Mikuláš I. Pavlovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mikuláš I. Pavlovič
Narození 6. července 1796
Puškin
Úmrtí 2. března 1855 (ve věku 58 let)
Petrohrad
Místo odpočinku Chrám svatých Petra a Pavla
Ocenění Čestný občan Berlína (1837)
rytíř Řádu zlatého rouna
Řád bílé orlice
Manžel(ka) Šarlota Pruská
Děti Alexandr II. Nikolajevič, Marie Nikolajevna Ruská, Olga Nikolajevna Romanovová, Alexandra Nikolajevna Romanovová, Konstantin Nikolajevič Romanov, Nikolaj Nikolajevič Ruský, Michail Nikolajevič Ruský, Alžběta Nikolajevna Ruská a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ3186654
Rodiče Pavel I. Ruský a Sofie Dorota Württemberská
Příbuzní bratři Alexandr I. Pavlovič, Konstantin Pavlovič Ruský a Michail Pavlovič
sestry Anna Pavlovna Ruská, Marie Pavlovna Romanovová, Alexandra Pavlovna, Kateřina Pavlovna, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ234442 a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ3350444
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikuláš I. Pavlovič (ruština Николай I Павлович), 25. června/6. července 1796 Carskoje Selo u Sankt Petěrburgu – 18. února/2. března 1855 v Sankt Petěrburgu), z rodu Romanov-Holstein-Gottorp byl jako Mikuláš I. car ruského impéria, finský velkokníže a v letech 18251831 posledním polským králem. Byl třetím synem cara Pavla I. a jeho druhé ženy Marie Fjodorovny, rozené princezny Sophie Dorothey von Württemberg.

Život[editovat | editovat zdroj]

Nikolaj byl po dobu vlády svého staršího bratra Alexandra I. zcela vzdálen od záležitostí vedení státu. V letech 18141815 podnikl velkou ("kavalírskou") cestu po mnoha evropských zemích. Poté, co se 13. června 1817 oženil s Charlotte von Preußen (1798–1860, přijala ruské jméno Alexandra Fjodorovna), starší dcerou pruského krále Fridricha Viléma III., žil se svou rodinou v Aničkinovském paláci v Petrohradě. Jeho oficiální rolí byla služba u armády, kde působil jako vrchní inspektor.

Car Mikuláš I.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Když Alexandr I. 1. prosince 1825 zemřel, aniž by zanechal potomků, byl Nikolaj zcela nečekaně konfrontován s nutností převzít vládu, neboť jeho starší bratr Konstantin Pavlovič se již v roce 1823 pro nerovnorodý sňatek zřekl následnictví trůnu. Dne 24. prosince převzal Nikolaj formálně vládu a 26. září 1826 byl v Moskvě korunován ruským carem a imperátorem.

Několik let připravované vojenské spiknutí Děkabristů, které vypuklo 26. prosince 1825, Nikolaj rázně potlačil. Začal ihned po převzetí moci s budováním autoritářského režimu, když si zprvu ponechal ministry svého bratra. Přitom se opíral o rozsáhlou byrokracii a velkou armádu, ortodoxní církev a otevřeně podporovaný ruský nacionalismus. Civilní správa stála pod vojenským dohledem. Osobní štáb carových poradců sestával výlučně z vysokých důstojníků.

V roce 1826 se Nikolaj rozhodl zamítnout zrušení nevolnictví.

S rusifikací různých národností šly ruku v ruce i pokusy o obrácení protestantů a katolíků k pravoslaví.

Přes tyto masivní represe nebo také kvůli nim začala se za Nikolaje formovat různá opoziční hnutí.

Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

Rozhodující vliv na Mikulášovu zahraniční politiku měl ministr Karl Robert von Nesselrode. Zde stejně jako v politice vnitřní v centru stálo potlačování revolučních hnutí v celé Evropě a Asii.

V prvních letech Nikolajovy vlády se zahraniční politika Ruska obracela především k Asii a k přípravám na ovládnutí Turecka. Rusko-perská válka v letech 18261828 přinesla Turkmančajskou smlouvou (22. února 1828) významné územní zisky. V roce 1828 začala rusko-turecká válka, která rovněž znamenala získání dalších území a jiných výhod – východní pobřeží Černého moře, volnou dopravu po Dunaji, Černém moři a Středozemním moři a jako důsledek i vznik Řeckého království.

V roce 1831 bylo v ničivých devět měsíců trvajících bojích potlačeno tzv. Listopadové povstání v Polsku. Polský parlament (sejm) zbavil Mikuláše polské koruny a po potlačení povstání nechal Mikuláš "trvale začlenit" polské království do Ruska.

Rostoucí vliv Ruska v Orientu se obzvláště silně ukázal, když se sultán Mahmut II. smlouvou z Hünkâr Iskelesi v roce 1833 Nikolajovi de facto podrobil a vyprosil si od něho pomoc proti rebelujícím egyptským pašům. V Evropě byl Nikolaj považován za záštitu stávajících monarchistických pořádků a v roce 1833 opět oživil Svatou alianci.

Různé spolky s téměř všemi evropskými státy se ovšem neukázaly přínosné, když se Nikolaj v roce 1853 pokoušel podrobit si Turecko. Británie a Francie se proti němu postavily v Krymské válce; Rusko zůstalo ve svém boji proti Turecku osamoceno a válka se nakonec zvrátila v konflikt mezi evropskými mocnostmi – Ruskem na jedné a Francií a Británií na druhé straně. Ještě před koncem bojů Mikuláš I. 18. února/2. března 1855 umírá.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Z manželství s Alexandrou Fjodorovnou (rozenou Šarlotou Pruskou) (1798–1860) vzešlo sedm dětí:

  • Alexandr II. (17. dubna 1818 – 1. března 1881), ruský car
  1. 1841 hesenská princezna Marie Alexandrovna
  2. 1880 kněžna Kateřina Dolgorukovová
  • Marie (6. srpna 1819 – 9. února 1876)
  1. 1839 vévoda Maxmilián Leuchtenberský
  2. 1856 hrabě Grigorij Stroganov

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

V Rusku v té době platil juliánský kalendář, na rozdíl od ostatní Evropy, kde se v té době používal již kalendář gregoriánský. Proto jsou data v článku uváděna jak podle juliánského, tak podle gregoriánského kalendáře.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaus I. (Russland) na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Nikolaj I: ličnost' i èpocha: novyje materialy. Sankt-Peterburg: Nestor-Istorija, 2007. 523 s.
  • Hans-Joachim Torke (Hrsg.): Die russischen Zaren 1547–1917, C.H. Beck, München, 1999, ISBN 3-406-42105-9
  • LINCOLN, W. Bruce. Nicholas I: emperor and autocrat of all the Russias. DeKalb: Northern Illinois University Press, 1989. 424 s.
  • SVOBODA, Karel. Zahraniční politika Mikuláše I. v kontextu hospodářské situace impéria. Slovanský přehled, 2010, 96(1-2), s. 27–40.
  • ŠEDIVÝ, Miroslav. Mikuláš I. a Osmanská říše (1829–1833). Historický obzor, 2006, 17(11/12), s. 252–258.
  • VYSKOČKOV, Leonid Vladimirovič. Imperator Nikolaj I: čelovek i gosudar'. Sankt-Peterburg: Izdatel'stvo Sankt-Peterburgskogo universiteta, 2001. 638 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Alexandr I. Pavlovič
Znak z doby nástupu Ruský car
18251855
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Alexandr II.
Předchůdce:
Alexandr II.
Znak z doby nástupu Polský král
18251831
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
Předchůdce:
-
Titulární polský král
18311855
Nástupce:
Alexandr III.
Předchůdce:
Mikuláš I.
Znak z doby nástupu Finský velkokníže
18251855
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Alexandr II.