Soluňská fronta

Soluňská fronta
	konflikt: První světová válka
	Britští vojáci na soluňské frontě, kolem roku 1917
Trvání	21. října 1915 – 30. září 1918
Místo	Makedonie
Výsledek	Vítězství dohody, uzavřeno příměří s Bulharskem
Strany
Ústřední mocnosti:; Bulharsko; Německá říše; Osmanská říše; Rakousko-Uhersko	Dohoda:; Srbsko; Velká Británie; Francie; Ruská říše; Itálie; Řecko; Rumunsko
Síla
1918; Bulharsko 550 000 mužů; Německá říše 18 000 mužů; 1 217 děl; 2 710 kulometů; 30 letadel; Osmanská říše 25 000 mužů	1918; 717 000 mužů; 2 609 děl; 2 682 kulometů; 6 434 samonabíjecích pušek; 200 letadel
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Soluňská či Makedonská fronta je termín, kterým se označuje oblast bojů na Balkáně během první světové války. Vznikla na podzim 1915 snahou Dohody pomoci Srbskému království v boji proti spojeným silám Německého císařství, Rakousko-Uherska a Bulharského carství. Posily Srbsku přišly příliš pozdě a v nedostatečném množství, takže nedokázaly pádu Srbska a jeho obsazení Ústředními mocnostmi zabránit. Navíc byla přítomnost dohodových jednotek komplikována politickou krizí v Řecku (v této době zde probíhal takzvaný národní rozkol). Později se podařilo dohodovým vojskům stabilizovat frontu od pobřeží Jaderského moře v Albánii až po řeku Strumu tekoucí částmi Řecka a Bulharska. Již před vyřešením národního rozkolu se přidali k dohodovým vojskům i Řekové.

Armády si po většinu času podél fronty podržely stejné postavení, a to až do září 1918, kdy začala spojenecká ofenzíva vedoucí ke kapitulaci Bulharska a osvobození Srbska. Na začátku tohoto měsíce totiž dostala vojska na Soluňské frontě rozkaz zahájit ofenzivu na území držené nepřítelem.^[1] Hlavní úder ve směru na Kozjak, Sokol a Dobro Polje začal 15. září. S mohutnou francouzskou pomocí byla brzy poražena bulharská armáda a německá vojska se dala na útěk. V rozhodujícím střetu u města Demir Kapija na jihu severní Makedonie pak byla rakousko-německá armáda poražena a postup srbských vojsk na sever překonával pochodové tempo. Další významný střet, ve kterém Němci a Rakušané opět prohráli, byla bitva u Niše. Na konci října dosáhla srbská vojska spolu s francouzskými Bělehradu.

Vzhledem k tomu, že se dohodová (srbská) vojska tím pádem nacházela na samé hranici Rakousko-Uherska a samotná monarchie byla v rozkladu (Československo vyhlásilo nezávislost 28. října 1918, Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů dne 1. listopadu 1918), zažádali uherští představitelé v poslední možné chvíli o příměří.^[2] Dne 10. listopadu, deset dní po osvobození Bělehradu se totiž ještě francouzská armáda připravovala na překročení Dunaje a výpad do dolních Uher.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Macedonian front na anglické Wikipedii.

↑ ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich 652 s. Kapitola II., s. 452.
↑ ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich 652 s. Kapitola II., s. 453.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

HRADEČNÝ, Pavel a kol. Dějiny Řecka. Praha: Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-192-1.

Související články[editovat | editovat zdroj]

První světová válka

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Soluňská fronta na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[RAD-452-1] ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich 652 s. Kapitola II., s. 452.

[RAD-453-2] ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich 652 s. Kapitola II., s. 453.

[1]

[2]