Katalánština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Katalánština (Català)
Mapa rozšíření jazyka
Mapa rozšíření jazyka
RozšířeníŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
AndorraAndorra Andorra
KatalánskoKatalánsko Katalánsko
ItálieItálie Itálie
SicílieSicílie Sicílie
KorsikaKorsika Korsika
Počet mluvčích9,5 miliónu
Klasifikace
PísmoLatinka
Postavení
Regulátor
Úřední jazykAndorra, Španělsko (Katalánsko, Valencie, Baleárské ostrovy), Itálie (L'Alguer na Sardinii)
Kódy
ISO 639-1ca
ISO 639-2cat (B)
cat (T)
ISO 639-3cat
EthnologueCAT
Wikipedie
ca.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Katalánština (ve Valencii pod označením valencijština) je románský jazyk používaný zejména v tzv. katalánských zemích, tedy v Katalánsku, na Baleárských ostrovech (Illes Balears – Mallorca, Menorca, Ibiza, Formentera), ve Valencii (País Valencià), v části Aragonu (Franja de Ponent) ve Španělsku, pak také v Andoře, kde je jediným úředním jazykem, a v menší míře rovněž v některých regionech Francie (Catalunya del Nord) a na Sardinii (Alghero – L'Alguer). Ve Valencii je katalánština často pojmenovávána jako valencijština (valencià).

Ač je Katalánsko součástí Španělského království, těší se značné autonomii a Katalánci se národnostně ostře vyhraňují vůči Španělům. Na prvním stupni základních škol v Katalánsku se vyučuje pouze katalánsky, nikoliv španělsky.

Odhady počtu mluvčích se pohybují od 7 do 11 miliónů.

Jazykem nejbližším katalánštině je okcitánština[zdroj?], potom italština a portugalština (se kterými má společných 85 % slovní zásoby) a španělština (společných 75 % slovní zásoby).[zdroj?]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Katalánština se vyvinula z vulgární latiny v oblasti východní části Pyrenejí a během reconquisty se rozšířila po dnešním Katalánsku, Valencii a Baleárských ostrovech. Vrcholným obdobím v dějinách katalánštiny bylo 15. století; roku 1700 bylo její úřední používání zakázáno na francouzském a později i na španělském území a „renesance“ se dočkala až počátkem 19. století. V období frankistického režimu byla tolerována mimo oficiální sféru a média. Po roce 1975 se dostala do politiky, médií i škol.

Nářečí[editovat | editovat zdroj]

Katalánština zahrnuje mnoho dialektů, které se od sebe různou měrou liší lexikálně, morfologicky a foneticky. Základní verze jsou dvě: západní katalánština a východní katalánština; obě mají různé regionální varianty. Nejvýraznějším rozdílem jsou nepřízvučné samohlásky – západní katalánština odlišuje /e/ od /a/ a /o/ od /u/, zatímco ve východní se z /e/, /ɛ/ a /a/ bez přízvuku stává /ə/ a z /o/, /ɔ/ a /u/ se stává [u].

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Číslovky[editovat | editovat zdroj]

Katalánsky Česky
un jeden
dos dva
tres tři
quatre čtyři
cinc pět
sis šest
set sedm
vuit osm
nou devět
deu deset

Vzorový text[editovat | editovat zdroj]

Otčenáš (modlitba Páně):

Padre nostre, que esteu en el cel:
Sigui santificat el vostre nom.
Vingui a nosaltres el vostre regne.
Faci's la vostra voluntat,
així a la terra com es fa en el cel.
El nostre pa de cada dia,
doneu-nos, Senyor, el dia d'avui.
I perdoneu les nostres culpes,
així com nosaltres deutros.
I no permeteu que nosaltres caiguem
en la temptació, ans deslliureu-nos
de qualsevol mal. Amén.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 14. díl. V Praze: J. Otto, 1899. 1066 s. cnb000277218. [Heslo „Katalanská literatura" je na str. 53–58, heslo „Katalanský jazyk" je na str. 58.] Dostupné online
  • UTRERA DOMÍNGUEZ, David. Katalánská literatura. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 142 s. ISBN 978-80-210-6553-6. Dostupné online


Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]