Soluňská fronta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Soluňská fronta
Konflikt: První světová válka
Britští vojáci na soluňské frontě, kolem roku 1917
Britští vojáci na soluňské frontě, kolem roku 1917
Trvání: 21. října 1915 - 30. září 1918
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Makedonie
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Vítězství dohody, uzavřeno příměří s Bulharskem
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Ústřední mocnosti:
Bulharsko Bulharsko
Německé císařství Německé císařství
Vlajka Osmanské říšeOsmanská říše
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Dohoda:
State Flag of Serbia (1882-1918).svg Srbsko
Spojené království Velká Británie
Francie Francie
Ruské impérium Ruská říše
ItálieItálie
ŘeckoŘecko
Rumunsko Rumunsko
Velitelé
Síla
1918

Bulharsko Bulharsko 550 000 mužů
Německé císařství Německé císařství 18 000 mužů
1 217 děl
2 710 kulometů
30 letadel
Vlajka Osmanské říšeOsmanská říše 25 000 mužů

1918
717 000 mužů
2 609 děl
2 682 kulometů
6 434 samonabíjecích pušek
200 letadel
Ztráty
{{{poznámky}}}

Soluňská či Makedonská fronta je termín, kterým se označuje oblast bojů na Balkáně během první světové války. Vznikla na podzim 1915 snahou Dohody pomoci Srbskému království v boji proti spojeným silám Německého císařství, Rakousko-Uherska a Bulharského carství. Posily Srbsku přišly příliš pozdě a v nedostatečném množství, takže nedokázaly pádu Srbska a jeho obsazení Ústředními mocnostmi zabránit. Navíc byla přítomnost dohodových jednotek komplikována politickou krizí v Řecku (v této době zde probíhal takzvaný národní rozkol). Později se podařilo dohodovým vojskům stabilizovat frontu od pobřeží Jaderského moře v Albánii až po řeku Strumu tekoucí částmi Řecka a Bulharska. Již před vyřešením národního rozkolu se přidali k dohodovým vojskům i Řekové.

Armády si po většinu času podél fronty podržely stejné postavení, a to až do září 1918, kdy začala spojenecká ofenzíva vedoucí ke kapitulaci Bulharska a osvobození Srbska. Na začátku tohoto měsíce totiž dostala vojska na Soluňské frontě rozkaz zahájit ofenzivu na území držené nepřítelem.[1] Hlavní úder ve směru na Kozjak, Sokol a Dobro Polje začal 15. září. S mohutnou francouzskou pomocí byla brzy poražena bulharská armáda a německá vojska se dala na útěk. V rozhodujícím střetu u města Demir Kapija v jižní Makedonii pak byla rakousko-německá armáda poražena a postup srbských vojsk na sever překonával pochodové tempo. Další významný střet, ve kterém Němci a Rakušané opět prohráli, byla bitva u Niše. Na konci října dosáhla srbská vojska spolu s francouzskými Bělehradu.

Vzhledem k tomu, že se dohodová (srbská) vojska tím pádem nacházela na samé hranici Rakousko-Uherska a samotná monarchie byla v rozkladu (Československo vyhlásilo nezávislost 28. října 1918, Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů dne 1. listopadu 1918), zažádali uherští představitelé v poslední možné chvíli o příměří.[2] Dne 10. listopadu, deset dní po osvobození Bělehradu se totiž ještě francouzská armáda připravovala na překročení Dunaje a výpad do dolních Uher.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Soluňská fronta ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Macedonian front na anglické Wikipedii.

  1. ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha : Melantrich. 652 s. Kapitola II., s. 452. (čeština) 
  2. ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha : Melantrich. 652 s. Kapitola II., s. 453. (čeština) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HRADEČNÝ, Pavel a kol. Dějiny Řecka. Praha : Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-192-1.  

Související články[editovat | editovat zdroj]