Katalánština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Katalánština (Català)
Catalan in Europe.png
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření Španělsko, Andorra, Francie, Itálie
Počet mluvčích 9,5 miliónu
Klasifikace
Písmo Latinka
Postavení
Regulátor
Úřední jazyk Andorra, Španělsko (Katalánsko, Valencie, Baleárské ostrovy), Itálie (L'Alguer na Sardinii)
Kódy
ISO 639-1 ca
ISO 639-2 cat (B)
cat (T)
ISO 639-3 cat
Ethnologue CAT
Wikipedie
ca.wikipedia.org

Katalánština (ve Valencii pod označením valencijština) je románský jazyk používaný zejména v tzv. katalánských zemích, tedy v Katalánsku, na Baleárských ostrovech (Illes Balears – Mallorca, Menorca, Ibiza, Formentera), ve Valencii (País Valencià), v části Aragonu (Franja de Ponent) ve Španělsku, pak také v Andoře, kde je jediným oficiálním jazykem, a v menší míře rovněž v některých regionech Francie (Catalunya del Nord) a na Sardinii (Alghero – L'Alguer). Ve Valencii je katalánština často pojmenovávána jako valencijština (valencià).

Ač je Katalánsko součástí Španělského království, těší se značné autonomii a Katalánci se národnostně ostře vyhraňují vůči Španělům. Na prvním stupni základních škol v Katalánsku se vyučuje pouze katalánsky, nikoliv španělsky.

Odhady počtu mluvčích se pohybují od 7 do 11 miliónů.

Jazykem nejbližším katalánštině je okcitánština, potom italština a portugalština (se kterými má společných 85 % slovní zásoby), španělština (společných 75 % slovní zásoby) aj.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Katalánština se vyvinula z vulgární latiny v oblasti východní části Pyrenejí a během reconquisty se rozšířila po dnešním Katalánsku, Valencii a Baleárských ostrovech. Vrcholným obdobím v dějinách katalánštiny bylo 15. století; roku 1700 bylo její úřední používání zakázáno na francouzském a později i na španělském území a „renesance“ se dočkala až počátkem 19. století. V období frankistického režimu byla tolerována mimo oficiální sféru a média. Po roce 1975 se dostala do politiky, médií i škol.

Nářečí[editovat | editovat zdroj]

Katalánština zahrnuje mnoho dialektů, které se od sebe různou měrou liší lexikálně, morfologicky a foneticky. Základní verze jsou dvě: západní katalánština a východní katalánština; obě mají různé regionální varianty. Nejvýraznějším rozdílem jsou nepřízvučné samohlásky – západní katalánština odlišuje /e/ od /a/ a /o/ od /u/, zatímco ve východní se z /e/, /ɛ/ a /a/ bez přízvuku stává /ə/ a z /o/, /ɔ/ a /u/ se stává [u].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]