Svobodní a rovní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svobodní a rovní
Liberi e Uguali
Logo
ZkratkaLeU
Datum založení3. prosince 2017
LídrPietro Grasso[p 1]
Typ stranykoalice
Členské stranyČlánek jedna
Italská levice
menší strany
IdeologieDemokratický socialismus[1]
Zelená politika[2]
Ekosocialismus[1]
Proevropanismus[2]
Politická pozicelevice[3]
Barvy     červená
Volební výsledek3.4% (volby 2018)
Oficiální webliberieuguali.it
Zisk mandátů ve volbách
Poslanecká sněmovna
10/630
Senát republiky
6/315
Evropský parlament
0/76
Regionální parlamenty
10/897
Guvernéři regionů
0/21
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svobodní a rovní (italsky Liberi e Uguali, zkratka LeU) je italská levicová politická koalice. Pro parlamentní volby 2018 sdružila levicové síly, vymezující se vůči centristické orientaci Středolevicové koalice.[4] Po vnitřních rozporech byla aliance na podzim 2019 ukončena, stále ale existuje jako parlamentní skupina. Strany LeU se také často objevují v předvolebních průzkumech pod původní koaliční značkou, dosahují podpory asi tří procent.[5] Prostřednictvím ministra zdravotnictví Roberta Speranzy jsou Svobodní a rovní také zastoupeni ve vládě Maria Draghiho.[6]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Od nástupu centristy Mattea Renziho do čela Demokratické strany (PD) roku 2013 narůstalo napětí mezi jeho reformně orientovaným křídlem a tradičně levicovou minoritou. Rozpory vyvrcholily v únoru 2017, kdy představitelé levicové frakce PD ze strany vystoupili a založili vlastní uskupení „Článek jedna – Demokratické a progresivní hnutí“. Do nové strany vstoupily četné někdejší vůdčí osobnosti italské středolevice, jako bývalý premiér Massimo D'Alema nebo lídr středolevicové koalice pro volby 2013 Pier Luigi Bersani; vesměs se jednalo o bývalé komunisty.

Od založení Článku jedna začali lídři nové strany uvažovat o vytvoření nové koalice pro parlamentní volby 2018, jako levicové alternativy ke Středopravicové koalici, Středolevicové koalici a Hnutí pěti hvězd. Nová aliance byla vytvořena v prosinci 2017; dostala název Svobodní a rovní a zahrnula v sobě Článek jedna, socialistickou Italskou levici a několik menších a regionálních partnerů. Lídrem LeU se stal nezávislý předseda Senátu a bývalý protimafiánský prokurátor Pietro Grasso. O pár týdnů později do nové koalice vstoupila i předsedkyně Poslanecké sněmovny Laura Boldrini.

Ve volbách 2018 Svobodní a rovní získali jen něco přes tři procenta hlasů, což sice stačilo na 14 poslanců a 4 senátory, výsledek však dalece zaostal za předvolebními průzkumy i očekáváními lídrů LeU.[3]

Aliance se neshodla na společné kandidátce pro eurovolby 2019, když Článek jedna kandidoval za Demokratickou stranu, zatímco Italská levice utvořila koalici se Stranou komunistické obnovy.

V září 2019 se Svobodní a rovní stali součástí vládní koalice, když byl lídr Článku jedna Roberto Speranza jmenován ministrem zdravotnictví ve druhé vládě Giuseppa Conteho.

Na konci roku 2019 se mezi stranami koalice LeU vyostřily neshody a v prosinci byla koalice rozpuštěna. Svobodní a rovní ale pokračují jako skupina v Poslanecké sněmovně a podskupina v Senátu.

V lednu 2021 si i po vládní krizi Speranza udržel ministerský post v následující vládě Maria Draghiho.

Členské strany[editovat | editovat zdroj]

Současné složení[editovat | editovat zdroj]

Strana Ideologie Zastoupení
Poslanci Senátoři
Článek jedna Sociální demokracie 7 1
èViva Ekosocialismus 1 1
Italská levice Demokratický socialismus 1
Vlast a ústava Levicový nacionalismus 1
nezávislí 4

Složení pro parlamentní volby 2018[editovat | editovat zdroj]

Strana Ideologie Volby 2018
Poslanci Senátoři
Článek jedna Sociální demokracie 7 2
Italská levice Demokratický socialismus 3 1
Possibile Progresivismus 1
nezávislí 3 1

S koalicí také spolupracovali jihotyrolští Zelení a Sicilská socialistická strana; tyto subjekty ale nezískaly žádný mandát.

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Poslanecká sněmovna[editovat | editovat zdroj]

Volby Hlasy Mandáty Pozice Postavení
Abs. % Abs. ±
2018 1 114 799 3.4
14/630
14 6. Vláda[p 2]

Senát[editovat | editovat zdroj]

Volby Hlasy Mandáty Pozice
Abs. % Abs. ±
2018 991 159 3.3
4/315
4 6.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Lídr pro parlamentní volby 2018
  2. Mezi lety 2018 a 2019 byla koalice v opozici. Od té doby je součástí vládní většiny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Free and Equal (Italy) na anglické Wikipedii.

  1. a b NORDSIECK, Wolfram. Italy. Parties and Elections in Europe [online]. 2018 [cit. 2021-08-14]. Dostupné online. (v angličtině) 
  2. a b Italy. Europe Elects [online]. [cit. 2021-08-13]. Dostupné online. (v angličtině) 
  3. a b KUČÍK, Vít. Většinová vláda v Itálii zřejmě nevznikne. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2018-04-02 [cit. 2021-08-15]. Dostupné online. 
  4. ZAMPONI, Lorenzo. Italy’s Depressing Stalemate. Jacobin [online]. 2018-03-15 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online. (v angličtině) 
  5. Politico Polls – Italian polls, trends and election news. Politico [online]. [cit. 2021-08-15]. Dostupné online. (v angličtině) 
  6. Elenco dei ministri in carica in Italia. Amministrazioni Comunali [online]. [cit. 2021-08-15]. Dostupné online. (v italštině) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]