Ferdinand I. Bulharský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ferdinand I. Bulharský
Narození 26. února 1861
Vídeň
Úmrtí 10. září 1948 (ve věku 87 let)
Coburg
Místo odpočinku St. Augustin, Coburg
Povolání botanik a spisovatel
Ocenění Pour le Mérite
rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
Řád černé orlice
velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie
rytíř Řádu zlatého rouna
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Marie Luisa Bourbonsko-Parmská
Eleonora z Reussu
Děti Boris III., Prince Kiril of Bulgaria, Princess Eudoxia of Bulgaria a Princess Nadezhda of Bulgaria
Rodiče August Sasko-Kobursko-Gothajský a Klementina Orléanská
Příbuzní bratři Ludvík August Sasko-Kobursko-Gothajský a Ferdinand Filip Sasko-Kobursko-Gothajský
sestry Klotylda Sasko-Kobursko-Saalfeldská a Amálie Sasko-Kobursko-Gothajská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand I. (* jako Kníže Ferdinand Maximilian Karl Leopold Maria sasko-cobursko-gothajský 26. února 1861 Vídeň – † 10. září 1948 Koburg), byl mezi lety 1887-1908 bulharský kníže a v letech 1908-1918 bulharský car. Byl také spisovatel, botanik a filatelista.

Panování[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand I.

Jeho politická kariéra začala v roce 1887, když přišel do Vidinu s velkou ambicí – postavit silný stát na pevných základech. Byl následníkem knížete, prince Alexandra I., kterého vystřídal na trůně právě ve chvíli, kdy se zdálo, že bulharský stát čeká velký rozvoj. Během jeho vlády země učinila značný pokrok v mnoha sférách – politické, ekonomické, kulturní, jakož i vojenské.

Bulharsko pod jeho vedením na přelomu 19. a 20. století zažilo největší, dokonce nejrychlejší rozvoj oproti ostatním sousedním zemím. Velkou zásluhu na tom měla rychlá modernizace země, jejímž byl car Ferdinand zastáncem. Vždy však tvrdil, že Bulharsko je pro něj malou zemí na to, aby v ní mohl uskutečnit své plány a stále věřil, že bude vládnout zemi větší, jako bylo tou dobou například Rusko, Německo, Anglie nebo Osmanská říše. Do Bulharska přišel jako zcela neznámá osoba.

Jediným neúspěchem během jeho 31leté vlády bylo to, že se mu nepodařilo přesvědčit parlament, aby se země zapojila do druhé balkánské války v roce 1913 (toto byl jeden z důvodů porážky Bulharska v této válce) a vstup do spojenectví s Německem a Rakousko-Uherskem během první světové války. Car Ferdinand se vždy snažil zemi vést co nejlépe a hlavním cílem jeho vlády bylo chránit bulharské národní zájmy. V roce 1913, po kruté porážce Turků u Adrianopole, která Bulharům zdvihla sebedůvěru, se caru Ferdinandovi podařilo obsadit některé nové oblasti v Evropě.

Konec panování a smrt[editovat | editovat zdroj]

Car Ferdinand svou vládu skončil v roce 1918 po podpisu abdikace se slovy: „Přišel jsem sem, abych tu zůstal (až do smrti).“ Toto přání se mu však nesplnilo, což ho trápilo až do jeho smrti v roce 1948.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Dcery Eudoxia a Naděžda

V roce 1893 se oženil s parmskou princeznou Marií Luisou (1870 - 1899) a měl s ní čtyři děti:

Ferdinandovou druhou manželkou se v roce 1908 stala princezna Eleonora Reussová z Kestřic.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Alexandr I.
Znak z doby nástupu Bulharský kníže
18871908
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupu Bulharský car
19081918
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Boris III.