Oïlské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oïlské jazyky
Mapa rozšíření oïlských jazyků a jejich názvy
Mapa rozšíření oïlských jazyků a jejich názvy
Rozšíření Francie, Belgie, Švýcarsko a další
Počet mluvčích asi 90 miliónů
Počet jazyků nelze přesně určit
Klasifikace

Oïlské jazyky jsou podskupinou románských jazyků.

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Název oïlské jazyky (francouzsky langues d'oïl) je odvozen od slova oïl, které ve staré francouzštině znamenalo ano. Slovo oïl (v moderní francouzštině oui) se užívalo v severní části dnešní Francie a tím se tyto jazyky odlišovaly od jižní oblasti, kde se užíval výraz oc. Proto se starý jihofrancouzký jazyk nazýval langue d'oc (odtud název regionu Languedoc) nebo také okcitánština.

Trema (diakritické znaménko) nad i značí, že se samohlásky o+i čtou samostatně (jako v češtině) a ne jako běžná francouzská dvojhláska.

Obecný přehled[editovat | editovat zdroj]

Hlavním oïlským jazykem je francouzština, která se dělí na mnoho dialektů z nichž většina patří mezi oïlské jazyky. Oïlské jazyky se používají hlavně v severní Francii, Belgii a Švýcarsku. V jižní Francii se mluví především jinými románskými jazyky nebo dialekty, především ze skupiny gallo-románských jazyků (např. provensálština, okcitánština nebo katalánština).

Všechny oïlské jazyky se vyvinuly ze staré francouzštiny.

Seznam oïlských jazyků[editovat | editovat zdroj]

(Většina oïlských jazyků se často bere pouze jako dialekt francouzštiny)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Langues d'oïl na anglické Wikipedii.