Italické jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Italické jazyky je skupina mrtvých kentumových indoevropských jazyků, kterými se ve starověku mluvilo na Apeninském poloostrově. Nejznámějším italickým jazykem byla latina, kterou zřejmě hovořili Italikové a později Římané a z níž se později vyvinuly dnešní románské jazyky.

Dělení[editovat | editovat zdroj]