Mikuláš I. Pavlovič
| Mikuláš I. | |
|---|---|
| car vší Rusi polský král velkokníže finský | |
 | |
| Doba vlády | 1. prosince 1825 – 2. března 1855 |
| Korunovace | Ruská: 26. září 1826, Moskva Polská: 24. května 1829, Varšava |
| Narození | 6. července 1796 Puškin, Ruské impérium |
| Úmrtí | 2. března 1855 (ve věku 58 let) Petrohrad, Ruské impérium |
| Pohřben | Chrám svatého Petra a Pavla (Petrohrad) |
| Předchůdce | Alexandr I. |
| Nástupce | Alexandr II. |
| Manželka | Alexandra Fjodorovna |
| Potomci | Alexandr II. Marie Olga Alexandra Konstantin Nikolaj Michail |
| Rod | Oldenburkové |
| Dynastie | Romanov-Holstein-Gottorp |
| Otec | Pavel I. |
| Matka | Sofie Dorota Württemberská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mikuláš I. Pavlovič (rusky Николай I Павлович, 25. červnajul./ 6. července 1796greg., Carskoje Selo – 18. únorajul./ 2. března 1855greg., Petrohrad) byl car Ruského impéria, finský velkokníže a v letech 1825–1831 poslední polský král pod jménem Mikuláš I.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako třetí syn cara Pavla I. z romanovsko-holštýnsko-gottorpské dynastie. a jeho druhé manželky Marie Fjodorovny, princezny Žofie Doroty Württemberské.
Mikuláš byl po dobu vlády svého staršího bratra Alexandra I. zcela vzdálen od záležitostí vedení státu. V letech 1814–1815 podnikl velkou („kavalírskou“) cestu po mnoha evropských zemích. Poté, co se 13. června 1817 oženil s Šarlotou Pruskou (1798–1860, přijala ruské jméno Alexandra Fjodorovna), starší dcerou pruského krále Bedřicha Viléma III., žil s rodinou v Aničkinovském paláci v Petrohradě. Jeho oficiální funkcí byla služba u armády, kde působil jako vrchní inspektor.
Vláda[editovat | editovat zdroj]
Když Alexandr I. 1. prosince 1825 zemřel, aniž by zanechal potomků, byl Mikuláš zcela nečekaně konfrontován s nutností převzít vládu, neboť jeho starší bratr Konstantin Pavlovič se již v roce 1823 pro nerovnorodý sňatek zřekl následnictví trůnu. Dne 24. prosince převzal Mikuláš formálně vládu a 26. září 1826 byl v Moskvě korunován ruským carem a imperátorem.
Několik let připravované vojenské spiknutí Děkabristů, které vypuklo 26. prosince 1825, Mikuláš rázně potlačil. Začal ihned po převzetí moci s budováním autoritářského režimu, když si zprvu ponechal ministry svého bratra. Přitom se opíral o rozsáhlou byrokracii a velkou armádu, ortodoxní církev a otevřeně podporovaný ruský nacionalismus. Civilní správa stála pod vojenským dohledem. Osobní štáb carových poradců sestával výlučně z vysokých důstojníků.
V roce 1826 se Mikuláš rozhodl zamítnout zrušení nevolnictví.
S rusifikací různých národností šly ruku v ruce i pokusy o obrácení protestantů a katolíků k pravoslaví.
Přes tyto masivní represe nebo také kvůli nim začala se za Mikuláše formovat různá opoziční hnutí.
Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]
Rozhodující vliv na Mikulášovu zahraniční politiku měl ministr Karl Robert von Nesselrode. Zde stejně jako v politice vnitřní v centru stálo potlačování revolučních hnutí v celé Evropě a Asii.
V prvních letech Mikulášovy vlády se zahraniční politika Ruska obracela především k Asii a k Osmanské říši, kde Rusko podporovalo křesťanské národy na Balkáně. Rusko-perská válka v letech 1826–1828 přinesla Turkmančajskou smlouvou (22. února 1828) významné územní zisky na Kavkaze. V roce 1828 začala rusko-turecká válka, která rovněž znamenala získání dalších území a jiných výhod – východní pobřeží Černého moře, volnou dopravu po Dunaji, Černém moři a Středozemním moři a jako důsledek i vznik Řeckého království.
Pouhé dva roky po Mikulášově korunovaci polským králem, propuklo v roce 1831 v Polsku tzv. Listopadové povstání, které trvalo ničivých devět měsíců bojů než bylo Mikulášem potlačeno. Polský parlament (sejm) zbavil Mikuláše polské koruny a po potlačení povstání nechal Mikuláš „trvale začlenit“ polské království do Ruska. Díky tomu byl také jediným ruským carem, který byl korunován králem Polska.
Rostoucí vliv Ruska v Orientu se obzvláště silně ukázal, když se sultán Mahmut II. smlouvou z Hünkâr Iskelesi v roce 1833 Mikulášovi de facto podrobil a vyprosil si od něho pomoc proti rebelujícím egyptským pašům. V Evropě byl Mikuláš považován za záštitu stávajících monarchistických pořádků a v roce 1833 opět oživil Svatou alianci. Rakouskému císaři Františku Josefovi I. pomohl v roce 1849 potlačit maďarskou revoluci.
Různé spolky s téměř všemi evropskými státy se ovšem neukázaly přínosné, když se Mikuláš v roce 1853 pokoušel podrobit si balkánské provincie Turecka a vynutit si přístup do Středozemního moře. Británie a Francie se proti němu postavily v Krymské válce; Rusko zůstalo ve svém boji proti Turecku osamoceno a válka se nakonec zvrátila v konflikt mezi evropskými mocnostmi – Ruskem na jedné a Francií a Británií na druhé straně. Ještě před koncem bojů Mikuláš I. 2. března 1855 zemřel.
Potomci[editovat | editovat zdroj]
Z manželství s Alexandrou Fjodorovnou (rozenou Šarlotou Pruskou) (1798–1860) vzešlo sedm dětí:
- Alexandr II. (29. dubna 1818 – 13. března 1881), ruský car od roku 1855 až do své smrti,
- ⚭ 1841 Marie Alexandrovna (8. srpna 1824 – 3. června 1880)
- ⚭ 1880 Kateřina Michajlovna Dolgorukovová (14. listopadu 1847 – 15. února 1922), morganatické manželství
- Marie (18. srpna 1819 – 21. února 1876),
- ⚭ 1839 Maximilian de Beauharnais (2. října 1817 – 1. listopadu 1852), vévoda leuchtenberský
- ⚭ 1853 Grigorij Alexandrovič Stroganov (16. června 1824 – 13. března 1879), morganatické manželství
- Olga (11. září 1822 – 30. října 1892), ⚭ 1846 Karel I. Fridrich Alexandr (6. března 1823 – 6. října 1891), württemberský král od roku 1864 až do své smrti
- Alexandra (24. června 1825 – 10. srpna 1844), ⚭ 1844 Fridrich Vilém Hesensko-Kasselský (26. listopadu 1820 – 14. října 1884), lankrabě hesensko-kasselský
- Konstantin (21. září 1827 – 25. ledna 1892), ⚭ 1848 Alexandra Sasko-Altenburská (8. června 1830 – 6. července 1911)
- Nikolaj (27. července 1831 – 13. srpna 1891), ⚭ 1856 Alexandra Petrovna Oldenburská (2. června 1838 – 25. dubna 1900)
- Michail (25. října 1832 – 18. prosince 1909), ⚭ 1857 Cecílie Bádenská (20. září 1839 – 12. dubna 1891)
Poznámka[editovat | editovat zdroj]
V Rusku v té době platil juliánský kalendář, na rozdíl od ostatní Evropy, kde se v té době používal již kalendář gregoriánský. Proto jsou data v článku uváděna jak podle juliánského, tak podle gregoriánského kalendáře.
Tituly a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaus I. (Russland) na německé Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Nikolaj I: ličnost' i èpocha: novyje materialy. Sankt-Peterburg: Nestor-Istorija, 2007. 523 s.
- Hans-Joachim Torke (Hrsg.): Die russischen Zaren 1547–1917, C.H. Beck, München, 1999, ISBN 3-406-42105-9
- LINCOLN, W. Bruce. Nicholas I: emperor and autocrat of all the Russias. DeKalb: Northern Illinois University Press, 1989. 424 s.
- SVOBODA, Karel. Zahraniční politika Mikuláše I. v kontextu hospodářské situace impéria. Slovanský přehled, 2010, 96(1-2), s. 27–40.
- SVOBODA, Karel. Autokrat a jeho doba. Rusko a revoluce v letech 1830–1831. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2016.
- ŠEDIVÝ, Miroslav. Mikuláš I. a Osmanská říše (1829–1833). Historický obzor, 2006, 17(11/12), s. 252–258.
- VYSKOČKOV, Leonid Vladimirovič. Imperator Nikolaj I: čelovek i gosudar'. Sankt-Peterburg: Izdatel'stvo Sankt-Peterburgskogo universiteta, 2001. 638 s.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikuláš I. Ruský na Wikimedia Commons 
Osoba Mikuláš I. Pavlovič ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Mikuláš I. Pavlovič
- Seznam prací o Mikuláši I. v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Zar Nikolaus I.
- Novaja gazeta (2022-09-15): Империю не восстановить (rusky) – Historik Andrej Zubov srovnává současnou vládu Vladimira Putina s vládou Mikuláše I.
| Předchůdce: Alexandr II. |
|
Polský král 1825–1831 |
|
Nástupce: - |
| Předchůdce: - |
Titulární polský král 1831–1855 |
Nástupce: Alexandr III. |
| Předchůdce: Alexandr I. |
|
Finský velkokníže 1825–1855 |
|
Nástupce: Alexandr II. |
