Istrorumunština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Istrorumunština
(Vlășește, Rumârește, Rumêri-kuvinta)
Rozšíření Istrie (Chorvatsko)
Počet mluvčích 560 (1994)
Klasifikace

indoevropské jazyky

Písmo latinka
Postavení
Regulátor není stanoven
Úřední jazyk není úředním
Kódy
ISO 639-1 není
ISO 639-2 není
ISO 639-3 ruo
Ethnologue ruo

Istrorumunština neboli istrijská rumunština je románský jazyk, patřící do balkánskorománské a rumunské jazykové podskupiny, kterým se hovoří v několika vesnicích a samotách na poloostrově Istrie v Chorvatsku.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Ještě v 19. stol. se mluvilo tímto jazykem od vrchu Čičarija (starověkého Mons Carusadius) až k Terstu. Mluvčí byli nazýváni Vlahi (jménem, ​​které jim dali Chorvaté), ale i Rumeni, Rumeri, Rumunji, jakož i Ćići a Ćićibiri. Dnes se dělí na dvě malé skupiny: Ćići v okolí obce Žejane (pod severním svahem vrchu Učka) a Vlahi v okolí Šušnjevice (pod jižním svahem vrchu Učka). Před druhou světovou válkou se jich mnoho vystěhovalo, zejména do USA, Argentiny, Švédska, Kanady a Německa. Počtem asi 500 mluvících se řadí mezi vymírající jazyky, Istrorumuni jsou nazýváni "nejmenší jazykovou skupinou v Evropě" a jsou zařazeni v UNESCO Red book of endagered languages ​​ (červené knize ohrožených jazyků). Obývají jen asi 8 samot a 2 vesnice (výše zmíněné Žejane a Šušnjevica), takže je Chorvatská vláda nepovažuje za dostatečně významné pro založení vlastního školství a kulturních institucí. Několik stovek mluvčích, kteří si dosud zachovali svůj mateřský jazyk, žije v New Yorku.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Jazyk má sice kodifikovanou spisovnou podobu, ale žádná větší literární díla v něm nevznikla. Andrea Glavina, Istrorumunka vzdělaná v Rumunsku, napsala roce 1905 Calendar lu Rumer din Istrie ("kalendář istrijských Rumunů"), ve kterém bylo napsáno mnoho příběhů jednoduchého lidu - Rumunů z Istrie. Roku 1998 sestavil sbírku Istrorumunských lidových písní a příběhů A. Kovačec. Když se Andrea Glavina stala starostkou Valdarsy a založila tam v roce 1922 školu s vyučovacím jazykem rumunštinou, napsala rumunsky následující "Imnul Istro-Romanilor":

Roma, Roma i mama noastră
noi Români rămânem
Romania i sora noastră
tot un sâng-avem
nu suntem singuri pe lume
și 'neă avem frați
Italiani cu mare nume
mâna cu noi dați
ca sa fim frate și frate
cum a dat Dumnezeu
să trăim până la moarte
eu și tu și tu și au

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Istrorumunčina na slovenské Wikipedii.