Italické jazyky je skupina mrtvých kentumových indoevropských jazyků, kterými se ve starověku mluvilo na Apeninském poloostrově. Nejznámějším italickým jazykem byla latina, kterou zřejmě hovořili Italikové a později Římané a z níž se později vyvinuly dnešní románské jazyky.
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Indoevropská rodina jazyků | |
|---|---|
|
indoíránské • řečtina • italické (románské) • keltské • germánské • arménština • balto-slovanské (baltské • slovanské) • albánština |
|
| mrtvé jazyky |
anatolské† • illyrské† • venétština† • liburnština† • messapština† • frygijština† • paionština† • thrákština† • dákština† • antická makedonština† • ligurština† • tocharské† |
