Sardinie
| Sardinie Regione Sardegna | |
|---|---|
 Satelitní snímek Sardínie | |
 znak  vlajka | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Cagliari |
| Souřadnice | 40°3′ s. š., 9°5′ v. d. |
| Rozloha | 24 100 km²[1] |
| Geodata (OSM) | 6847723 OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 1 663 286 (2015[2]) |
| Hustota zalidnění | 69 obyv./km² |
| Správa regionu | |
| Nadřazený celek |  Itálie |
| Druh celku | region |
| Podřízené celky | 4 provincií (Nuoro, Oristano, Sassari, Sud Sardegna) a Metropolitní město Cagliari 377 obcí |
| Guvernér | Christian Solinas (PSd’Az) |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | IT-88 |
| NUTS | ITG2 |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sardinie (italsky Sardegna, sardinsky Sardigna, Sardinna nebo Sardinnia) je autonomní oblast na stejnojmenném ostrově na jihozápadě Itálie ve Středozemním moři. Nachází se mezi Apeninským poloostrovem, Španělskem, Korsikou a Tuniskem. Region má rozlohu 24 100 km²,[1] přes 1,6 miliónu obyvatel a dělí se na 4 provincie a metropolitní město Cagliari. V regionu se mluví kromě italštiny také sardinštinou a ve městě Alghero katalánštinou.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ve starověku na Sardinii existovala nuragská civilizace, která je pojmenována podle svých typických staveb, nuragů, kamenných věží ve tvaru komolého kužele, jichž se na ostrově dnes nachází asi 7000.[3]
Od konce 13. století byla Sardinie pod vládou Aragonie. Ostrov byl častým cílem útoků muslimských pirátů ze Severní Afriky a ještě v roce 1798 bylo více než 900 obyvatel odvlečeno do otroctví nájezdníky z Tuniska.[4] Španělsko o Sardinské království definitivně přišlo v roce 1714 během války o dědictví španělské ve prospěch rakouské monarchie, která zas území roku 1720 vyměnila se savojským vévodou za Sicílii. Území savojského vévody dostalo název Sardinské království, i když mu vládla savojská dynastie a jeho centrem byl Piemont. Po sjednocení Itálie bylo 18. února 1861 vyhlášeno zřízení Italského království a piemontsko-sardinský král Viktor Emanuel II. byl prohlášen italským králem.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Ostrov je značně hornatý s členitým pobřežím, které je dlouhé 1 849 km. Nejvyšším vrcholem je Punta La Marmora (1 834 m) v masivu Gennargent. Oblast zahrnuje hlavní ostrov Sardinie a okolní ostrovy, mimo jiné např. Sant'Antioco, San Pietro, Asinara, La Maddalena a Caprera.
Politika[editovat | editovat zdroj]
V čele regionu stojí guvernér (Presidente), jenž je volen v přímé volbě na pětileté funkční období. Guvernér je zároveň hlavou regionální vlády (Giunta), jež se v současnosti skládá ze třinácti ministrů (Assessori). Nyní je guvernérem Christian Solinas za Sardinskou stranu akce.[5]
Legislativním sborem je Regionální zastupitelstvo (Consiglio Regionale), které má 60 členů a je voleno poměrným systémem. Volby probíhají společně s volbou guvernéra jednou za pět let.
Výsledky posledních voleb do regionálního shromáždění (únor 2019)[editovat | editovat zdroj]
| ||||||
| Koalice | Strana | Hlasy | Mandáty | |||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | |||||
| CDX | Liga severu | 81 421 | 11.4 | 8 | ||
| Sardinská strana akce | 70 434 | 9.9 | 8 | |||
| Forza Italia | 57 430 | 8.0 | 5 | |||
| Sardinští reformisté | 36 299 | 5.1 | 4 | |||
| Bratři Itálie | 33 716 | 4.7 | 3 | |||
| Sardegna20Venti | 29 473 | 4.1 | 3 | |||
| Unie středu | 26 948 | 3.8 | 3 | |||
| Občanské hnutí Sardinie | 11 689 | 1.6 | 1 | |||
| Fortza Paris | 11 611 | 1.6 | 1 | |||
| Ostatní strany | 11 333 | 1.6 | 0 | |||
| Středopravice celkem | 370 354 | 51.9 | 36 | |||
| CSX | Demokratická strana | 96 235 | 13.5 | 8 | ||
| Svobodná a rovná Sardinie | 27 077 | 3.8 | 2 | |||
| Progresivní oblast | 22 671 | 3.2 | 3 | |||
| My, Sardinie | 20 011 | 2.8 | 2 | |||
| Společná budoucnost | 18 750 | 2.6 | 2 | |||
| Sardinie společně | 17 566 | 2.5 | 1 | |||
| Ostatní strany | 12 350 | 1.7 | 0 | |||
| Středolevice celkem | 214 660 | 30.1 | 18 | |||
| Hnutí pěti hvězd | 69 573 | 9.7 | 6 | |||
| Ostatní strany | 59 415 | 8.4 | 0 | |||
| Celkem | 706 020 | 100 | 60 | |||
Film[editovat | editovat zdroj]
O Sardinii pojednává česko-italský celovečerní film Mír s tuleni, obsahující mimořádně zajímavé archivní i nově pořízené záběry Sardinie ze vzduchu, pevniny i z moře. Film vznikl ve spolupráci se sardskými obyvateli městečka Cala Gonone a byl po celé Sardinii promítán také v kinech.
Dostupnost a turismus[editovat | editovat zdroj]
Turisté navštěvují horo-skalnatá oblast Aggius (5 km SZ od Tempia) se stometrovými oblými monolity. Hodnotné možnosti tu mají horolezci. Na severním pobřeží u Capo Testa se nalézá pás 60–90 m vysokých, oblých balvanových kup, přístupných z moře i pobřeží. Lezecké stěny se zvedají z moře a pláží v Golfo di Orosei u Cala Gonone a jižněji u Cala Fuili a Cala Luna. Efektní červené skalní stěny vystupující přímo z vody u Arbatax (poblíž Tortoli) se pro svou zvětralost využívají méně. Na Sardinii se nachází neznámé prehistorické stavby - nuraghy z let 1500–300 př. n. l. V provincii Oristano je archeologické naleziště starobylého města Tharros. Přístup je nejčastější lodí z Itálie anebo Korsiky přes Bonifácký průliv.
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
Geografie Sardinie
Reálie Sardinie
Jazyková situace na Sardinii
Sardské kostýmy (1880)
Sardské kostýmy (1880)
Sardské dívky v krojích
Sardská dívka z Isili
'Launeddas', sardský hudební nástroj
Tradiční karneval 'Boes e Merdules' v obci Ottana (Nuoro, Sardinie)
Ottana - karneval 'Boes e Merdules' (tradiční kostýmy)
L'Unione Sarda, nejstarší deník Sardinie (1890), vychází dodnes
Cascate di Lequarci (Ulassai, Sardinie)
Korkové duby po ořezání, Tempio Pausania (Gallura, Sardinie)
Pláž na severním pobřeží Sardinie
Sardinské pobřeží
Sardinské vnitrozemí
.JPG)
.JPG)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b http://www.sardegnastatistiche.it/cartaidentita/
- ↑ Popolazione residente al 1° Gennaio 2015 per età, sesso e stato civile [online]. Istat [cit. 2015-09-20]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Informace - Sardinie, dějiny. Geops.cz [online]. Dostupné online.
- ↑ Christian Slaves, Muslim Masters: White Slavery in the Mediterranean, the Barbary Coast and Italy, 1500–1800. Robert Davis (2004). s.45. ISBN 1-4039-4551-9.
- ↑ Composizione. Regione Autonoma della Sardegna [online]. 2019 [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. (v italštině)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sardinie na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Sardinie ve Wikislovníku- Oficiální stránky
- Sardegna Cultura (od archeologie, architektury, divadla, jazyka a literatury až po umění)
- Sardegna DigitalLibrary
- Dny sardské kultury a přírodopisu 2007. Sardinie - Středomořská kráska[nedostupný zdroj]
- Na cestě po Sardinii, dokument České televize z roku 2006
