Sofie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o hlavním městě Bulharska. O ostatních významech slova Sofia a Sofie pojednává článek Sofia.
Sofie
София
Bulharská metropole
Bulharská metropole
Sofie – znak
znak
Sofie – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška500–800 m n. m.
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
OblastSofie
ObštinaSofia
Administrativní dělení24 městských obvodů
Sofie
Sofie
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha492 km²
Počet obyvatel1 280 646 (2022[1])
Hustota zalidnění2 629 obyv./km²
Etnické složeníBulhaři
Správa
Statushlavní město
StarostaVasil Terziev (2023-)
Oficiální webwww.sofia.bg
Adresa obecního úřaduМосковска 33
1000 София
Telefonní předvolba+359 2
PSČ1000
Označení vozidelC, CA a CB
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sofie (bulharsky София) je hlavní město Bulharska; leží na úpatí pohoří Vitoša na západě státu, blízko srbských hranic. Východním okrajem města protéká řeka Iskăr. Město, kde žije okolo 1,3 miliónu obyvatel, což představuje asi 17,5% obyvatelstva Bulharska, je politickým, hospodářským i kulturním střediskem země. Sofie je také nejdůležitějším univerzitním městem v zemi, sídlí zde 9 univerzit.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Chrám sv. Mikuláše Divotvůrce

Sofie má velmi dávnou historii, podle archeologických nálezů bylo místo osídleno už před osmi tisíci let. V 7. století př. n. l. zde vzniklo sídlo bojovných thráckých Serdů, podle nichž se nazývalo Serdica. Roku 339 př. n. l. je dobyl Filip II. Makedonský a roku 29 př. n. l. zde založili Římané město Ulpia Serdica, hlavní město vnitřní Dácie. Za císaře Trajána (98117) město rozkvetlo, byla zde mincovna, fórum a řada veřejných budov. Koncem 2. století bylo město ohrazeno vysokou hradbou. Roku 342 sem svolali oba císařové koncil, který však neskončil úspěchem a nebyl uznán jako ekumenický. Roku 447 vyplenili Serdiku Hunové pod Attilou, později pak i Gótové.

Za císaře Justiniána I. bylo město obnoveno a opevněno, v letech 532537 byl postaven kostel Sv. Sofie. Brzy nato dobyly Serdiku slovanské kmeny a název Serdika upadl v zapomenutí. Roku 809 ji dobyl bulharský chán Krum a město dostalo slovanský název Sreděc. Za byzantské vlády v 11. a 12. století se nazývalo Triadica, v době Druhé Bulharské říše bylo znovu opevněno a ve 14. století dostalo podle kostela název Sofia. Roku 1386 dobyli město po dlouhém obléhání osmanští Turci a drželi je po pět století. Město bylo sídlem rumelského beje a vznikla zde řada mešit a minaretů, vcelku ale chátralo a když je ruský generál Gurko roku 1878 dobyl, žilo zde asi 18 tisíc obyvatel v chatrných domech bez vody.

Když roku 1879 rozhodlo ústavodárné shromáždění ve Velkém Tarnovu, že hlavním městem nového Bulharska bude Sofia, nastal v městě pohyb, obyvatel rychle přibývalo a v letech 19041912 byla postavena katedrála sv. Alexandra Něvského. Roku 1925 zorganizovalo bulharští komunisté bombový atentát na kostel Sveta Nedelja, při němž zahynulo přes 120 lidí a 500 bylo zraněno. Za 2. světové války, kdy Bulharsko stálo na německé straně, utrpěla Sofie leteckými nálety a roku 1944 vyhlásil Stalin Bulharsku válku a celou zemi obsadil. 15. září 1946 zde Jiří Dimitrov vyhlásil lidovou republiku. Během její existence vznikla řada veřejných budov, sídlišť a továren. 10. listopadu 1989 komunistický režim padl a vzniklo demokratické Bulharsko. Hospodářská přestavba byla v Bulharsku velmi obtížná, Sofie se však rychle vzpamatovala a je dnes velmi živým městem.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Oblast Sofie.

Město spadá do Oblasti Sofie, která se z hlediska státní správy dělí na 24 rajónů,[2] přičemž některé z nich zahrnují kromě sofijských čtvrtí (kvartálů) také okolní vsi, nebo vůbec nezahrnují části vlastního města, které zabírá pouze na 15 % rozlohy oblasti.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Věková pyramida obyvatelstva Sofie (2021)

Ve městě žije 1 386 779 stálých obyvatel a je zde trvale hlášeno 1 280 646 obyvatel.[1] Podle sčítáni 7. září 2021 bylo národnostní složení následující:[3][p 1]

BulhařiRomovéTurciostatní: 13 766 (1.3 %)
  •   Bulhaři: 1 058 553 (96.9 %)
  •   Romové: 13 960 (1.3 %)
  •   Turci: 5 881 (0.5 %)
  •   ostatní: 13 766 (1.3 %)

Významné stavby[editovat | editovat zdroj]

Zbytky římských lázní s kostelem sv. Jiří
Basilika sv. Sofie, 6. stol., vnitřek

V Sofii se nachází 9 univerzit, sídlo metropolity Ortodoxní církve a římskokatolické diecéze. Mezi významné památky patří:

  • Katedrála sv. Alexandra Něvského, postavená jako výraz vděku ruskému carovi Alexandrovi II., díky kterému Bulharsko získalo v roce 1878 nezávislost. Kostel dostal název patrona carské rodiny sv. Alexandra Něvského. Stavba, jejíž základní kámen byl položen v roce 1882, byla dokončena v roce 1912. Na náměstí před katedrálou stojí Alexandrův pomník.
  • Byzantský cihlový kostel svaté Sofie ze 6. století, který dal městu jméno, stojí v parku blízko katedrály.
  • Kostelík svatého Jiří ze 4. století s cennými freskami uprostřed římského fóra v samém centru města.
  • Ruský chrám svatého Mikuláše Divotvorce (1914)
  • Mešita Banja Baši ze 16. století,, jeden z mála pozůstatků turecké vlády.
  • Archeologické muzeum v centru se starověkými a byzantskými památkami.
  • Národní galerie a Etnografické muzeum v bývalém carském paláci.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

V Sofii jezdí i tramvaje z dílen ČKD.
Související informace naleznete také v článku Metro v Sofii.

Ve východní části města leží mezinárodní letiště, od roku 2006 s novým terminálem.

Díky strategické poloze Sofie je město důležitým centrem pro mezinárodní železniční a automobilové trasy. Městem procházejí evropské trasy E79 z Rumunska do řecké Soluně a E80 z Portugalska do Turecka. Ve městě jsou zastoupeny všechny hlavní druhy dopravy (kromě vodní dopravy). V Sofii je celkem 8 železničních stanic, z nichž největší je centrální nádraží. Vedle něj je nové autobusové nádraží, největší a nejmodernější svého druhu v zemi.[4]

Od roku 1901 je v Sofii tramvajová doprava, dnes má 21 linek a celkem 84 km tratí. Devět trolejbusových linek měří 104 km a v Sofii jezdí téměř 600 městských autobusů. Od roku 1998 má Sofia funkční systém metra, v současnosti se 27 stanicemi, celkově se však do budoucna plánuje vybudovat další stanice. Metro se stavělo dlouhých dvacet let, jeho výstavba totiž byla několikrát zastavena kvůli archeologickým nálezům i kvůli nedostatku finančních prostředků. Jednotné jízdné činí 1,6 leva. Ve městě jsou také velmi oblíbené taxi služby, hlavně díky cenové dostupnosti oproti jiným evropským metropolím.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Vitoša (2290 m) nad Sofií

Město má velké metalurgické závody na výrobu kovů, dále je ve městě zastoupen strojní průmysl, textilní, chemický a potravinářský. Po skončení 2. světové války, došlo ve městě k rozsáhlé industrializaci a masové výstavbě bytových jednotek, které značně narušily estetický ráz města. Po pádu minulého režimu do Sofie zamířil zahraniční kapitál. Přední světové firmy zde otevřely své závody – např. Toyota a Pepsi. Také řada bank zde zřídila své pobočky pro celou oblast Balkánu.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Sofie je spolu s Turínem jediné město, které hostilo hry letní (1961, 1977) i zimní (1983, 1989) univerziády. Sofie byla také kandidátským městem pro pořádání zimních olympijských her 2014, byla ale vyřazena v prvním kole volby.

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.12.2022 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2022-12-15 [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. (bulharsky) 
  2. ЗАКОН ЗА ТЕРИТОРИАЛНОТО ДЕЛЕНИЕ НА СТОЛИЧНАТА ОБЩИНА И ГОЛЕМИТЕ ГРАДОВЕ [online]. Lex.bg, 1995-07-25, rev. 1999-10-15 [cit. 2015-11-21]. Dostupné online. (bulharsky) 
  3. Население по етническа принадлежност, статистически райони, области и общини към 7.09.2021 година [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2022 [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. (bulharsky) 
  4. www.centralnaavtogara.bg [online]. [cit. 20-09-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-05-2008. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Sofia. Sv. 23, str. 595

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]