Arumunština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arumunština
armãneashce, armãneashti, rrãmãneshti.
Rozšíření Řecko, Albánie, Rumunsko, Makedonie, Srbsko, Bulharsko, Turecko.
Počet mluvčích odhadem 250 000 (1997)[1]
Klasifikace
Písmo Latinka
Postavení
Regulátor není stanoven
Úřední jazyk není úředním
Kódy
ISO 639-1 není
ISO 639-2 není
ISO 639-3 rup
Wikipedie
roa-rup.wikipedia.org

Arumunština (arumunsky limba armãneascã/vlãsheascã, makedonsky влашки јазик, též známá v Srbsku jako cincarski jezik[2]) je románský jazyk arumunského obyvatelstva, jímž se mluví v Makedonii, Albánii a Řecku. Nejbližší je rumunštině.

Vyvinula se z latiny pod vlivem sousedních jazyků (albánština, řečtina). Arumunština si zachovala, na rozdíl od většiny ostatních románských jazyků, zbytky původní flexe. Podobně jako makedonština má postponovaný určitý člen (-lu, -le, -a, -ea) a navíc také neurčitý člen (unu).

Slovní zásoba obsahuje hodně slovanských výpůjček a také slova z řečtiny.

Původ arumunštiny/Arumunů[editovat | editovat zdroj]

Existují dvě teorie původu arumunštiny: Podle autochtoní teorie (pocházející původně z Řecka z roku 1909) jsou Arumuni potomci římských důstojníků a důstojníků působících hlavně u Via Egnatia. Je nepravděpodobné, že tato teorie je správná, protože 1. neexistují důkazy o větší nebo trvalé přítomnosti Římanů zmíněných ve výše zmíněné oblasti 2. v této oblasti by měly v té době dominovat řecké jazykové vlivy na římské vlivy 3. pro všechna místní jména sídel platí, že jejich původní slovanská jména se později změnily na arumunská, což znamená, že Arumuni se sem přemístil v 6. století (tj. po příchodu Slovanů).[3]

Podle neautochtonní teorie přišli Arumuni do Řecka ze severu někdy mezi 6. a 10. stoletím a byli potomky starověkých Rumunů. Není jisté odkud přesně pocházeli (což souvisí i se sporností původu Rumunů), ale pravděpodobně pocházeli z jižního Srbska (dokládají to místní historické geografické názvy) a zřejmě se přesídlili pod tlakem příchodů Slovanů a/nebo (v 10. století) pod tlakem expandujících starých Maďarů.[3][2]

Existuje také teorie, že jižnější část Arumunů je autochtonní (jde o místní romanizované obyvatelstvo, přestože se během stěhování národů mírně přesunulo, a to z nížin do sousedních hor), zatímco další část byla vznikla ústupem romanizovaného obyvatelstva během stěhování národů z území mezi Rodopami a Dunajem směrem na jih a západ.[4] V Albánii Arumuny vnímají jako romanizovanou skupinu skupinu , t.j. thráckého, etnického původu jako Albánci.[5]

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Podle jedné části badatelů je arumunština samostatný románský jazyk (obvykle zařezovaný v podskupině tzv. rumunských jazyků, také nazývaných také východorománské jazyky v úzším smyslu nebo dákorománské jazyce), podle další části badatelů jde o nářečí (dialekt) rumunštiny.[2][6][7][8]. Ani sami Arumuni neví rozhodnout.[9]

Vztah k příbuzným jazykům[editovat | editovat zdroj]

I když rumunští vědci Arumuny pokladají jen za podskupinu Rumunů, rozdíly mezi arumunštinou a rumunštinou jsou tak velké, že Rumuni Arumunům nerozumí (pokud hovoří nářečím a ne jazykem vzdělanců, ovlivněným rumunštinou).[2] Rozdíly mezi rumunštinou a arumunštinou jsou hlavně ve slovní zásobě. Arumunština má o mnoho méně slovanských a o mnoho více řeckých slov.[10] V oblasti gramatiky (morfologie a syntaxe) však shody mezi rumunštinou a arumunštinou převažují nad rozdíly.[11]

Základní slovní zásoba arumunštiny je latinská (románská), asi 30 % slovní zásoby jsou řecká slová, méně je výpujček z turečtiny (částečně zprostředkovaně přes řečtinu) a albánštiny. Část tvoří tzv. společná karpatská slovná zásoba všech jihobalkánských pastýřů.[12]

Gramaticky je arumunština, kromě vlivů latiny, typický zástupce balkánskeho jazykového svazu. Proto například má postponovaný určitý člen (konkrétně: -lu , -le, -a, -ea), nemá neurčitek slovesa, nadměrně používá konjunktív a podobně. Krom toho arumunština vykazuje mnohé gramatické prvky řečtiny, např. v koncovkách množného čísla.[13]

Míra oficiálnosti[editovat | editovat zdroj]

V Řecku je Arumunů najvíc (asi 150 000, možná ale o dost víc). Rychle se asimilují. Jazyk se nepoužívá ani ve školách, ani v kostelech, ani na úřadech.[14] Jediná výjimka, pokud jde o školy, je individuální kurz na univerzitě v Soluni.[15]

V Albánii žije druhá nejpočetnější komunita Arumunů (asi 100 000 lidí, ale národní povědomí má už jen asi 10 000 z nich). Arumunština se vyučuje na první stupni škol[16], v jedné školce a existuje je církev s arumunskou liturgií.[5]

V Makedonii je si na některých školách (ve městech jako Skopje, Bitola, Štip a Kruševo) možné zvolit arumunštinu jako vyučovací předmět a na soudech můžou svědkové v arumunštině vypovídat. Ve městě Kruševo je arumunština druhým oficiálním úředním jazykem po makedonštině, oproti tomu, že tu Arumunů žije asi len 10%.[10]

V Bulharsku se arumunština vyučuje na Rumunském gymnáziu v Sofii.[16]

Písmo[editovat | editovat zdroj]

V závislosti od používaného písma sa Arumuni dělí na tzv. Panhelény (t.j. řečtí Arumuni), kteří používají řecké písmo, a Superromány (t.j. všichni ostatní Arumuni), kteří používají latinku.[2]

Dialekty/nářečí[editovat | editovat zdroj]

Rozeznávámw tato nářečí/dialekty[17]:

  • jížní dialekt (Řecko):
    • pindoské nářečí
    • tesálské nářečí
    • epiroské nářečí
  • severní dialekt
    • gramosténské nářečí (v pohoří Gram(m)os)
    • faršerocké nářečí (Albánie)
    • moskopolenské nářečí (Albánie)
    • gábruvské nářečí (Albánie)
    • musekiarské nářečí (Albánie)
    • ochridské nářečí (Makedonie)
    • bitolské nářečí (Makedonie)
    • makedonské nářečí (Řecko)
    • pirinské nářečí (Bulharsko)

Existuje sousta jiných způsobů rozdělení arumunských dialektů.[18]

Ukázky jazyka[10][editovat | editovat zdroj]

Gramosténské nářečí (Otčenáš):

Tatã a nostru, tsi eshci tu tserl,
s'ayiseascã numa a Ta,
s'yinã amirãriľa a Ta,
si facã vreare a Ta,
cum tu tserl, ashi sh'pisti locl.
Pãnea a nostrã atsea di cathi dzuã dã-nã-u sh'azã
shi ľartã-nã amãrtiile a noastre
ashi cum ľi ľirtãm sh'noi a amãrtoshlor a noshci.
Shi nu nã du la pirazmo,
ala aveagľi-nã di atsel arãul.
Cã a Ta easte Amirãriľa shi putearea
a Tatãlui shi Hillui shi a Ayului Spirit,
tora, totãna sh'tu eta a etilor.
Amen.

Faršerocké nářečí (Otčenáš):

Tatã a nostu tsi eshti tu tser,
si ayisiascã numa a Ta,
s’yinã amirãria a Ta,
si facã vrearea a Ta,
cum tu tser, ashe sh’pisti loc.
Penia a noste, atsa di cathi dzue, de-ni-u sh’aze,
sh’ľartã-ni amartiili a nosti,
ashe cum li ľãrtem sh’noi a amãrtoľor a noci,
sh’nu ni du la pirazmo,
ma viagľã-ni di atsel rãu.
C a Ta esti amirãria ľ’puteria,
a Tatãlui shi Hiľalui shi a Ayiului Spirit,
tora,totãna sh’tu eta a etillor.
Amin.

Všeobecná deklarace lidských práv

arumunsky

Tuti iatsãli umineshtsã s-fac liberi shi egali la nãmuzea shi-ndrepturli. Eali suntu hãrziti cu fichiri shi sinidisi shi lipseashti un cu alantu sh-si poartã tu duhlu-a frãtsãljiljei.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Council of Europe Parliamentary Recommendation 1333 on the Aromanian culture and language (1997)
  2. a b c d e MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin : Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 226.  
  3. a b Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 423-424.
  4. GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha : Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 9.  
  5. a b GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha : Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 15.  
  6. http://www.britannica.com/topic/Romanian-language
  7. http://wwwg.uni-klu.ac.at/eeo/Aromunisch.pdf
  8. KRUPA, Viktor; GENZOR, Jozef. Jazyky sveta v priestore a čase. 2., dopl. a preprac. vyd. Bratislava : Veda, 1996. 356 s. ISBN 80-224-0459-4. S. 104-105, 110.  
  9. GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha : Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 65, 66.  
  10. a b c en wiki
  11. Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 429.
  12. GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha : Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 61, 62.  
  13. GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha : Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 48.  
  14. MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin : Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 227.  
  15. https://www.ethnologue.com/language/rup
  16. a b MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin : Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 228.  
  17. MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin : Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 226-227.  
  18. Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 431.