Jan Kalvín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Kalvín
John Calvin - best likeness.jpg
Narození 10. července 1509
Noyon
Úmrtí 27. května 1564 (ve věku 54 let)
Ženeva
Místo odpočinku Cimetière des Rois
Povolání teolog, duchovní a advokát
Alma mater Collège de la Marche
Université de Bourges
Pařížská univerzita
Université d'Orléans
Collège de Montaigu
ancienne université d'Orléans
Témata teologie
Manžel(ka) Idelette Calvin
Rodiče Gérard Cauvin
Podpis John Calvin signature.png
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kalvínův hrob na hřbitově 'Cimetière des Rois' v Ženevě

Jan Kalvín (franc. psán Jean Calvin, it. Giovanni Calvino; vlastním jménem Jean Cauvin) (10. července 1509, Noyon v Pikardii27. května 1564, Ženeva) byl švýcarský teolog francouzského původu, významný představitel křesťanské reformace 16. století, zakladatel kalvinismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval v Paříži teologii a práva, roku 1533 se seznámil s naukou Martina Luthera a 1535 se stal protestantem. Musel Paříž opustit a cestoval do Itálie a Švýcarska. V Basileji se setkal s kazateli Heinrichem Bullingerem a Guillaumem Farelem a roku 1536 vydal své nejznámější dílo, „Instituce“. Téhož roku přišel do Ženevy, kde ho Farel vyzval, aby zůstal a pracoval pro reformaci. Kalvín vypracoval přísný obecní řád, který narazil na silný odpor, takže 1538 byli oba ze Ženevy vypovězeni. Kalvín odešel do Štrasburku, kde přednášel biblickou teologii, ale roku 1541 ho ženevští radní požádali, aby odpověděl jejich arcibiskupovi, který je chtěl přimět k návratu ke katolictví. Kalvínova odpověď městskou radu přesvědčila natolik, že ho pozvali zpět a slíbili, že se jeho obecnímu zřízení podřídí.

Kalvín vydal svůj Ženevský katechismus a zavedl ve městě přísný řád, a i když nevykonával přímo vládu, měl na ni velký vliv. Svojí autoritou prosadil mj. zákaz zábav, které sváděly k nemravnostem a nezřízenosti (tanec, jisté hry), aby se lidé mohli soustředit na Boha, na poctivou práci a šetrnost. Zákaz zlatých šperků přinutil ženevské zlatníky, aby si hledali jiné zaměstnání, a položil tak základ švýcarského hodinářství.[1] Za čarodějnictví bylo roku 1545 upáleno 23 osob a pronásledování heretiků vyvrcholilo upálením francouzského teologa Michaela Serveta roku 1553, což nebylo pouze Kalvínovo rozhodnutí, nicméně se o ně významně přičinil.

Kalvínovi šlo o upevnění reformace v Ženevě a chtěl se také postarat o tamní francouzské uprchlíky, kterým v jejich vlasti hrozilo pronásledování pro víru. To se mu také i přes počáteční neshody podařilo a v roce 1560 přijala Ženeva oficiálně kalvinistické vyznání. Zemřel roku 1564, pochován byl na hřbitově 'Cimetière des Rois' v Ženevě.[2]

Učení a význam[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako Zwingli prosazoval i Kalvín přísné a doslovné dodržování Bible. Jeho učení o předurčení navázalo na myšlenky Augustinovy, které Kalvín silně radikalizoval. Podle něho je o člověku předem rozhodnuto, kdo dojde spásy a kdo bude zatracen. Člověk se o tom však dozvídá podle toho, jak se mu daří vést poctivý a mravný život.

Ženeva, do které proudilo mnoho exulantů z celé Evropy, se pak stala jedním z hlavních protestantských center na starém kontinentě. Po Kalvínově smrti v zásadě splynula jeho církev se zwingliány (založil Ulrich Zwingli), a dala tak základ švýcarské národní církvi (vznikla v roce 1566), načež velmi ovlivnila Jednotu bratrskou a utrakvisty v Česku. Později na kalvinismus navázala mimo jiné i Českobratrská církev evangelická.

České překlady[editovat | editovat zdroj]

První české překlady Kalvínových prací pocházejí již z 16. století, zvláště významný je Strejcův překlad Instituce. Z novějších překladů uvádíme:

  • Jana Kalvína, bohoslovce velikého Učení náboženství křesťanského = Joannis Calvini, theologi magni Institutio christianae religionis. [Kniha první]. Z jazyka latinského přeložil F. Šebesta. V Pardubicích: Nákladem firmy F. Hoblík, 1890. 119 s. cnb002105700
  • Učení náboženství křesťanského. Kniha II., O známosti Boha Vykupitele v Kristu. [2. část Kalvínovy Instituce.] Překlad František Šebesta. Pardubice: F. Hoblík, 1895. 183 s.
  • Calvin: kardinál a reformátor. Překlad František Mrázek Dobiáš. Úvodní studii o Kalvínovi napsal Josef Lukl Hromádka. V Praze: Jan Laichter, 1936. 286 s. cnb000743079 [Obsahuje list kardinála Sadoleta do Ženevy a Kalvínovu odpověď (str. 159–280). Na str. 5–157 je studie J. L. Hromádky o Kalvínovi.]
  • Modlitby Jana Kalvína. [Přeložil Rudolf M. Šimša.] Praha: Kalich, 1948. 109 s. cnb000713890
  • Instituce učení křesťanského náboženství. [Překlad Kalvínovy Instituce od F. M. Dobiáše] Praha: KEBF 1951. 342 s. cnb000400127
  • Vzdělání ve víře: Katechismus a Vyznání víry z r. 1537. [Přeložil Amedeo Molnár.] Praha: ÚCN 1953. 85 s. cnb000509822
  • Malé pojednání o večeři Páně. [Přeložil Miloš Rejchrt.] Praha: Kalich 2008. ISBN 978-80-7017-094-6

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes Calvin na německé Wikipedii.

  1. http://www.fhs.ch/en/history.php
  2. Genf [online]. www.ekd.de, [cit. 2016-05-17]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WERNISCH, Martin. Politické myšlení evropské reformace. Praha : Vyšehrad, 2011. 448 s. ISBN 978-80-7429-039-8.  
  • Chaunu Pierre, Dobrodružství reformace: svět Jana Kalvína. Brno: CDK 2001 - 124 s. ISBN 80-85959-84-4
  • MOLNÁR, Amedeo. Na rozhraní věků: cesty reformace. 2. vyd., V Kalichu 1. Praha: Kalich, 2007. 414 s. ISBN 978-80-7017-076-2. [Oddíl „Instituce a restituce / Jan Calvin" je na str. 193–297.]
  • Wellman Sam, Jan Kalvín. Stefanos 2005. ISBN 80-903102-9-X
  • TÖROK, Dan. Jan Kalvín - srdce dávané v službu. Historický obzor, 2010, 21(5/6), s. 105-110. ISSN 1210-6097.
  • Trojan Jakub S. - Loužek Marek (eds.), Jan Kalvín - pět set let od narození, Praha : CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku 2009. ISBN 978-80-86547-82-4.
  • Pavelka, Tomáš (ed.), Konečné nepojme nekonečné : sborník Kalvinistického symposia 2008, Praha : Českobratrská církev evangelická 2009. ISBN 978-80-87098-07-3.
  • ŽILKA, František. Jan Kalvín: život a dílo. Praha: Comenium, 1909. 117 s. cnb000351290

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]