Alfréd Sasko-Kobursko-Gothajský
Alfréd (6. srpna 1844 Windsor – 30. července 1900 zámek Rosenau (zámek), Coburg[2]) byl člen britské královské rodiny, sasko-kobursko-gothajský a edinburský vévoda, hrabě z Kentu a Ulsteru a peer Spojeného království.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Původ a mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako čtvrté dítě a druhý syn britské královny Viktorie a jejího manžela, vévody Alberta Sasko-Kobursko-Gothajského. V rodině byl nazýván „Affie“. Dítě pokřtil 6. září 1844 v soukromé kapli windsorského zámku arcibiskup z Canterbury William Howley.
Námořní kariéra[editovat | editovat zdroj]
V roce 1856 zahájil kariéru v Royal Navy. V srpnu roku 1858 složil poddůstojnické zkoušky a nastoupil do služby na HMS Euryalus. V roce 1862 byl jedním z kandidátů na řecký trůn po svrženém řeckém králi Otovi I. Řeckém. Dne 24. února 1863 byl povýšen do hodnosti poručíka a sloužil na HMS Racoon pod velením hraběte Gleichen. 23. února 1866 získal hodnost kapitána a následně velení na HMS Galatea.[3]
,_later_Duke_of_Edinburgh.jpg)
Dne 24. dubna 1866 získal pairovský titul vévody z Edinburghu, hraběte z Kentu a hraběte z Ulsteru.[4] Parlament mu přiznal roční důchod ve výši 15 000 liber šterlinků. Dne 8. července vévoda poprvé zasedl ve Sněmovně lordů. Dne 24. ledna 1867 vyplul z Plymouthu na palubě Galatei na cestu kolem světa, 15. srpna přistal na ostrově Tristan da Cunha[5] a přes mys Canaveral doplul 31. října do Austrálie a stal se tak prvním členem britské královské rodiny, který navštívil Austrálii, která byla britskou kolonii. Dne 12. března 1868 ho v Sydney do ramene postřelil Henry James O'Farrell.[3] Za tento čin byl Henry O'Farrell 21. dubna oběšen. Vévoda se po zotavení na počátku dubna vydal na další cestu. Do Anglie se vrátil 26. června 1868.
V roce 1869 se stal prvním členem britské královské rodiny, který navštívil Nový Zéland, v prosinci pak Indii a Hongkong. Posléze několik let pobýval na Maltě. Dne 30. prosince 1878 získal hodnost kontradmirála. Dne 10. listopadu 1882 se stal viceadmirálem a 18. října 1887 admirálem. Dne 3. června 1893 získal hodnost admirála flotily. V letech 1883-1884 velel flotile v Lamanšském průlivu, v letech 1886-1889 Středomořské flotile, v letech 1890-1893 velel základně Devonport.[3]
Vévoda Sasko-Kobursko-Gothajský[editovat | editovat zdroj]
Po smrti svého strýce Arnošta II., staršího bratra svého otce, se v roce 1893 stal novým panovníkem Sasko-kobursko-gothajského vévodství, poté, co se práv k trůnu vévodství zřekl jeho starší bratr, princ waleský Eduard. Po získání tohoto trůnu se zřekl ročního důchodu od britského parlamentu a místa ve Sněmovně lordů. Třebaže byl zpočátku ve své nové zemi považován za cizince, podařilo se mu postupně získat oblibu u svých poddaných.
Smrt[editovat | editovat zdroj]
Zemřel 30. července 1900[2] na rakovinu hrtanu. Pochován byl v mauzoleu vévodské rodiny na hřbitově v Coburgu. Jeho nástupcem na trůnu se stal jeho synovec Karel Eduard, vévoda Albany.
Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]
Dne 23. ledna 1874 se v Zimním paláci v Petrohradě oženil s ruskou velkokněžnou Marií Alexandrovnou (17. října 1853 – 22. října 1920), dcerou ruského cara Alexandra II. a jeho manželky, carevny Marie Alexandrovny, jež byla sestřenicí Ludvíka Hesenského, manžela Alfrédovy sestry Alice; poznali se u příležitosti pobytu carevny a velkokněžny na zámku Heiligenberg u carevnina bratra Alexandra a Julie von Hauke s niž žil v morganatickém manželství. Marie Alexandrovna nebyla nakloněna tomu, aby se její dcera za něho provdala, přesto se manželství uzavřelo. Ze šťastného manželství se narodilo šest dětí, čtyři dcery a dva synové.
- Alfréd Alexandr Vilém Ernest Albert (15. října 1874 – 6. února 1899), spáchal sebevraždu
- Marie Alexandra Viktorie (29. října 1875 – 18. července 1938), manželka rumunského krále Ferdinanda I.
- Viktorie Melita (25. listopadu 1876 – 2. března 1936), první manžel hesenský vévoda Arnošt Ludvík Hesenský; druhý manžel ruský velkokníže Kirill Vladimirovič Ruský
- Alexandra Luisa Olga Viktorie (1. září 1878 – 16. dubna 1942), manžel vévoda Ernest von Hohenlohe-Langenburg;
- mrtvě narozený syn 13. října 1879)
- Beatrix Leopoldina Viktorie (20. dubna 1884 – 13. července 1966), manžel španělský infant Alfons Orleánský, vévoda Gallierský
Jeden chlapec však zemřel hned po narození a nejstarší syn spáchal ve 24 letech sebevraždu (1899), proto po své smrti 30. července 1900 nezanechal následníka. Na koburský trůn tedy nastoupil jeho synovec Karel Eduard, vévoda Albany.
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e Kindred Britain.
- ↑ a b Alfred Ernest Albert Saxe-Coburg and Gotha, 1st and last Duke of Edinburgh. www.thepeerage.com [online]. [cit. 2020-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c GIBBNEY, H. J. Edinburgh, Duke of (1844–1900). Australian Dictionary of Biography [online]. National Centre of Biography, Australian National University [cit. 2020-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DUKE OF EDINBURGH'S THRONE; AN ENGLISH PRINCE TO RULE A GERMAN DUCHY. Death of the Duke of Saxe-Coburg and Gotha -- Queen Victoria's Son Recognized as the Heir and Takes the Oath of Alle- giance to the Constitution -- The Em- peror William Present -- Much Comment on the Succession -- The New Duke May Abdicate in Favor of His Son, Prince Alfred.. The New York Times [online]. 1893-08-24 [cit. 2020-05-24]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ MILLINGTON, Peter. Tristan da Cunha Stamps: 150th Anniversary of the visit of Prince Alfred. www.tristandc.com [online]. [cit. 2020-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfréd Sasko-Kobursko-Gothajský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Arnošt II. |
|
Sasko-kobursko-gothajský vévoda 1893–1900 |
|
Nástupce: Karel Eduard |
- Britští princové
- Vévodové z Edinburghu
- Hrabata z Ulsteru
- Sasko-kobursko-gothajští vévodové
- Dynastie Sasko-Kobursko-Gothajská
- Rytíři Řádu bodláku
- Rytíři Řádu svatého Patrika
- Rytíři velkokříže Řádu lázně
- Rytíři velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
- Rytíři velkokříže Královského Viktoriina řádu
- Rytíři velkokříže Řádu věže a meče
- Rytíři Podvazkového řádu
- Rytíři Řádu svatého Ondřeje
- Rytíři Řádu zlatého rouna
- Rytíři Řádu černé orlice
- Nositelé velkokříže Řádu Jižního kříže
- Nositelé velkokříže Řádu čestné legie
- Nositelé Řádu Osmanie
- Nositelé Řádu Serafínů
- Admirálové Royal Navy
- Postřelení lidé
- Narození 6. srpna
- Narození 1844
- Narození ve Windsoru
- Úmrtí 1900