Alexej I. Michajlovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexej I. Michajlovič
Ruský car
Doba vlády 16451676
Narození 19. března 1629
Moskva
Úmrtí 29. ledna 1676 (46 let)
Moskva
Předchůdce Michail Fjodorovič
Nástupce Fjodor III. Alexejevič
Manželky Marie Iljinična Miloslavská
Natálie Kirillovna Naryškinová
Rod Romanovci
Otec Michail Fjodorovič
Matka Jevdokija Lukjanovna Strešněvová

Alexej Michajlovič (rusky Алексей Михайлович Тишайший[1]), 19. března 1629, Moskva - 29. ledna 1676, Moskva), syn Michaila III. Fjodoroviče (1613-1645) z dynastie Romanovců, byl v letech 16451676 ruským carem.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Alexej Michajlovič přijal vládu ve věku 16 let. Byl velmi zbožný, dbal na lesk svého dvora, nevěděl si však valně rady v ekonomických záležitostech. Uděloval úlevy rychle bohatnoucím kupcům i privilegia duchovenstvu; na druhé straně jím vydaný zákoník z roku 1649 zvaný Sobornoje uloženje zaváděl brutální tělesné tresty nebo dlouholeté vyhnanství na Sibiři na nejmenší přestupky; tíživé bylo rovněž zvýšení daně ze soli. V důsledku těchto i dalších rozhodnutí došlo k rozsáhlým povstáním jak rolnickým, tak ve městech, proti bojarům i proti státním úředníkům. Největší dopad mělo tzv. "solné povstání" v městech a car musel část svých rozhodnutí stáhnout a poslat na čas do vyhnanství svého tchána, zkorumpovaného bojara Borise Morozova. Car Alexej proslul zbožností, ale také zálibou v dobrém jídle a v lovu, zejména v sokolnictví.

Roku 1653 provedl moskevský patriarcha Nikon církevní reformu, jejíž podstatou byly zjeména opravy bohoslužebných knih. Proti tomu se postavila část kněźí pod vedením protopopa Avvakuma a utvořila se frakce starověrců. Roku 1658 se však ambiciózní Nikon dostal do sporu se samotným carem, v důsledku toho byl Nikon nucen odejtí z Moskvy a roku 1666 jej car Alexej nechal církevním synodem sesadit s postu patriarchy a uvěznit. Tyto spory uvnitř pravoslavné církve přispívaly k růstu napětí v ruské společnosti.

V letech 1651-53 došlo k válce Ruska s Persií o vliv v oblasti Kavkazu. V roce 1654 uzavřelo Rusko v Perejaslavi smlouvu s Ukrajinou, spravovanou hejtmanem Bohdanem Chmelnickým, současně se započetím nové rusko-polské války (1654-1667). Ruská vojska tehdy obsadila Smolensk, celé Bělorusko a část Litvy s Vilniusem. Napadení Polska Švédskem způsobilo ukončení války smlouvou v Niemieży, načež Rusko započalo válku se Švédskem, která skončila dohodou v roce 1668. Po odchodu Švédů z Polska a poté, co hejtman Ivan Vyhovski uznal polskou svrchovanost nad Ukrajinou, Alexej obnovil válku s Polskem; tu ukončila až smlouva v Andruszově v roce 1667, která Rusku přiznala oblast smolenskou, černichovskou a severskou a celou zadněperskou Ukrajinu i s Kyjevem.

V letech 1668-1671 vznikala v Rusku řada bouří a povstání mužiků, vyvolaných těžkým útiskem velkých vlastníků půdy. Největší z nich vypuklo roku 1670 pod vedením kozáckého atamana Stěpana Razina a kromě mužiků se ho úćastnili i donští kozáci a původní obyvatelé Povolží - Marijci, Mordvini a Čuvaši. Povstání trvalo dva roky a mělo charakter občanské války, zasáhlo oblast na dolním Donu a celé Povolží od Astrachaně až po Simbirsk. Razin své povstání podle vlastních slov vedl proti „lepším lidem“, rebelové při něm plenili města a šlechtická sídla, popravovali vojvody a zřizovali ve městech samosprávu kozáckého typu. Povstání zakončila až vojenská porážka regulérním carským vojskem u Simbirska a následné brutální represe, při nichž bylo zmasakrováno až 10 000 rebelů, vůdce povstání byl zajat a roku 1671 v Moskvě veřejně popraven.

Po smrti cara Alexeje vládu v Rusku převzal jeho nejstarší žijící syn, Fjodor III. Alexejevič (1676-1682).

Manželství a děti[editovat | editovat zdroj]

Alexej Michajlovič byl otcem 16 potomků ze dvou manželství:

Potomci z manželství s Marií Iljiničnou Miloslavskou (celkem 13 dětí):

  • Dmitrij (říjen 1649 — říjen 1651)
  • Jevdokija (únor 1650 — březen 1712)
  • Marfa (srpen 1652 — červen 1707)
  • Alexej (únor 1654 — leden 1670)
  • Anna (leden 1655 — květen 1659)
  • Sofie (září 1657 — červen 1704)
  • Kateřina (listopad 1658 — květen 1718)
  • Marie (leden 1660 — březen 1723)
  • Fjodor (květen 1661 — duben 1682)
  • Feodosija (květen 1662 — prosinec 1713)
  • Simeon (duben 1665 — červen 1669)
  • Ivan (srpen 1666 — leden 1696)
  • Jevdokija (únor 1669 — únor 1669)

Potomci z manželství s Natálií Kirilovnou Naryškinovou (3 děti):

  • Petr (30. května 1672 — 28. ledna 1725)
  • Natálie (srpen 1673 — červenec 1716)
  • Feodora (září 1674 — listopad 1678)

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Na počest cara Alexeje v roce 1904 car Mikuláš II. dal svému prvnímu synovi (pátému potomkovi) a následníkovi trůnu jméno Alexej. Chlapec se měl stát carem Alexejem II., k tomu však nikdy nedošlo, neboť v roce 1918 byl s celou carskou rodinou v Jekatěrinburgu zavražděn. Carevič Alexej měl tehdy několik týdnů před čtrnáctými narozeninami.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Přídomek «Тишайший» (tišajšij, latinsky clementissimus - mírný) neměl žádný vztah k carově charakteru, byl to v zemi v době vlády cara Alexeje Michajloviče čestný titul latinského původu, označující klid, ticho, mír - тишинa (tišina). Později, když byl v diplomacii latinský jazyk vystřídán francouzským, dřívější titulování clementissimus bylo přeloženo do francouzštiny jako tres gracieux (vlídný, půvabný), a v Rusku pak tento výraz z francouzštiny přeložili jako «всемилостивейший» (vsemilostivějšij - nejmilostivější) а tento titul byl připojen k carskému titulu namísto předchozího «тишайший».

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ruský car
Předchůdce:
Michail Fjodorovič
16451676
Alexej I. Michajlovič
Nástupce:
Fjodor III. Alexejevič