Velký ruský ústup

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Velký ruský ústup
konflikt: První světová válka, východní fronta
{{{alt}}}
Mapa zachycující průlom u Gorlice a následný ruský ústup
trvání: červen – září 1915
místo: Polsko, Halič, Bělorusko a Litva
výsledek: vítězství Ústředních mocností
strany
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Ruské impérium Ruská říše
velitelé
Německá říše Erich von Falkenhayn
Německá říše Erich Ludendorff
Německá říše August von Mackensen
Rakousko-Uhersko Josef Ferdinand Toskánský
Ruské impérium Nikolaj Nikolajevič Romanov
Ruské impérium Nikolaj Judovič Ivanov
Ruské impérium Michail Vasiljevič Alexejev
Východní fronta

Velký ruský ústup (německy Großer Rückzug, rusky Великое отступление) byl strategický ústup ruské carské armády během bojů s Ústředními mocnostmi na východní frontě první světové války, ke kterému došlo od června do září roku 1915. Stavka obávající se po porážce v bitvě u Gorlice obklíčení ruských vojsk v Haliči a Polsku nařídila kvůli ofenzívě německých a rakousko-uherských vojsk všeobecný ústup. Rusové během ústupu vyklidili Kongresové Polsko, pozice v Karpatech i Haliči a ustoupili téměř o 500 km na východ. Vojska Ústředních mocností zatlačila Rusy až do Běloruska a Pobaltí a obsadila Lvov, Varšavu či Vilnius. Frontová linie se na podzim stabilizovala na linii Daugava – jezero NaračStrypa.

Fronta na počátku roku 1915 a průlom u Gorlice[editovat | editovat zdroj]

Po jarních bojích v Karpatech si německé velení uvědomilo, že pro záchranu rakousko-uherských spojenců je třeba provést v roce 1915 úder na východní frontě. Kromě oslabení ruské hrozby měl útok navíc pomoct odradit zatím neutrální Itálii a Rumunsko od vstupu do války na straně Dohody.[1] Ofenzíva Ústředních mocností naplánovaná Erichem Falkenhaynem začala útokem německých a rakousko-uherských jednotek mezi městy Gorlice a Tarnów. Drtivému bombardování a následnému útoku Ústředních mocností nedokázala ruská 3. armáda účinně vzdorovat, načež byla dobyta Gorlice a 6. května vstoupila rakousko-uherská vojska do Tarnówa, kde padlo do zajetí 30 000 Rusů.[2] Ruská 8. armáda operující v Karpatech se začala stahovat, protože jí hrozilo obklíčení a do 11. května začala na východ ustupovat všechna ruská vojska jižně od řeky Visly.[2] Vyklizený Lvov obsadila rakousko-uherská armáda 22. června a o dva dny později rozhodl car Mikuláš na jednání s veliteli ve městě Baranavičy o vyklizení polského výběžku a stažení vojsk za řeky Bug a Dněstr.

Ofenzíva Ústředních mocností a ruský ústup[editovat | editovat zdroj]

Po přeskupení svých sil obnovily Ústřední mocnosti 13. července útok na východní frontě. Již 5. srpna vstoupila německá armáda do Varšavy. Němci navíc oblehli a v srpnu dobyli pevnosti Nowogeorgiewsk, Iwanogród, Grodno, Kaunas i Brest Litevský. Vilnius, o který se rozhořely tvrdé boje, obsadili Němci poté, co z města 18. září ustoupila ruská armáda. Při ústupu své armády nařídila ruská vláda rovněž úplnou evakuaci obyvatelstva. V rámci taktiky spálené země byly pak z domovů vyháněny celé obce.[3] Rusové navíc přikročili k preventivnímu zásahu proti nespolehlivému obyvatelstvu, přičemž bylo z příhraničí do ruského vnitrozemí násilně deportováno množství zde žijících Židů a Němců. Docházelo též k pogromům a násilí vůči Polákům.

Po protažení komunikačních linií a vyčerpání ofenzívy nařídil Falkenhayn 25. září další útoky na východě zastavit. Jen během ústupu z Polska padlo do zajetí na 750 000 ruských vojáků. Navzdory těmto ohromným ztrátám si však ruská armáda i po ústupu zachovala bojeschopnost.[3] Východní fronta se po velkém ruském ústupu zkrátila z 1 600 na 960 kilometrů. Rusko tím ušetřilo množství sil a získané zálohy využilo k následným účinným protiútokům a stabilizaci frontové linie.[3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WILLMOTT, H. P. První světová válka. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2005. 319 s. ISBN 80-242-1228-5. S. 116. [Dále jen: Willmott (2005)]. 
  2. a b Willmott (2005), s. 117.
  3. a b c Willmott (2005), s. 118–119.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KEEGAN, John. První světová válka. Praha ; Plzeň: Beta-Dobrovský ; Ševčík, 2002. 383 s. ISBN 80-7306-062-0. 
  • NEDOROST, Libor. Češi v 1. světové válce. 2. díl. Na frontách velké války. Praha: Libri, 2006. 319 s. ISBN 80-7277-322-4. 
  • WESTWELL, Ian. První světová válka den po dni. Praha: Columbus, 2004. 192 s. ISBN 80-7249-194-6. 
  • WILLMOTT, H. P. První světová válka. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2005. 319 s. ISBN 80-242-1228-5. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]