Kerenského ofenzíva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kerenského ofenzíva
konflikt: východní fronta (1. světová válka)
Vyobrazení východní fronty v roce 1917.
Vyobrazení východní fronty v roce 1917.
trvání: 1. červenec - 19. červenec 1917
místo: Halič, střední Evropa
výsledek: vítězství centrálních mocností
strany
Flag of the German Empire.svg Německé císařství

Flag of Austria-Hungary (1869-1918).svg Rakousko-Uhersko

Flag of Russian Empire for private use (1914–1917) 3.svg Ruská říše
velitelé
Flag of the German Empire.svg Max Hoffmann
Flag of the German Empire.svg Felix Graf von Bothmer
Flag of Russian Empire for private use (1914–1917) 3.svg Alexej Alexejevič Brusilov

síla
jižní armáda (Německé císařství)

III. a VII. armáda (Rakousko-Uhersko)

VII, VIII a XI armáda
ztráty
38 000[1][2] 60 000[3]

Kerenského ofenzíva byla poslední ruská ofenzíva první světové války.

O ofenzívě rozhodl Alexandr Fjodorovič Kerenskij, který byl ministrem války v Prozatímní vládě, která byla vytvořena po únorové revoluci v Rusku. Pro Rusko to však nebyl dobrý počin, protože disciplína v ruské armádě dosáhla po sesazení cara na dno. V řadách armády vládla poraženecká nálada a šířilo se i revoluční hnutí, které bylo finančně podporováno Německem. Kerenskij však doufal, že se mu po pádu carismu a zřízení demokratického státu v Rusku podaří oslovit vojáky.

1. července 1917 zaútočila ruská vojska na rakousko-uherské a německé síly v Haliči. Dne 2. července se v rámci tohoto tažení uskutečnila bitva u Zborova, ve které bojovali na obou stranách fronty, krom Němců a Maďarů také čeští a slovenští vojáci. Zpočátku dosahovala ofenzíva významných úspěchů, ovšem počáteční úspěch brzy pominul. Ruští vojáci odmítali stále ve větší míře bojovat, takže 16. července dospěla situace tak daleko, že postup byl zastaven. Iniciativy se 18. července chopila rakouská a německá vojska, která podnikla protiútok. Rusové byli nuceni ustupovat a 23. července došlo k dalším útokům, při kterých bylo zajato 7 tisíc Rusů.

Fronta se ustálila až začátkem srpna. Další boje probíhaly počátkem září v Pobaltí. Poslední všeobecný útok Centrálních mocností na Rusko proběhl až v únoru 1918, který byl ukončen Brestlitevským mírem v březnu téhož roku.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Miroslav a Hana Honzíkovi, 1914/1918 Léta zkázy a naděje, Nakladatelství Panorama 1984
  • Yvette Heřtová, Zákopová válka, Mladá fronta 1983
  • Preclík Vratislav: Bitva u Zborova ovlivnila jednání T.G. Masaryka o naší republice, in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 77,str.3-7, ročník XV.,červen 2007, registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435, Registrace ISSN 1210-1648
  • Preclík Vratislav: Dobytí Kazaně a Masarykova cesta k demokratickému státu, in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 88,str.35-42, ročník XVII., říjen-prosinec 2009, registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435, Registrace ISSN 1210-1648
  • Preclík Vratislav: Zborov a T.G. Masaryk, in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 53,str.9-11, ročník XI.,červenec 2003, registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435, Registrace ISSN 1210-1648
  • Preclík Vratislav: Masaryk a bitva u Bachmače, in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 68,str.8-11, ročník XIII., listopad 2005, registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435, Registrace ISSN 1210-1648

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Heenan (1987), p. 111
  2. Heenan (1987), p. 117
  3. Feldman (1968), p. 542