Germánské jazyky

Germánské jazyky
	germánské jazyky v rámci Evropy
Rozšíření	střední, severní a západní Evropa, USA, Austrálie, některé země v Africe
Počet mluvčích	>500 milionů (z toho 380 mil. angličtina)
Počet jazyků	>12
Klasifikace	Indoevropské jazyky Germánské jazyky; ;
Prajazyk	pragermánština
ISO 639-2	gem
Dělení
	Západogermánské jazyky; Severogermánské jazyky; Východogermánské jazyky (vymřelé);

Germánské jazyky představují jednu z větví indoevropských jazyků.

Mluví jimi přes 450 miliónů osob a jsou i zeměpisně jedny z nejrozšířenějších.

Historie

Lingvisté se domnívají, že se větev germánských jazyků začala osamostatňovat již kolem roku 2000 př. n. l. Nejsou však žádné důkazy o tom, zdali někdy existoval germánský prajazyk, z něhož se postupem času odčlenily jednotlivé germánské jazyky, jak to známe u románských jazyků, jejichž původní jazyk latina je nám dobře známá, což též platí o způsobu a historických okolnostech vývoje jednotlivých románských jazyků. Někteří vědci dokonce popírají existenci germánského prajazyka. Vycházejí spíš z toho, že se některé jazyky sblížily a navzájem se ovlivňovaly.

Nejstarším souvislým germánským textem a zároveň jediným dokladem východogermánského jazyka jsou fragmenty gótského překladu Bible, pořízené biskupem Wulfilou ve 4. století.

Nejdůležitější kritéria vzniku

ustálení přízvuku na první slabice;
první posouvání hlásek:
- p, t, k > f, þ, χ
- b, d, g > p, t, k
- bh, dh, gh > b, d, g;
Přestavba gramatiky:
- redukce původních osmi pádů na čtyři;
- vznik „slabých“ adjektivních tvarů zakončujících na -n (např. něm.: dem schönen Mädchen '[tomu] hezkému děvčeti');
- zánik většiny slovesných časů, mimo přítomný čas a minulý čas;
- vznik slabých sloves s dentální příponou, např.:
  - angl. ask-ed,
  - něm. frag-t-e,
  - švéd.: fråga-d-e.

Rozdělení

Severogermánské jazyky

Východogermánské jazyky

Jazyky

Jazyk	Používá se	Úřední	Mluvčích (L1)
angličtina	Antigua a Barbuda, Austrálie, Bahamy, Barbados, Belize, Botswana, Brunej, Čína, Dominika, Dominikánská republika, Eritrea, Etiopie, Fidži, Filipíny, Gambie, Ghana, Grenada, Guyana, Honduras, Indie, Irsko, Izrael, Jamajka, Jihoafrická republika, Kajmanské ostrovy, Kambodža, Kamerun, Kanada, Keňa, Kiribati, Libanon, Lesotho, Libérie, Malawi, Malajsie, Malta, Marshallovy ostrovy, Mauricius, Mikronésie, Namibie, Nauru, Nizozemské Antily, Nový Zéland, Nigérie, Pákistán, Palau, Papua Nová Guinea, Rwanda, Samoa, Seychely, Sierra Leone, Singapur, Somálsko, Spojené království, Spojené státy americké, Šrí Lanka, Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Svazijsko, Šalomounovy ostrovy, Tanzanie, Tonga, Trinidad a Tobago, Uganda, Vanuatu, Zambie, Zimbabwe	primární – Spojené království, Spojené státy, Austrálie, Nový Zéland, Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Bermudy, Dominika, Gibraltar, Grenada, Guyana, Jamajka, Kanada, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincenc a Grenadiny, Trinidad a Tobago jeden z hlavních – Belize, Hongkong, Indie, Irsko, Jihoafrická republika, Kanada, Singapur, Evropská unie, OSN doplňkový – Argentina, Fidži, Filipíny, Ghana, Gambie, Kamerun, Keňa, Kiribati, Kostarika, Lesotho, Libérie, Mikronésie, Namibie, Nigérie, Nikaragua, Malta, Marshallovy ostrovy, Pákistán, Panama, Papua Nová Guinea, Samoa, Sierra Leone, Svazijsko, Šalomounovy ostrovy, Tanzanie, Zambie, Zimbabwe	380 000 000
němčina	Německo, Rakousko, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko, Dánsko, Francie, Itálie, Rumunsko, Maďarsko, Polsko, USA, Kanada, Brazílie, Argentina, Austrálie, Namibie	Německo, Rakousko, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko	95 000 000
nizozemština	Nizozemsko, Belgie, Surinam	Nizozemsko, Belgie, Surinam	25 000 000
švédština	Švédsko, Finsko	Švédsko, Finsko (Ålandy)	10 000 000
afrikánština	Namibie, JAR	JAR	7 200 000
dánština	Dánsko, Německo	Dánsko	6 000 000
norština	Norsko	Norsko	4 320 000
limburština	Nizozemsko, Belgie, Německo	–	1 600 000
skotština	Skotsko, Severní Irsko	Skotsko	1 509 000
jidiš	Rusko, Rakousko, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Německo, Izrael, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Ukrajina	Rusko (Židovská autonomní oblast)	1 506 000
západofríština	Nizozemsko (Frísko)	Nizozemsko (Frísko)	470 000
islandština	Island	Island	314 000
faerština	Dánsko (Faerské ostrovy)	Dánsko (Faerské ostrovy)	69 000
severofríština	Německo (Šlesvicko-Holštýnsko)	Německo (Šlesvicko-Holštýnsko)	9 000
sater-fríština	Německo (Dolní Sasko)	–	2000
celkem:			532 000 000

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu germánské jazyky na Wikimedia Commons

Literatura

Bethge, Richard: Konjugation des Urgermanischen, in Ferdinand Dieter, Laut- und Formenlehre der altgermanischen Dialekte, Leipzig 1900, 361.
Cercignani, Fausto: Indo-European ē in Germanic, in Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung, 86/1, 1972, 104–110.
Harbert, Wayne: The Germanic Languages, Cambridge 2007, ISBN 978-0-521-01511-0.
Haugen, Einar: Die skandinavischen Sprachen. Hamburg 1984, ISBN 3-87118-551-5.
Hutterer, Claus-Jürgen: Die germanischen Sprachen. VMA-Verlag, Wiesbaden 4. vyd. 2002, ISBN 3-928127-57-8.
Robinson, Orrin W.: Old English and Its Closest Relatives. A Survey of the Earliest Germanic Languages, Stanford (Calif) 1992, ISBN 0-8047-1454-1.
Schmidt, Wilhelm: Geschichte der deutschen Sprache. Stuttgart/ Leipzig 6. vyd. 1993, ISBN 3-7776-0501-8.
Schumacher, Stefan: 'Langvokalische Perfekta' in indogermanischen Einzelsprachen und ihr grundsprachlicher Hintergrund, in Gerhard Meiser und Olav Hackstein, Sprachkontakt und Sprachwandel, Wiesbaden 2005, 603f.
Wessén, Elias: Die nordischen Sprachen. Berlin 1968.

Indoevropská rodina jazyků

indoíránské • řečtina • italické (románské) • keltské • germánské • arménština • balto-slovanské (baltské • slovanské) • albánština

mrtvé jazyky	anatolské† • illyrské† • venétština† • liburnština† • messapština† • frygijština† • paionština† • thráčtina† • dáčtina† • antická makedonština† • ligurština† • tocharské†