Jan Kalvín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Kalvín

Jan Kalvín (franc. psán Jean Calvin, vlastním jménem Jean Cauvin) (10. července 1509, Noyon v Pikardii27. května 1564, Ženeva) byl švýcarský teolog francouzského původu, významný představitel křesťanské reformace 16. století, zakladatel kalvinismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval v Paříži teologii a práva, roku 1533 se seznámil s naukou Martina Luthera a 1535 se stal protestantem. Musel Paříž opustit a cestoval do Itálie a Švýcarska. V Basileji se setkal s kazateli H. Bullingerem a G. Farelem a roku 1536 vydal své nejznámější dílo, "Instituce". Téhož roku přišel do Ženevy, kde ho Farel vyzval, aby zůstal a pracoval pro reformaci. Kalvín vypracoval přísný obecní řád, který narazil na silný odpor, takže 1538 byli oba ze Ženevy vypovězeni. Kalvín odešel do Štrasburku, kde přednášel biblickou teologii, ale roku 1541 ho ženevští radní požádali, aby odpověděl jejich arcibiskupovi, který je chtěl přimět k návratu ke katolictví. Kalvínova odpověď městskou radu přesvědčila natolik, že ho pozvali zpět a slíbili, že se jeho obecnímu zřízení podřídí.

Kalvínův rukopis (Faksimile dopisu anglickému králi Edwardovi VI.)

Kalvín vydal svůj Ženevský katechismus a zavedl ve městě přísný řád, a i když nevykonával přímo vládu, měl na ni velký vliv. Svojí autoritou prosadil mj. zákaz zábav, které sváděly k nemravnostem a nezřízenosti (tanec, jisté hry), aby se lidé mohli soustředit na Boha, na poctivou práci a šetrnost. Zákaz zlatých šperků přinutil ženevské zlatníky, aby si hledali jiné zaměstnání, a položil tak základ švýcarského hodinářství.[1] Za čarodějnictví bylo roku 1545 upáleno 23 osob a pronásledování heretiků vyvrcholilo upálením francouzského teologa Michela Serveta roku 1553, což nebylo pouze Kalvínovo rozhodnutí, nicméně se o ně významně přičinil.

Kalvínovi šlo o upevnění reformace v Ženevě a chtěl se také postarat o tamní francouzské uprchlíky, kterým v jejich vlasti hrozilo pronásledování pro víru. To se mu také i přes počáteční neshody podařilo a v roce 1560 přijala Ženeva oficiálně kalvinistické vyznání. Stejně jako Zwingli prosazoval i Kalvín přísné a doslovné dodržování Bible. Jeho učení o předurčení navázalo na myšlenky Augustinovy, které Kalvín silně radikalizoval. Podle něho je o člověku předem rozhodnuto, kdo dojde spásy a kdo bude zatracen. Člověk se o tom však dozvídá podle toho, jak se mu daří vést poctivý a mravný život.

Ženeva, do které proudilo mnoho exulantů z celé Evropy, se pak stala jedním z hlavních protestantských center na starém kontinentě. Po Kalvínově smrti v zásadě splynula jeho církev se zwingliány (založil Ulrich Zwingli), a dala tak základ švýcarské národní církvi (vznikla v roce 1566), načež velmi ovlivnila Jednotu bratrskou a utrakvisty v Česku. Později na kalvinismus navázala mimo jiné i Českobratrská církev evangelická.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes Calvin na německé Wikipedii.

  1. http://www.fhs.ch/en/history.php

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WERNISCH, Martin. Politické myšlení evropské reformace. Praha : Vyšehrad, 2011. 448 s. ISBN 978-80-7429-039-8.  
  • Jan Calvin, Instituce učení křesťanského náboženství. Praha: KEBF 1951
  • Jan Kalvín, Vzdělání ve víře: Katechismus a Vyznání víry z r. 1537. Praha: ÚCN 1953
  • Jan Kalvín, Malé pojednání o večeři Páně. Praha: Kalich 2008. ISBN 978-80-7017-094-6
  • Chaunu Pierre, Dobrodružství reformace: svět Jana Kalvína. Brno: CDK 2001 - 124 s. ISBN 80-85959-84-4
  • Wellman Sam, Jan Kalvín. Stefanos 2005. ISBN 80-903102-9-X
  • TÖROK, Dan. Jan Kalvín - srdce dávané v službu. Historický obzor, 2010, 21(5/6), s. 105-110. ISSN 1210-6097.
  • Trojan Jakub S. - Loužek Marek (eds.), Jan Kalvín - pět set let od narození, Praha : CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku 2009. ISBN 978-80-86547-82-4.
  • Pavelka, Tomáš (ed.), Konečné nepojme nekonečné : sborník Kalvinistického symposia 2008, Praha : Českobratrská církev evangelická 2009. ISBN 978-80-87098-07-3.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu