Ruský car

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Car byl císařský titul panovníka v Rusku. Označení pochází z latinského slova caesar.

Korunovační klenoty ruských carů

V Rusku začal jako první používat titul car veliký kníže moskevský Ivan III., když si vzal po pádu Konstantinopole byzantskou princeznu, neteř posledního byzantského císaře Konstantina. Po sňatku se Ivan III. považoval za nejpřednějšího panovníka pravoslavného světa a za dědice a nástupce byzantských císařů. Do znaku přijal byzantského korunovaného orla. Vedle titulatury kníže nebo pán celé Rusi (kňaz - gosudar vseja Rusi) používal v korespondenci s méně významnými panovníky také titul car.

Jeho nástupce Vasilij III. použil titul „car a vládce celé Rusi“ („car i gosudar vseja Rusii“) v návrhu rusko-habsburské spojenecké smlouvy, kterou v této podobě potvrdil císař Maxmilián I. Habsburský. Dědičně titul cara získal korunovací v roce 1547 Rurikovec Ivan IV. Hrozný. Rusko-habsburské spojenecké smlouvy využil Petr I. Veliký, který se snažil odůvodnit starobylý nárok ruských carů na císařskou hodnost. Jelikož západní mocnosti v této době neuznávaly (dědičnou) císařskou hodnost titulu car, proto roku 1721 mu Senát udělil titul imperátor a tím se formálně potvrdil nárok ruských carů na dědičnou císařskou hodnost a de facto tím titul car získal vedlejší postavení a byl příležitostně použit pro označení Cara polskiho jako ruského cara jako !krále! Polska. Proto se mezi některými historiky dnes vedou spory o to zda je ruský titul car císařský nebo jen královský. Posledním ruským carem byl Mikuláš II. z romanovské, respektive holštýnsko-gottorpské dynastie, sesazený v roce 1917.

Tituly carské rodiny v Rusku[editovat | editovat zdroj]

rusky latinkou rusky azbukou česky význam
Car Цар car, zast. cař panovník (císař nebo král)
Impjerátr Император imperátor titul, který přijal Petr Veliký v roce 1721; titul car se od té doby užíval neoficiálně
Caríca Царица carevna, zast. cařice panovnice nebo žena cara (císařovna nebo královna)
Imperatríca Императрица imperátorka panovnice nebo žena imperátora
Cárevič Царевич carevič, zast. cařovic princ, syn cara nebo carevny (v době před Petrem Velikým), kromě toho titul carevič měli i někteří potomci samostatných tatarských chánů, např. potomci Kučuma měli titul sibiřský carevič
Cár'evna Царевна carevice, zast. cařovna princezna, dcera cara nebo carevny
Naslednik Cesarévič Наследник Цесаревич následník cesarevič od r. 1797 titul následníka trůnu v mužské linii, plný titul následník cesarevič (Наследник Цесаревич), neformálně v Rusku zkracovaný do podoby Наследник s velkým začátečním písmenem nebo řidčeji do podoby Цесаревич, rovněž s velkým začátečním písmenem
Cesarevna Цесаревна cesarevna žena cesareviče
Velikij Kňaz Великий Князь velkokníže jeden z titulů cara, později (v imperátorském období) náležel synům, bratrům a (v mužské linii) i vnukům imperátora (bratrům imperátora nárok odebrán nařízením Alexandra III.)
Velikaja Kňažna Великая Княжна velkokněžna princezna, dcera a dříve i sestra imperátora (sestrám nárok odebrán nařízením Alexandra III.)

Z výše uvedeného je patrné, že čeština ne vždy používá názvy pro členy carské rodiny v souladu s jejich významem v ruském jazyce. (viz carevna)

Ruští carové[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Seznam hlav ruského státu.

Dynastie Rurikovců[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Rurikovci.

Ivan IV. začal namísto původního označení velkokníže moskevský a vší Rusi užívat od roku 1547 titulu car.

Mezidobí[editovat | editovat zdroj]

V letech 1610-1612 interregnum.

Dynastie Romanovců[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Romanovci.

Dynastie Holstein-Gottorp-Romanov[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov.