Katalánština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Katalánština (Català)
Rozšíření: Španělsko, Andorra, Francie, Itálie

Počet mluvčích:

9,5 miliónu

Klasifikace:

Písmo: Latinka
Postavení
Regulátor: * Institut katalánských studií (Institut d'Estudis Catalans)
Úřední jazyk: Andorra, Španělsko (Katalánsko, Valencie, Baleárské ostrovy), Itálie (L'Alguer na Sardinii)
Kódy
ISO 639-1: ca
---
cat (B) cat (T)
SIL: CAT
Wikipedie
ca.wikipedia.org

Katalánština (ve Valencii pod označením valencijština) je románský jazyk používaný zejména v tzv. katalánských zemích, tedy v Katalánsku, na Baleárských ostrovech (Illes Balears – Mallorca, Menorca, Ibiza, Formentera), ve Valencii (País Valencià), v části Aragonu (Franja de Ponent) ve Španělsku, pak také v Andoře, kde je jediným oficiálním jazykem, a v menší míře rovněž v některých regionech Francie (Catalunya del Nord) a na Sardinii (Alghero – L'Alguer). Ve Valencii je katalánština často pojmenovávána jako valencijština (valencià).

Rozšíření katalánštiny

Ač je Katalánsko součástí Španělského království, těší se značné autonomii a Katalánci se národnostně ostře vyhraňují vůči Španělům. Na prvním stupni základních škol v Katalánsku se vyučuje pouze katalánsky, nikoliv španělsky.

Odhady počtu mluvčích se pohybují od 7 do 11 miliónů.


Jazykem nejbližším katalánštině je okcitánština, potom italština a portugalština (se kterými má společných 85 % slovní zásoby), španělština (společných 75 % slovní zásoby) aj.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Katalánština se vyvinula z vulgární latiny v oblasti východní části Pyrenejí a během reconquisty se rozšířila po dnešním Katalánsku, Valencii a Baleárských ostrovech. Vrcholným obdobím v dějinách katalánštiny bylo 15. století; roku 1700 bylo její úřední používání zakázáno na francouzském a později i na španělském území a „renesance“ se dočkala až počátkem 19. století. V období frankistického režimu byla tolerována mimo oficiální sféru a média. Po roce 1975 se dostala do politiky, médií i škol.

Nářečí[editovat | editovat zdroj]

Katalánština zahrnuje mnoho dialektů, které se od sebe různou měrou liší lexikálně, morfologicky a foneticky. Základní verze jsou dvě: západní katalánština a východní katalánština; obě mají různé regionální varianty. Nejvýraznějším rozdílem jsou nepřízvučné samohlásky – západní katalánština odlišuje /e/ od /a/ a /o/ od /u/, zatímco ve východní se z /e/, /ɛ/ a /a/ bez přízvuku stává /ə/ a z /o/, /ɔ/ a /u/ se stává [u].


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]