Boris III.
| Boris III. Bulharský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 30. ledna 1894 Sofie |
| Úmrtí | 28. srpna 1943 (ve věku 49 let) Sofie |
| Pohřben | Rilský klášter a Vranský palác |
| Potomci | Marie Luisa Bulharská a Simeon II. |
| Otec | Ferdinand I. Bulharský |
| Matka | Marie Luisa Bourbonsko-Parmská |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Boris III. (30. ledna 1894 Sofie – 28. srpna 1943 tamtéž) byl od 3. října 1918 až do své smrti bulharský car (král).
.jpg)
Panování[editovat | editovat zdroj]
Na trůně vystřídal svého otce Ferdinanda I., který abdikoval po bulharské porážce v první světové válce. Panovníkem se stal 3. října 1918, ve chvíli nejtěžších politických, ekonomických a náboženských krizí. Hned po nástupu do funkce musel svou monarchii bránit proti dvěma republikánským[zdroj?] stranám – Agrární straně Alexandra Stambolijského a komunistické straně.
Stejně jako jako jeho otec Ferdinand, také Boris byl rozvážný a tichý panovník, který nikdy nešel do sporů. Po převratu dne 9. června 1923 se rozpadla agrární strana a v září téhož roku ji následovala strana komunistická. Jeho postavení se upevnilo. Od té doby mohl začít reformovat církev, s jejíž pomocí se dokázal v 30. letech zviditelnit jakožto její první reformátor.
V září 1940 získalo Bulharsko za Hitlerova zprostředkování od Rumunska jižní Dobrudžu a Borisovi se v této souvislosti dostalo titulu car sjednotitel. Na počátku druhé světové války se připojil ke státům Osy s cílem znovu získat Makedonii ztracenou po 2. balkánské válce a bulharská vojska se aktivně podílela na porobení Řecka.
Na jaře 1943 sice odmítl německý požadavek na vydání bulharských Židů, povolil však extradici více než jedenácti tisíc Židů z Bulharskem okupovaných území. Boris odolával Hitlerovu naléhání na aktivní zapojení se do války proti Spojencům (k oficiálnímu vyhlášení války Spojeným státům americkým a Velké Británii došlo sice ze strany Bulharska v prosinci 1941, stále však byla zachovávána neutralita vůči SSSR). V této souvislosti byl v srpnu 1943 povolán na setkání s Adolfem Hitlerem, v jehož rámci se Hitler snažil panovníka donutit k větší aktivitě vůči SSSR. Krátce po návratu z této návštěvy Německa Boris dne 28. srpna 1943 náhle zemřel. Příčinou smrti bylo patrně selhání srdce způsobené pomalu působícím hadím jedem. Dlouho poté se právě kvůli souvislosti se setkáním s Hitlerem věřilo, že to byl právě nacistický Vůdce, který si objednal carovu vraždu, tato teze je stále rozšířená, přes neustálé zpochybn´ování.
Borisovou manželkou byla Jana Savojská a jeho synem a následníkem car Simeon II.
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boris III. Bulharský na Wikimedia Commons - Eretz.cz – Posmrtné ocenění bulharského cara za záchranu Židů (04/2010)
| Bulharští carové | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Ferdinand I. |
1918–1943 Boris III. |
Nástupce: Simeon II. |
- Bulharští carové
- Narození v roce 1894
- Úmrtí v roce 1943
- Sasko-kobursko-gothajská dynastie (Bulharsko)
- Pravoslavní panovníci
- Bulharští princové
- Nositelé Záslužného řádu německého orla
- Nositelé Řádu bílé orlice
- Rytíři Řádu svatého Ondřeje
- Lazariáni
- Narození v Sofii
- Velkodůstojníci Řádu čestné legie
- Narození 30. ledna
- Úmrtí 28. srpna
- Držitelé čestných doktorátů Varšavské univerzity