Ivan VI. Antonovič

Ivan VI. Ruský
Ivan VI. Ruský
Narození	12.jul. / 23. srpna 1740greg.; Petrohrad
Úmrtí	5.jul. / 16. července 1764greg. (ve věku 23 let); Šlisselburg
Místo pohřbení	Pevnost Orešek
Povolání	politik
Ocenění	Řád sv. Ondřeje; rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
Nábož. vyznání	pravoslaví
Rodiče	Antonín Oldřich Brunšvicko-Wolfenbüttelský a Anna Leopoldovna
Rod	Brunšvicko-Bevernští
Příbuzní	Alžběta Antonovna Brunšvická, Kateřina Antonovna Brunšvická, Alexej Antonovič Brunšvický a Petr Antonovič Brunšvický (sourozenci); Fridrich Vilém II. Pruský (Q105654167); Karel Vilém Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelský (syn otcova bratra); Frederik Dánský (Q105654167); František Sachsen-Coburg-Saalfeld (Q105654167); Anna Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská (sestřenice); Vilemína Pruská (cousin)
Funkce	ruský imperátor (1740–1741)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan VI. Antonovič (12. srpna^jul./ 23. srpna 1740^greg. – 5. července^jul./ 16. července 1764^greg.) byl ruský car v letech 1740–1741. Panovníkem se stal, když mu byly pouhé dva měsíce a sesazen z trůnu byl již po čtrnácti měsících vlády, kterou však fakticky vykonávala jeho matka Anna Leopoldovna jakožto regentka. Od této chvíle až do své tragické smrti byl Ivan vězněn.

Život[editovat | editovat zdroj]

Následník trůnu[editovat | editovat zdroj]

Bezdětná carevna Anna Ivanovna (vládla v letech 1730–1740) dlouho řešila problém s následnictvím trůnu a nakonec se rozhodla povolat do Ruska svou teprve třináctiletou neteř Alžbětu Meklenburskou (dceru své starší sestry Kateřiny a vnučku Ivana V.) a za dědice vyhlásit jejího tehdy ještě nenarozeného syna. Alžběta přijala pravoslaví, nové jméno Anna Leopoldovna a ve svých jednadvaceti letech se v roce 1739 provdala za bratrance císařovny Marie Terezie, Antonína Oldřicha z rodu brunšvických vévodů. V srpnu 1740 se vytoužený následník skutečně narodil. O dva měsíce později (17. října) carevna Anna I. Ivanovna umírá a na trůn je dosazeno dvouměsíční dítě jako car Ivan VI., za něhož ovšem zpočátku vládl oblíbenec zemřelé carevny, kuronský vévoda Arnošt Jan von Biron. S podporou armády provedla matka malého Ivana Anna Leopoldovna 8. listopadu 1740 převrat a Biron byl poslán do vyhnanství. Za Ivana VI. od této chvíle vládla jeho matka.

Krátké panování[editovat | editovat zdroj]

O rok později, v noci z 24. na 25. listopad proběhl další převrat a na trůn usedla dcera cara Petra I. Velikého jako Alžběta I. Rodina brunšvického vévody byla nejprve vypovězena, ale než k tomu došlo, bylo vypovězení změněno na internaci. Vévoda brunšvický byl nakonec s celou rodinou poslán do Solověckého kláštera na dalekém severu. Pro špatné počasí tam však nedorazili a zůstali v Cholmogorách u Archangelska. Malého cara od rodiny odtrhli a věznili zvlášť (jeho matka zemřela v cholmogorském vyhnanství roku 1746). Jelikož panovala obava, že by se jej mohl pokusit někdo osvobodit, byl ve svých šestnácti letech, tedy v roce 1756, převezen do šlisselburské pevnosti u Petrohradu.

Život ve vězení[editovat | editovat zdroj]

Ve společnosti několika důstojníků žil od této chvíle Ivan VI. pod novým jménem Ivan Grigorij ve zdech nedobytné pevnosti. Celoživotní věznění zanechalo na mladíkovi své následky: trpěl záchvaty zuřivosti, depresemi a halucinacemi. Po smrti carevny Alžběty I. jej chtěl nový car Petr III. osvobodit, ale Ivan VI. byl již tehdy v tak špatném zdravotním a psychickém stavu, že to nemělo žádný smysl. Petr se postaral alespoň o to, aby bylo s Ivanem konečně slušně zacházeno. Sám Petr III. se ovšem zanedlouho ocitl ve vězení, kde byl následně zavražděn a na trůn usedla jeho žena jako carevna Kateřina II. Ta si nechala v roce 1762 Ivana předvést a vedla s ním rozhovor. Poté potvrdila instrukci Petra III. a zopakovala příkaz, který dala před lety Alžběta I. – v případě nemoci neposkytovat tomuto vězni lékařskou pomoc. Byl vydán ještě jeden příkaz. Pokud by se někdo pokusil Ivana osvobodit, měl být carevič neprodleně zbaven života.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

4. července 1764 došlo ve šlisselburské pevnosti ke vzpouře, kterou vedl velitel stráže Vasilij Mirovič. Ten zajal velitele pevnosti a vzbouřené vojáky vedl do části, kde byl vězněn Ivan. Dva strážci, kteří Ivana hlídali – poručík Čekin a kapitán Vlasjev – však stačili splnit carevnin příkaz: Ivan VI. byl ve věku třiadvaceti let ve své cele zavražděn. Na jeho těle bylo nalezeno osm ran šavlí. Dodnes není jisté, zda nebylo celé spiknutí uměle vyvoláno s cílem zlikvidovat nepohodlného právoplatného dědice trůnu. Jisté je, že oba vrazi byli bohatě odměněni a získali doživotní služné. Vůdce povstání Mirovič byl však v září 1764 popraven.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan VI. Ruský na Wikimedia Commons

Ruští carové

Ivan IV. Hrozný (1547–1584) • Fjodor I. (1584–1598) • Boris Godunov (1598–1605) • Fjodor II. (1605) • Lžidimitrij I. (1605–1606) • Vasilij IV. (1606–1610) • Michail I. (1613–1645) • Alexej I. (1645–1676) • Fjodor III. (1676–1682) • Ivan V. (1682–1696) • Petr Veliký (1682–1725) • Kateřina I. (1725–1727) • Petr II. (1727–1730) • Anna Ivanovna (1730–1740) • Ivan VI. (1740–1741) • Alžběta Petrovna (1741–1762) • Petr III. (1762) • Kateřina II. Veliká (1762–1796) • Pavel I. (1796–1801) • Alexandr I. (1801–1825) • Mikuláš I. (1825–1855) • Alexandr II. (1855–1881) • Alexandr III. (1881–1894) • Mikuláš II. (1894–1917)