laurens, Guide a chirurg Guillomeau.[6] Jindřich IV. poté jmenoval Héroarda dauphinovým lékařem. Jean Héroard tak kromě praxe běžného lékaře ještě praktikoval jako králův lékař, lékař korunního prince a dále i jako veterinární lékař. Po zavraždění Jindřicha IV. dne 14. května 1610 se opět Jean podílí na pitvě králova těla. Marií Medicejskou je následně jmenován do úřadu prvního lékaře Ludvíka XIII. V tomto úřadu byl Jean Héroard až do své smrti 11. února 1628.[7][8] Po celou dobu od králova narození si vedl Deník Jeana Héroarda, lékaře dauphina, pozdějšího francouzského krále Ludvíka XIII. (Le Journal de Jean Héroard, médecin du dauphin, puis roi de France, Louis XIII). V tomto Deníku zaznamenává velice přesně všechny okolnosti a situace týkající se dauphinova, později králova zdraví. Jeho blízkost k panovníkovi mu přinesla mnoho uznání. Např. řídil zdravotnický personál královského dvora nebo v roce 1625 získal správu nad lázněmi, vodami a minerálními fontánami a v roce 1626 byl jmenován superintendantem pro Královské zahrady léčivých rostlin.[9]

Jean Héroard se v lednu v roce 1602 oženil s Anne du Val. Ta mu věnem přinesla panství Vaugrigneuse.[3] Jean nechal ve Vaugrigneuse postavit kapli Panny Marie. Když 11. února 1628 zemřel ve vojenském táboře před obleženým městem La Rochelle ve věku 76 let, tak byl následně pohřben právě do jím postavené kaple ve Vaugrigneuse.[5]

Přínos[editovat | editovat zdroj]

Deník Jeana Héroarda[editovat | editovat zdroj]

Jean Héroard; sádrový odlitek bronzového originálu od Guillama Dupré (1575–1648) - palác Magny při botanické zahradě v Paříži (originál v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni)

Deník je rozdělen na 6 svazků. Je to výjimečné svědectví o soukromém životě korunního prince v různých královských rezidencích, jako byl Saint-Germain-en-Laye. Přestože byl Deník v podstatě veden jako registr hygieny, různých předpisů, časů vstávání a ulehání prince, sledování jeho fyziologických funkcí, časů jídel s jejich přesným složením aj., tak také obsahuje události z veřejného života, významná gesta a slova prince, anekdoty, vzdělávání či povahové rysy prince.

Deníkem vytvořil Héroard svébytný literární žánr, který byl opakován i u Ludvíka XIV., ale vrcholným obdobím vedení podobných deníků bylo 19. století, kdy byl Deník prvně vydán veřejně (1863), byť ve zkrácené verzi. Deníky byly využívané v buržoazních rodinách, kdy jej vedli vychovatelé a do nich pečlivě zapisovali i ty nejmenší činy a gesta dětí, které jim byly svěřené.[10]

Jeden z prvních francouzských veterinárních lékařů[editovat | editovat zdroj]

Post "veterinárního lékaře" získal Jean Héroard od krále Karla IX. Toto jmenování, jehož přesné datum neznáme, muselo proběhnout někdy na počátku roku 1574. Jde o jedno z nejstarších užití termínu "veterinář" ve francouzských dějinách.[11] Tato funkce musela být pravděpodobně poněkud nevděčná, protože medicína zvířat byla v té době běžně vyhrazena nekvalifikovaným jedincům s minimálním medicínským vzděláním, kteří nejčastěji se zvířaty přímo pracovali. Titul, který získal od Karla IX., byl důsledek královy vášně pro lov a jízdu na koni. Jak sám Héroard píše v úvodu své Hippostologie: "Král měl jedinečné potěšení z toho, co je veterinární umění, jehož hlavním předmětem je tělo koně".[12]

Hippostologie[editovat | editovat zdroj]

kostra cválajícího koně z Hipposteologie, Jean Héroard, 1599

Jean Héroard publikoval v roce 1599 v Paříži ilustrované francouzské pojednání o koňské osteologii s názvem Hippostologie, to jest rozprava o koňských kostech (Hippostéologia ou discours des os du Cheval).[pozn. 2] Kniha má 47 stran a je velice přesná. Jsou v ní dokonala znázorněny reliéfy kostí, dokonce i švy na lebce. Použité názvy jsou analogií k tehdejšímu anatomickému názvosloví. Práce je uspořádána do 16 anatomických oblasti. První část je věnována králi Jindřichovi III. (zavražděnému v roce 1589), po ní následuje úvod. V textu je vloženo sedm anatomických desek doplněných jejich legendou. Poslední z nich představuje celou kostru klusajícího koně. Dílo však bylo zastíněno (posmrtným) vydáním díla Carla Ruiniho, Anatomie del cavallo, infermita et suoi rimedii, vydaným o rok dříve.[13]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Není znám doklad potvrzující, že by univerzitu dostudoval.
  2. ↑ Tištěné práci předcházela rukopisná verze datovaná rokem 1579, pravděpodobně přípravná práce, nyní uložená v knihovně Château de Chantilly.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ heslo "Héroard": Souilié, 1868 [1]
  2. ↑ KLARE, Johannes. Französische Sprachgeschichte. Stuttgart: [s.n.] 191 S s. Dostupné online. ISBN 978-3-8382-0272-3, ISBN 3-8382-0272-4. OCLC 830873143 
  3. ↑ a b Termín Héroard, Jean (1551–1628)[2]
  4. ↑ EPESSES, Thierry des. Autour de Jean Heroard (1551–1628), médecin de Louis XIII. [online]. Bombyx, 2007 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c LAROUSSE, Piérre. Le Grand Dictionnaire universel du XIX siecle. Svazek 9. Paříž: [s.n.] S. 237. (francouzsky) 
  6. ↑ a b c BORDONOVE, Georges. Ludvík XIII. : spravedlivý "Král Tří mušketýrů". 1. vyd. vyd. Praha: Brána 215 s., obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-7243-119-6, ISBN 978-80-7243-119-9. OCLC 51190853 
  7. ↑ Journal de Jean Héroard sur l'enfance et la jeunesse de Louix XIII (1601–1628) : extrait des manuscrits originaux / et pub. avec autorisation de S. exc. M. ... v.2.. HathiTrust [online]. [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ CHOMEL, Jean Baptiste Louis. Essai historique sur la médicine en France. Paříž: [s.n.], 1762. 292 s. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. ↑ Les cours d'Espagne et de France au XVIIe siècle. Madrid: Casa de Velázquez 1 v. (XIX-331 p.) s. Dostupné online. ISBN 978-84-95555-78-6, ISBN 84-95555-78-6. OCLC 470772652 
  10. ↑ LEJEUNE, Philippe. Aux origines du journal personnel : France, 1750–1815. Paris: [s.n.] 648 pages s. Dostupné online. ISBN 978-2-7453-3037-6, ISBN 2-7453-3037-3. OCLC 952799975 
  11. ↑ Le petit Robert dictionnaire alphabétique et analogique de la langue française. Nouvelle édition du "Petit Robert" de Paul Robert. vyd. Paris: Le Robert 1 vol. (XLII-2837 p.) s. Dostupné online. ISBN 978-2-321-00466-0, ISBN 2-321-00466-5. OCLC 881576625 
  12. ↑ Résultats de recherche — Medica — BIU Santé, Paris. www.biusante.parisdescartes.fr [online]. [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ JEANDEL, Aurélien; DEGUERCE, Christophe. Jean Héroard, premier “vétérinaire” français et rédacteur du traité d’hippostéologie [online]. Bulletin de la Société Francaise d´Historie de la Médecine et des Sciences Vétérinaires, 2009 [cit. 2022-07-09]. S. 89–101. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Comte de Beauchamp, Рипол Классик, strana 41 (ISBN 5872617348 nebo ISBN 9785872617341) dostupné online
  • Egle Becchi (dir), Segni d’infanzia: crescere come re nel Seicento, Milan, 1991 — L'éducation de Louis XIII analysée à travers le journal d'Héroard
  • Julien Broch, «Quand les médecins d’Ancien Régime s’essayaient à la réflexion politique: Jean Héroard et son Institution du Prince (1609)», in J. Broch (dir.), Médecins et politique (xvie – xxe siècles). Études d’histoire des idées politiques et sociales, Bordeaux, LEH Édition, coll. «Les Cahiers du droit de la santé», 2019, strana 27-58.
  • Aurélien Jeandel, Chritophe Degueurce, «Jean Héroard, premier «vétérinaire» français et rédacteur du traité d'hippostologie», In Bulletin de la Société Française d'Histoire de la Médecine et des Sciences Vétérinaires 2009;9:89-101.
  • Aurélien Jeandel, Jean Héroard (1551–1628), médecin en l'art vétérinaire de la Renaissance, témoin des relations entre l'Homme et l'animal à la cour des rois Henri IV et Louis XIII, thèse de doctorat vétérinaire, ENVA, 2010.
  • Marc H. Smith, «La biblioteca di Héroard» [archive], dans Segni d’infanzia, op. cit., p. 18-31 — Édition commentée de l'inventaire après décès des livres d'Héroard

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jean_Héroard&oldid=23823394“