Italické jazyky

Italické jazyky je skupina mrtvých kentumových indoevropských jazyků, kterými se ve starověku mluvilo na Apeninském poloostrově. Nejznámějším italickým jazykem byla latina, kterou zřejmě hovořili Italikové a později Římané a z níž se později vyvinuly dnešní románské jazyky.

Dělení[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu italické jazyky na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Indoevropská rodina jazyků

indoíránské • řečtina • italické (románské) • keltské • germánské • arménština • balto-slovanské (baltské • slovanské) • albánština

mrtvé jazyky	anatolské† • illyrské† • venétština† • liburnština† • messapština† • frygijština† • paionština† • thráčtina† • dáčtina† • antická makedonština† • ligurština† • tocharské†

Italické jazyky

Dělení[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Navigační menu