Franko-provensálština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rozsah franko-provensalštiny[1]

Franko-provensálština je jedním z jazyků, kterým se mluvilo, případně ještě mluví ve Francii a přilehlém okolí.

Pro tuto oblast bylo a dodnes zbytkově je typické rozdělení na dvě základní skupiny: na jazyky oïl (les langues d'oïl) a jazyky d'oc (les langues d'oc). Z langue d'oïl zejména nářečí Île-de-France a okolo se vyvinula dnešní francouzština, dříve také franština. Z langue d'oc se vyvinula okcitánština. Východním dialektům okcitánštiny se také někdy říká provensálština. Do jaké skupiny (oïl nebo oc) daný dialekt patří, lze obvykle rozeznat podle toho, jak se v něm řekne slovo „ano“: zda oïl či podobně (v dnešní francouzštině oui) anebo oc či podobně.

Franko-provensálština, někdy také zvaná arpitánština (arpitan), splňuje některá kritéria pro jednu a některá pro druhou skupinu. Je to přechodový jazyk – podobně jako moravská slováčtina a západoslovenské dialekty tvoří přechod mezi češtinou a slovenštinou.

Jednotlivé dialekty franko-provensálštiny

Údaje nejsou nejčerstvější a nejspolehlivější, ale nyní v území franko-provensálštiny jejími dialekty mluví asi 75 000 lidí, hlavně ve Vallée d’Aoste – Údolí Aosty. Přitom ještě do půle 19. století se franko-provensálština v jejím území používala převážně. Mezi mladými aktivní znalost franko-provensálštiny prakticky vymizela.

Tabulka srovnávající francouzštinu, franko-provensálštinu a okcitánštino-katalánštinu[editovat | editovat zdroj]

Francouzsky Franko-provensálsky Okcitánsky-katalánsky Česky
clef / clé cllâf clau klíč
chanter chantar cantar zpívat
chèvre chièvra / cabra cabra koza
fromage fromâjo formatge sýr
mardi demârs / demondre dimars úterý
église églése glèisa církev
frère frâre fraire bratr
hôpital hépetâl espital nemocnice
langue lengoua lengua jazyk
main gauche man gôche man esquèrra levá ruka
rien ren res nic
nuit nuet nuèit noc
payer payer pagar platit
sueur suar suar pot
vie via vida život

Pro znalé francouzštiny a jejího způsobu vyjadřování číslovek je zajímavé, že franko-provensalština používá dekadický systém. Pro 70 je to sèptanta, pro 80 huitanta, pro 90 nonanta. Přitom západní dialekty používají dvacítkový systém (se základem 20) pro 80 quatro-vingts (jako ve francouzštině: quatre-vingts) a pro 120 six-vingts.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Francoprovençal na francouzské Wikipedii a Franco-Provençal_language na anglické Wikipedii.

  1. Centre de dialectologie de l’Université de Neuchâtel