Sardinie
| Sardinie Regione Sardegna | |
|---|---|
 Satelitní snímek Sardínie | |
 znak  vlajka | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Cagliari |
| Souřadnice | 40° s. š., 9° v. d. |
| Rozloha | 24 100 km²[1] |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 1 663 286 (2015[2]) |
| Hustota zalidnění | 69 obyv./km² |
| Správa regionu | |
| Nadřazený celek |  Itálie |
| Druh celku | region |
| Podřízené celky | 4 provincií (Nuoro, Oristano, Sassari, Sud Sardegna) a Metropolitní město Cagliari 377 obcí |
| Guvernér | Christian Solinas (PSd’Az) |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | IT-88 |
| NUTS | ITG2 |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sardinie je po Sicílii druhý největší ostrov ve Středozemním moři a jeden z 20 regionů Itálie. Nachází se západně od italského poloostrova, jižně od francouzského ostrova Korsika. Je to jeden z pěti italských regionů s určitým stupněm domácí autonomie, udělené jim zvláštním zákonem. Oficiální název regionu je Autonomní oblast Sardinie. Název je dvojjazyčný v italštině a sardinštině: Regione Autonoma della Sardegna / Regione Autònoma de Sardigna. Dělí se na čtyři provincie a metropolitní město Cagliari. Region má rozlohu 24 100 km² a přes 1,6 miliónu obyvatel. V regionu se mluví kromě italštiny také sardinštinou a ve městě Alghero katalánštinou.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Sardinie je jedním z nejstarších geologických útvarů v Evropě. Ostrov byl osídlen různými imigračními vlnami od pravěku až do nedávné doby. První lidé, kteří se usadili na Sardinii během svrchního paleolitu a mezolitu, přišli z kontinentální Evropy.
Historii Sardinie můžeme rozdělit do těchto období:
- Pravěk
- Nuragické období – od r. 1500 př. n. l.
- Starověká historie – od 9. století př. n. l.
- Období vlády Vandalů (východogermánský kmen) – 5.– 6. stol.
- Středověk – Byzantská éra – od r. 533
- Aragonské období – od r. 1297
- Španělské období – od r. 1469
- Savojské období – od r. 1708
- Italské království – od r. 1848
- Italská republika – období po druhé světové válce – od r. 1946
Nuragická civilizace[editovat | editovat zdroj]
Zajímavým obdobím historie Sardinie byla tzv. nuragická civilizace – období asi od roku 1500 př. n. l. Vesnice byly tehdy stavěny kolem kulaté věže – pevnosti, zvané nuraghe (obvykle v množném čísle nuraghes v angličtině a nuraghi v italštině). Tyto věže byly často opevněny a rozšířeny cimbuřím. Kmenové hranice hlídaly menší vyhlídkové Nuraghy postavené na strategických kopcích, odkud byl výhled na jiná území. Nuraghů se v Sardinii zachovalo asi 7000. Rozsah, složitost a územní rozšíření těchto budov svědčí o bohatství, nashromážděného nuragskými Sardinci, o jejich technologickém pokroku a o složitosti jejich společnosti, V té době byla Sardinie centrem několika obchodních cest a byla důležitým dodavatelem surovin, jako je měď a olovo, které byly stěžejní pro výrobu té doby. Důkaz o obchodu s jinými civilizacemi té doby dokládá několik artefaktů (např. hrnce), pocházejících až z Kypru, Kréty, pevninského Řecka, Španělska a Itálie, které byly nalezeny v nuragických lokalitách. To svědčí o rozsahu obchodních vztahů mezi nuragickými lidmi a jinými národy v Evropě i mimo ni.
Od konce 13. století byla Sardinie pod vládou Aragonie. Ostrov byl častým cílem útoků muslimských pirátů ze Severní Afriky a ještě v roce 1798 bylo více než 900 obyvatel odvlečeno do otroctví nájezdníky z Tuniska.[3] Španělsko o Sardinské království definitivně přišlo v roce 1714 během války o dědictví španělské ve prospěch rakouské monarchie, která zas území roku 1720 vyměnila se savojským vévodou za Sicílii. Území savojského vévody dostalo název Sardinské království, i když mu vládla savojská dynastie a jeho centrem byl Piemont. Po sjednocení Itálie bylo 18. února 1861 vyhlášeno zřízení Italského království a piemontsko-sardinský král Viktor Emanuel II. byl prohlášen italským králem.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Krajina je zde rozmanitá: najdeme tu hory, lesy, pláně, neobydlená území, potoky, skalnatá pobřeží i dlouhé písečné pláže.
Ostrov je značně hornatý s členitým pobřežím, které je dlouhé 1 849 km. Nejvyšším vrcholem je Punta La Marmora (1 834 m) v masivu Gennargent. Oblast zahrnuje hlavní ostrov Sardinie a okolní ostrovy, mimo jiné např. Sant'Antioco, San Pietro, Asinara, La Maddalena a Caprera.
Politika[editovat | editovat zdroj]
V čele regionu stojí guvernér (Presidente), jenž je volen v přímé volbě na pětileté funkční období. Guvernér je zároveň hlavou regionální vlády (Giunta), jež se v současnosti skládá ze třinácti ministrů (Assessori). Nyní je guvernérem Christian Solinas za Sardinskou stranu akce.[4]
Legislativním sborem je Regionální zastupitelstvo (Consiglio Regionale), které má 60 členů a je voleno poměrným systémem. Volby probíhají společně s volbou guvernéra jednou za pět let.
Výsledky posledních voleb do regionálního shromáždění (únor 2019)[editovat | editovat zdroj]
| ||||||
| Koalice | Strana | Hlasy | Mandáty | |||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | |||||
| CDX | Liga severu | 81 421 | 11.4 | 8 | ||
| Sardinská strana akce | 70 434 | 9.9 | 8 | |||
| Forza Italia | 57 430 | 8.0 | 5 | |||
| Sardinští reformisté | 36 299 | 5.1 | 4 | |||
| Bratři Itálie | 33 716 | 4.7 | 3 | |||
| Sardegna20Venti | 29 473 | 4.1 | 3 | |||
| Unie středu | 26 948 | 3.8 | 3 | |||
| Občanské hnutí Sardinie | 11 689 | 1.6 | 1 | |||
| Fortza Paris | 11 611 | 1.6 | 1 | |||
| Ostatní strany | 11 333 | 1.6 | 0 | |||
| Středopravice celkem | 370 354 | 51.9 | 36 | |||
| CSX | Demokratická strana | 96 235 | 13.5 | 8 | ||
| Svobodná a rovná Sardinie | 27 077 | 3.8 | 2 | |||
| Progresivní oblast | 22 671 | 3.2 | 3 | |||
| My, Sardinie | 20 011 | 2.8 | 2 | |||
| Společná budoucnost | 18 750 | 2.6 | 2 | |||
| Sardinie společně | 17 566 | 2.5 | 1 | |||
| Ostatní strany | 12 350 | 1.7 | 0 | |||
| Středolevice celkem | 214 660 | 30.1 | 18 | |||
| Hnutí pěti hvězd | 69 573 | 9.7 | 6 | |||
| Ostatní strany | 59 415 | 8.4 | 0 | |||
| Celkem | 706 020 | 100 | 60 | |||
Architektura[editovat | editovat zdroj]
.JPG)
Základním kamenem ve vývoji románských architektonických forem byla bazilika San Gavino[5] v Porto Torres. Mezi další významné stavby patří katedrály Sant'Antioco di Bisarcio[6] v Ozieri, klášter San Pietro di Sorres v Boruttě, San Nicola di Ottana,[7] palatinská kaple Santa Maria del Regno[8] z Ardary a další. Pokud jde o vojenskou architekturu, v tomto období byly postaveny četné hrady na obranu území. Z počátku 14. století pochází opevnění a věže Cagliari, které navrhl Giovanni Capula.
Co se týče gotiky, nejstarším katalánským gotickým kostelem na Sardinii je svatyně Panny Marie z Bonaria.[9] Také v Cagliari byla v téže době postavena uvnitř katedrály aragonská kaple. V první polovině 15. století byl postaven skutečný gotický klenot, komplex San Domenico, jehož součástí byl kostel a klášter. Při náletech v roce 1943 byly téměř kompletně zničeny, dochovala se pouze křížová chodba. Dalšími díly byly kostely San Francesco of Stampace (z nichž zůstala jen část kláštera), Sant'Eulalia a San Giacomo. V Algheru začala v druhé polovině patnáctého století stavba kostela San Francesco a v šestnáctém století Katedrály Panny Marie[10].
Renesanční architektura, i když je málo zastoupena, zahrnuje pozoruhodné stavby, jako je např. katedrála San Nicola di Sassari[11] (pozdně gotická, ale se silným renesančním vlivem), kostel Sant'Agostino di Cagliari[12] (navrhl Palearo Fratino), kostel Santa Caterina v Sassari[13] (navrhl Bernardoni, žák Vignola), katedrála San Nicola di Bari v Sassari, kostel San Michele[14]v Cagliari a také tzv. Katedrála Cagliari (Katedrála Nanebevzetí Panny Marie), přestavěná mezi sedmnáctým a osmnáctým stoletím.
Počínaje devatenáctým stoletím bylo na ostrově postaveno několik významných staveb ve stylu neoklasicismu. Mezi nejvýznamnější postavy tohoto období patří architekt Gaetano Cima z Cagliari, jehož díla jsou rozeseta po celém sardinském území. Vedle děl Cimy stojí za zmínku díla Giuseppe Cominottiho (Palazzo a Občanské divadlo v Sassari) a Antonia Cana (dóm Santa Maria di Betlem v Sassari[15] a katedrála Santa Maria della Neve v Nuoro[16]). Ve druhé polovině devatenáctého století byl v Sassari postaven neogotický palác Giordano[17] (1878), který je jedním z prvních příkladů revivalismu na ostrově.
Zajímavou realizací eklektického stylu, vzniklého spojením obrozeneckých a secesních vlivů, je radnice v Cagliari, dokončená na počátku dvacátého století. Nástup fašismu silně ovlivnil architekturu na Sardinii ve dvacátých a třicátých letech 20. století: zajímavými počiny z té doby jsou nové obce Fertilia, Arborea a město Carbonia, jeden z největších příkladů racionalistické architektury.
Turistika[editovat | editovat zdroj]
Kromě mnoha památek navštěvují turisté hornato-skalnatou oblast Aggius (5 km SZ od Tempia) se stometrovými oblými monolity. Lákavé možnosti tu mají horolezci. Na severním pobřeží u Capo Testa se nalézá pás 60–90 m vysokých, oblých balvanových kup, přístupných z moře i pobřeží. Lezecké stěny se zvedají z moře a pláží v Golfo di Orosei u Cala Gonone a jižněji u Cala Fuili a Cala Luna. Efektní červené skalní stěny vystupující přímo z vody u Arbatax (poblíž Tortoli) se pro svou zvětralost využívají méně. V provincii Oristano je archeologické naleziště starobylého města Tharros. Přístup je nejčastěji lodí z Itálie anebo z Korsiky přes Bonifácký průliv.
Více než 1/4 území ostrova je ekologicky chráněna. Ostrov má tři národní parky a deset regionálních parků.
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Geografie Sardinie
-
Reálie Sardinie
-
Jazyková situace na Sardinii
-
Sardské kostýmy (1880)
-
Sardské kostýmy (1880)
-
Sardské dívky v krojích
-
Sardská dívka z Isili
-
Launeddas, sardský hudební nástroj
-
Tradiční karneval Boes e Merdules v obci Ottana (Nuoro, Sardinie)
-
Ottana – karneval Boes e Merdules (tradiční kostýmy)
-
L'Unione Sarda, nejstarší deník Sardinie (1890), vychází dodnes
-
Cascate di Lequarci (Ulassai, Sardinie)
-
Korkové duby po ořezání, Tempio Pausania (Gallura, Sardinie)
-
Pláž na severním pobřeží Sardinie
-
Sardinské pobřeží
-
Sardinské vnitrozemí
.JPG)
.JPG)
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sardinie na anglické Wikipedii.
- ↑ http://www.sardegnastatistiche.it/cartaidentita/
- ↑ Popolazione residente al 1° Gennaio 2015 per età, sesso e stato civile [online]. Istat [cit. 2015-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-20. (italština)
- ↑ Christian Slaves, Muslim Masters: White Slavery in the Mediterranean, the Barbary Coast and Italy, 1500–1800. Robert Davis (2004). s.45. ISBN 1-4039-4551-9.
- ↑ Composizione. Regione Autonoma della Sardegna [online]. 2019 [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. (v italštině)
- ↑ Bazilika di San Gavino [online]. 2018-07-26 [cit. 2022-03-07]. Dostupné online.
- ↑ Sant'Antioco di Bisarcio. www.sardegnaturismo.it [online]. 2015-11-20 [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ San Nicola - Ottana. www.sardegnaturismo.it [online]. 2015-11-20 [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Basilica di Santa Maria del Regno, Ardara. Tripadvisor [online]. [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Santuario e Basilica di Bonaria: Cestovní průvodce Ara.cz. ara.cz [online]. [cit. 2022-03-07]. Dostupné online.
- ↑ PANORAMAS.CZ. Katedrála Panny Marie - Alghero. www.virtualtravel.cz [online]. [cit. 2022-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Fotogalerie Sardinie -kouzelný ostrov s bohatou historií - Sassari-průčelí katedrály Duomo San Nicola - č. 191290 | Turistika.cz. www.turistika.cz [online]. [cit. 2022-03-07]. Dostupné online.
- ↑ LITTERA, Marta. Chiesa di Sant’Agostino [online]. [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Chiesa di Santa Caterina (Sassari) - All You Need to Know BEFORE You Go. Tripadvisor [online]. [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Castello di San Michele. www.sardegnaturismo.it [online]. 2015-11-20 [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Santa Maria di Betlem. www.sardegnaturismo.it [online]. 2015-11-20 [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Cattedrale Santa Maria della Neve | Port of Olbia. portodiolbia.info [online]. [cit. 2022-03-08]. Dostupné online.
- ↑ Palace Giordano Apostoli Sassari Sardinia Italy Editorial Photo - Image of giordanol, piazza: 112893931. www.dreamstime.com [online]. [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sardinie na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Sardinie ve Wikislovníku- Oficiální stránky
- Sardegna Cultura (od archeologie, architektury, divadla, jazyka a literatury až po umění)
- Sardegna DigitalLibrary
- Na cestě po Sardinii, dokument České televize z roku 2006
- (anglicky) Dan Davis History: The Nuragic Civilisation of Bronze Age Sardinia na YouTube
- (anglicky) Ancient World Maps: Roman Sardinia: Island of Silver Veins na YouTube
