Alžběta I. Petrovna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alžběta I.
imperátorka vší Rusi
Alžběta I.
Alžběta na obraze Charlese van Looa
Doba vlády 6. prosinec 17415. leden 1762
Narození 29. prosinec 1709
Moskva
Úmrtí 5. leden 1762
Moskva
Předchůdce Ivan VI.
Následník Petr III.
Rod Romanovci
Otec Petr I.
Matka Kateřina I.
Podpis SignatureElizabethPetrovna.jpg

Alžběta I. Petrovna (Rusky: Елизавéта (Елиcавéт) Петpóвна - Jelizavěta Petrovna) (29. prosince 17095. ledna 1762 dle juliánského kalendáře: 18. prosince 170925. prosince 1761 ) byla ruská panovnice v letech 17411761.

Mládí a nástup k moci[editovat | editovat zdroj]

Jelizaveta se narodila v Moskvě v roce významného vítězství ruských vojsk u Poltavy jako druhé dítě ruského cara Petra I. a jeho druhé manželky Kateřiny. Dokud nezemřel její otec a brzy po něm matka, žila Jelizaveta vesele u dvora, bavila se vyjížďkami na koni a tancem. Byla to velmi pozoruhodná žena, měla krásnou postavu, hnědé oči a husté rezavé vlasy. Na „benátské krasavici“ poněkud vadil jen nos, malý a trochu rozpláclý, z tohoto důvodu ji malíři nesměli malovat z profilu. Tento malý nedostatek ovšem vysoce převážilo kouzlo její osobnosti a povahové vlastnosti - k lidem byla laskavá, snášenlivá a mírná.

Otec a matka chystali její sňatek s francouzským králem Ludvíkem XV., ale sešlo z toho, neboť vrtkavému versailleskému dvoru začalo vadit, že je narozená v nezákonném svazku – Petr I. a Kateřina uzavřeli oficiální sňatek až roku 1712, kdy už měli dvě dcery. Nakonec se zasnoubila s lübeckým biskupem Karlem Augustem (1706–1727) z Oldenburské dynastie. Svatba ale musela být odložena kvůli onemocnění a posléze úmrtí carevny Kateřiny I. O 13 dní později podlehl neštovicím také ženich Karel August; Alžběta se pak již nikdy neprovdala.

Jelizavetin život, který byl do té doby bez jediného mráčku, se po smrti carevny Kateřiny změnil k horšímu, když nastala doba palácových převratů. Místo Petrových a Kateřininých dcer Anny Petrovny a Jelizavety Petrovny byla na trůn dosazena Petrova neteř Anna Ivanovna, za jejíž vlády zůstaly dveře k dvorskému dění před Jelizavetou zavřené, a málem ji donutili stát se jeptiškou.

Anna Leopoldovna, regentka nástupce Anny Ivanovny Ivana VI., měla v úmyslu Jelizavetu úplně odstranit z Ruska, chtěla ji provdat za Ludvíka Brunšvického. Ale doba ponižování a urážek náhle skončila roku 1741, kdy byla po dalším palácovém převratu Jelizaveta dosazena na ruský trůn: na ruském nebi zazářila Jelizavetina imperátorská hvězda.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Pro Jelizavetu je typické, že jakmile nastoupila na trůn, projevila jistou velkodušnost tím, že odsouzencům prominula trest smrti. Omilostnila velmože Annou Ivanovnou odsouzené na smrt a za "temné zločiny Lopuchinových" se rovněž odměnila "milosrdenstvím" - hlavním viníkům byl místo vpletení do kola "jen" vyříznut jazyk a byli zbičováni důtkami.

Jelizaveta Petrovna vychází ze svého zámku (u tohoto obrazu se objevilo více názvů) - Obraz od Eugenyho Lanceraye

Už na samém počátku své vlády prohlásila, že se navrací k politice svého otce Petra I. Obnovila například původní pravomoci Senátu založeného Petrem Velikým a vrátila mu titul „Vládnoucí“; obnovila činnost Hornického a Manufakturního kolegia a Hlavního magistrátu.

Zároveň zrušila Kabinet ministrů, založený Annou Ivanovnou. Za Jelizavety se skutečně zlepšila hospodářská situace v Rusku, k čemuž nemálo přispělo zrušení vnitrostátních celních poplatků a nevýznamných daní, brzdících rozvoj všeruského trhu. Je pozoruhodné, že svým výnosem z roku 1742 odsoudila elitářství a stanovila spravedlivé zásady přidělování úřadů, přičemž ovšem měla zavřené oči, pokud se to týkalo jejich příbuzných a blízkých přátel.

Její oblíbenci, např. I. I. Šuvalov a A. G. Razumovskij (s ním prý byla dokonce tajně zasnoubená) získávali snadno stále vyšší pocty.

V zahraniční politice se také projevovaly mnohé změny: hlavní z nich spočívala v tom, že dosud proklamovanou profrancouzskou orientaci nahradilo spojenectví s Rakouskem proti sílícímu Prusku. V důsledku toho vstoupilo Rusko do sedmileté války. Konečně pak do období vlády Jelizavety Petrovny neodmyslitelně patří i „renesance kultury“, kdy došlo k otevření moskevské univerzity, umělecké akademie a k celkovému rozkvětu kultury a vědy.

Postupem let se Jelizaveta stále méně zabývala státními záležitostmi a mnohdy celý měsíc nenašla čas, aby podepsala státní dokumenty.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Nedlouho před smrtí jí přinesli k podpisu dávno odsouhlasenou mezinárodní smlouvu, na níž chyběl jen carevnin podpis. Carevna si zhluboka povzdechla, napsala prvá tři písmena a na špičku pera jí usedla vosa. Ve zlosti pero odhodila a teprve za půl roku ji dvořané přemluvili k dokončení podpisu.[zdroj?]

V posledních letech své vlády věnovala Jelizaveta pozornost hlavně dobrému jídlu, ráda a hodně pila tokajské víno, celé hodiny si zkoušela šperky a drahocenné toalety. Jen šatů měla v garderobě patnáct tisíc… Alžběta I. zemřela 5. ledna 1762 jako jedna z nejoblíbenějších panovnic v dějinách Ruska.[1] Jejím nástupcem se stal jediný syn Alžbětiny starší sestry Anny Petrovny, Petr III.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Malá československá encyklopedie. III. svazek I - L. 1. vyd. Praha: Encyklopedický institut ČSAV 1986. str. 189. bez ISBN

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Ivan VI. Antonovič
Znak z doby nástupu Ruská carevna
1741 - 1761
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Petr III. Fjodorovič