Arumunština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Arumunština
armãneashce, armãneashti, rrãmãneshti.
Rozšíření Řecko, Albánie, Rumunsko, Makedonie, Srbsko, Bulharsko, Turecko.
Počet mluvčích odhadem 250 000 (1997)[1]
Klasifikace
Písmo Latinka
Postavení
Regulátor není stanoven
Úřední jazyk není úředním
Kódy
ISO 639-1 není
ISO 639-2 není
ISO 639-3 rup
Wikipedie
roa-rup.wikipedia.org

Arumunština (arumunsky limba armãneascã/vlãsheascã, makedonsky влашки јазик, též známá v Srbsku jako cincarski jezik[2]) je románský jazyk arumunského obyvatelstva, jímž se mluví v Makedonii, Albánii a Řecku. Nejbližší je rumunštině.

Vyvinula se z latiny pod vlivem sousedních jazyků (albánština, řečtina). Arumunština si zachovala, na rozdíl od většiny ostatních románských jazyků, zbytky původní flexe. Podobně jako makedonština má postponovaný určitý člen (-lu, -le, -a, -ea) a navíc také neurčitý člen (unu).

Slovní zásoba obsahuje hodně slovanských výpůjček a také slova z řečtiny.

Původ arumunštiny/Arumunů[editovat | editovat zdroj]

Existují dvě teorie původu arumunštiny: Podle autochtoní teorie (pocházející původně z Řecka z roku 1909) jsou Arumuni potomci římských důstojníků a důstojníků působících hlavně u Via Egnatia. Je nepravděpodobné, že tato teorie je správná, protože zaprvé neexistují důkazy o větší nebo trvalé přítomnosti Římanů zmíněných ve výše zmíněné oblasti, zadruhé by v této oblasti měly v té době dominovat řecké jazykové vlivy nad římskými vlivy a zatřetí pro všechna místní jména sídel platí, že jejich původní slovanská jména se později změnila na arumunská, což znamená, že Arumuni se sem přemístili v 6. století (tj. po příchodu Slovanů).[3]

Podle neautochtonní teorie přišli Arumuni do Řecka ze severu někdy mezi 6. a 10. stoletím a byli potomky starověkých Rumunů. Není jisté odkud přesně pocházeli (což souvisí i se sporností původu Rumunů), ale pravděpodobně pocházeli z jižního Srbska (dokládají to místní historické geografické názvy) a zřejmě se přesídlili pod tlakem příchodů Slovanů a/nebo (v 10. století) pod tlakem expandujících starých Maďarů.[3][2]

Existuje také teorie, že jižnější část Arumunů je autochtonní (jde o místní romanizované obyvatelstvo, přestože se během stěhování národů mírně přesunulo, a to z nížin do sousedních hor), zatímco další část vznikla ústupem romanizovaného obyvatelstva během stěhování národů z území mezi Rodopami a Dunajem směrem na jih a západ.[4] V Albánii Arumuny vnímají jako romanizovanou skupinu skupinu , t.j. thráckého, etnického původu jako Albánci.[5]

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Mapa rozšíření jazyka na Balkáně

Podle jedné části badatelů je arumunština samostatný románský jazyk (obvykle zařezovaný v podskupině tzv. rumunských jazyků, také nazývaných také východorománské jazyky v úzším smyslu nebo dákorománské jazyky), podle další části badatelů jde o nářečí (dialekt) rumunštiny.[2][6][7][8]. Ani sami Arumuni neví rozhodnout.[9]

Vztah k příbuzným jazykům[editovat | editovat zdroj]

I když rumunští vědci Arumuny pokladají jen za podskupinu Rumunů, rozdíly mezi arumunštinou a rumunštinou jsou tak velké, že Rumuni Arumunům nerozumí (pokud hovoří nářečím a ne jazykem vzdělanců, ovlivněným rumunštinou).[2] Rozdíly mezi rumunštinou a arumunštinou jsou hlavně ve slovní zásobě. Arumunština má o mnoho méně slovanských a o mnoho více řeckých slov.[10] V oblasti gramatiky (morfologie a syntaxe) však shody mezi rumunštinou a arumunštinou převažují nad rozdíly.[11]

Základní slovní zásoba arumunštiny je latinská (románská), asi 30 % slovní zásoby jsou řecká slová, méně je výpujček z turečtiny (částečně zprostředkovaně přes řečtinu) a albánštiny. Část tvoří tzv. společná karpatská slovná zásoba všech jihobalkánských pastýřů.[12]

Gramaticky je arumunština, kromě vlivů latiny, typický zástupce balkánskeho jazykového svazu. Proto například má postponovaný určitý člen (konkrétně: -lu , -le, -a, -ea), nemá neurčitek slovesa, nadměrně používá konjunktív a podobně. Krom toho arumunština vykazuje mnohé gramatické prvky řečtiny, např. v koncovkách množného čísla.[13]

Míra oficiálnosti[editovat | editovat zdroj]

V Řecku je Arumunů najvíc (asi 150 000, možná ale o dost víc). Rychle se asimilují. Jazyk se nepoužívá ani ve školách ani v kostelech ani na úřadech.[14] Jediná výjimka, pokud jde o školy, je individuální kurz na univerzitě v Soluni.[15]

V Albánii žije druhá nejpočetnější komunita Arumunů (asi 100 000 lidí, ale národní povědomí má už jen asi 10 000 z nich). Arumunština se vyučuje na prvním stupni škol[16], v jedné školce a existuje církev s arumunskou liturgií.[5]

V Makedonii je možné si na některých školách (ve městech jako Skopje, Bitola, Štip a Kruševo) zvolit arumunštinu jako vyučovací předmět a na soudech mohou svědkové v arumunštině vypovídat. Ve městě Kruševo je arumunština druhým oficiálním úředním jazykem po makedonštině navzdory tomu, že tu Arumunů žije asi jen 10 %.[10]

V Bulharsku se arumunština vyučuje na Rumunském gymnáziu v Sofii.[16]

Písmo[editovat | editovat zdroj]

V závislosti od používaného písma sa Arumuni dělí na tzv. Panhelény (t.j. řečtí Arumuni), kteří používají řecké písmo, a Superromány (t.j. všichni ostatní Arumuni), kteří používají latinku.[2]

Dialekty/nářečí[editovat | editovat zdroj]

Rozeznávámw tato nářečí/dialekty[17]:

  • jížní dialekt (Řecko):
    • pindoské nářečí
    • tesálské nářečí
    • epiroské nářečí
  • severní dialekt
    • gramosténské nářečí (v pohoří Gram(m)os)
    • faršerocké nářečí (Albánie)
    • moskopolenské nářečí (Albánie)
    • gábruvské nářečí (Albánie)
    • musekiarské nářečí (Albánie)
    • ochridské nářečí (Makedonie)
    • bitolské nářečí (Makedonie)
    • makedonské nářečí (Řecko)
    • pirinské nářečí (Bulharsko)

Existuje sousta jiných způsobů rozdělení arumunských dialektů.[18]

Ukázky jazyka[10][editovat | editovat zdroj]

Gramosténské nářečí (Otčenáš):

Tatã a nostru, tsi eshci tu tserl,
s'ayiseascã numa a Ta,
s'yinã amirãriľa a Ta,
si facã vreare a Ta,
cum tu tserl, ashi sh'pisti locl.
Pãnea a nostrã atsea di cathi dzuã dã-nã-u sh'azã
shi ľartã-nã amãrtiile a noastre
ashi cum ľi ľirtãm sh'noi a amãrtoshlor a noshci.
Shi nu nã du la pirazmo,
ala aveagľi-nã di atsel arãul.
Cã a Ta easte Amirãriľa shi putearea
a Tatãlui shi Hillui shi a Ayului Spirit,
tora, totãna sh'tu eta a etilor.
Amen.

Faršerocké nářečí (Otčenáš):

Tatã a nostu tsi eshti tu tser,
si ayisiascã numa a Ta,
s’yinã amirãria a Ta,
si facã vrearea a Ta,
cum tu tser, ashe sh’pisti loc.
Penia a noste, atsa di cathi dzue, de-ni-u sh’aze,
sh’ľartã-ni amartiili a nosti,
ashe cum li ľãrtem sh’noi a amãrtoľor a noci,
sh’nu ni du la pirazmo,
ma viagľã-ni di atsel rãu.
C a Ta esti amirãria ľ’puteria,
a Tatãlui shi Hiľalui shi a Ayiului Spirit,
tora,totãna sh’tu eta a etillor.
Amin.

Všeobecná deklarace lidských práv

arumunsky

Tuti iatsãli umineshtsã s-fac liberi shi egali la nãmuzea shi-ndrepturli. Eali suntu hãrziti cu fichiri shi sinidisi shi lipseashti un cu alantu sh-si poartã tu duhlu-a frãtsãljiljei.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Council of Europe Parliamentary Recommendation 1333 on the Aromanian culture and language (1997)
  2. a b c d e MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 226. 
  3. a b Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 423-424.
  4. GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 9. 
  5. a b GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 15. 
  6. http://www.britannica.com/topic/Romanian-language
  7. http://wwwg.uni-klu.ac.at/eeo/Aromunisch.pdf
  8. KRUPA, Viktor; GENZOR, Jozef. Jazyky sveta v priestore a čase. 2., dopl. a preprac. vyd. Bratislava: Veda, 1996. 356 s. ISBN 80-224-0459-4. S. 104-105, 110. 
  9. GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 65, 66. 
  10. a b c en wiki
  11. Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 429.
  12. GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 61, 62. 
  13. GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 48. 
  14. MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 227. 
  15. https://www.ethnologue.com/language/rup
  16. a b MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 228. 
  17. MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 226-227. 
  18. Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 431.