Forza Italia (2013)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Forza Italia
Logo
ZkratkaFI
Datum založení16. listopadu 2013
PředsedaSilvio Berlusconi
MístopředsedaAntonio Tajani
ZakladatelSilvio Berlusconi
SídloPiazza San Lorenzo in Lucina 4, Řím
PředchůdceLid svobody
Ideologieliberální konzervatismus[1]
křesťanská demokracie[1]
liberalismus[2]
populismus[3][4]
proevropanismus[5]
Politická pozicestředopravice[6]
Evropská stranaEvropská lidová strana[7]
Politická skupina EPEvropská lidová strana[8]
KoaliceStředopravicová koalice
Stranické novinyIl Mattinale
Počet členů106 000 (2015)[9]
Barvy
     modrá
Volební výsledek14.0 % (Volby 2018)
Oficiální webforzaitalia.it
Zisk mandátů ve volbách
Poslanecká sněmovna
80/630
Senát republiky
48/315
Evropský parlament
9/76
Regionální parlamenty
71/897
Guvernéři regionů
4/21
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Forza Italia (překlad „Vzhůru Itálie“, „Vpřed Itálie“ nebo „Pojď Itálie“; FI) je italská středopravicová politická strana, jejíž ideologie zahrnuje prvky liberálního konzervatismu, křesťanské demokracie a liberalismu.

Silvio Berlusconi (bývalý premiér Itálie, 1994–1995, 2001–2006 a 2008–2011) je vůdcem a předsedou strany, zatímco Antonio Tajani (bývalý předseda Evropského parlamentu, 2017–2019) působí jako místopředseda a národní koordinátor. Mezi další přední členy patří Elisabetta Casellati (předsedkyně Senátu, od roku 2018), stejně jako ministři Renato Brunetta, Mara Carfagna a Mariastella Gelmini (od roku 2021 zastupující FI ve vládě Maria Draghiho). Do svého odchodu ze strany roku 2019 byl druhým mužem FI guvernér Ligurie Giovanni Toti.

Strana Forza Italia, zformovaná z Lidu svobody (PdL) v roce 2013, je oživením zaniklé Forza Italia (FI), aktivní v letech 1994 až 2009, kdy byla sloučena s Národní aliancí (AN) a několika menšími stranami, čímž vznikl PdL. Současná Forza Italia je mnohem menší strana než původní PdL, který utrpěl tři ničivé rozkoly: oddělily se z něj strany Budoucnost a svoboda (2010), Bratři Itálie (2012) a Nová středopravice (2013). Ve všeobecných volbách v roce 2018 byla FI předstižena Ligou severu jako největší strana Středopravicové koalice a v poslední době zaostává v průzkumech veřejného mínění také za Bratry Itálie. Podpora FI v průzkumech je dlouhodobě značně pod výsledkem posledních voleb a v současnosti činí asi sedm procent.[8]

Od strany se v poslední době oddělila uskupení Cambiamo! (2019) a Coraggio Italia (2021).[10]

FI je členem Evropské lidové strany (EPP).[7]

Současné vedení[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Poslanecká sněmovna[editovat | editovat zdroj]

Volby Hlasy Mandáty Pozice Postavení
Abs. % Abs. ±
2018 4 596 956 14.0
106/630
8 4. Vláda[p 1]

Senát[editovat | editovat zdroj]

Volby Hlasy Mandáty Pozice
Abs. % Abs. ±
2018 4 358 004 14.4
58/315
40 3.

Evropský parlament[editovat | editovat zdroj]

Volby Hlasy Mandáty Pozice
Abs. % Abs. ±
2014 4 614 364 16.8
13/73
16 3.
2019 2 351 673 8.8
7/76
6 4.

Regionální parlamenty[editovat | editovat zdroj]

Region Rok Hlasy % Mandáty ±
Údolí Aosty 2020 V koalici s FdI
0/35
0
Piemont 2019 161 137 8.4
3/51
3
Lombardie 2018 750 628 14.3
14/80
5
Jižní Tyrolsko 2018 2 825 1.0
0/35
1
Tridentsko 2018 7 204 2.8
1/35
0
Benátsko 2020 73 244 3.6
2/51
1
Furlánsko-Julské Benátsko 2018 50 908 12.1
5/49
3
Emilia-Romagna 2020 55 317 2.6
1/50
1
Ligurie 2020 33 040 5.3
1/31
2
Toskánsko 2020 V koalici s UDC
1/41
14
Marche 2020 36 716 5.9
2/31
0
Umbrie 2019 22 991 5.5
1/21
1
Lazio 2018 371 155 14.6
6/51
3
Abruzzo 2019 54 223 9.0
3/31
2
Molise 2018 13 627 9.4
4/21
2
Kampánie 2020 121 695 5.2
2/51
5
Apulie 2020 149 399 8.9
4/51
1
Basilicata 2019 26 457 9.1
3/21
0
Kalábrie 2021 131 882 17.3
8/31
3
Sicílie 2017 315 056 16.4
14/70
2
Sardinie 2019 56 450 8.0
6/60
5

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V letech 20182021 byla Forza Italia v opozici.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Forza Italia (2013) na anglické Wikipedii.

  1. a b NORDSIECK, Wolfram. Italy. Parties and Elections in Europe [online]. 2018 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. TAORMINA, Carlo. Silvio rialza la bandiera liberale e liberista. Il Tempo [online]. 2013-11-30 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (italsky) 
  3. WOODS, Dwayne. The Many Faces of Populism in Italy: The Northern League and Berlusconism. The Many Faces of Populism: Current Perspectives. [s.l.]: Emerald Group, 2014. S. 28 a 41 až 44. (anglicky) 
  4. IGNAZI, Pietro. Chi sono i populisti? Lega e Forza Italia. M5s difende le regole. Il Fatto Quotidiano [online]. 2015-08-30 [cit. 2021-12-28]. [Piero Ignazi: “Chi sono i populisti? Lega e Forza Italia. M5s difende le regole” Dostupné online]. (italsky) 
  5. Italy. Europe Elects [online]. [cit. 2021-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. CONTI, Nicolò. The Routledge Handbook of Contemporary Italy: History, Politics, Society. [s.l.]: Routledge, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-317-48755-5. Kapitola No Longer Pro-European? Politicisation and contestation of Europe and Italy, s. 139. (anglicky) 
  7. a b Parties & Partners. European People's Party [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Politico Polls – Italian polls, trends and election news. Politico [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. DI CARP, Paola. Forza Italia, i tormenti di un partito. Corriere della Sera [online]. 2015-05-17 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (italsky) 
  10. ROBERTS, Hannah. Silvio Berlusconi’s party hit by mass defections as new group gains traction. Politico [online]. 2021-05-27 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]