Obléhání Přemyšlu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Obléhání Přemyšlu
konflikt: První světová válka, východní fronta
Ruský plakát z roku 1915
Ruský plakát z roku 1915
trvání: 26. září 1914[1]22. března 1915
místo: Přemyšl, Halič
výsledek: ruské vítězství a obsazení pevnosti
strany
Ruské impérium Ruská říše Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
velitelé
Ruské impérium Radko Dimitriev
Ruské impérium Andrej Nikolajevič Selivanov
Rakousko-Uhersko Hermann Kusmanek von Burgneustädten
Rakousko-Uhersko Svetozar Borojević von Bojna

síla
300 000 138 000
ztráty
115 000 cca 20 000 mrtvých
120 000 zajatých

Obléhání Přemyšlu bylo nejdelším obležením v průběhu první světové války trvající s krátkým přerušením od 26. září 1914 do 22. března 1915. Rakousko-uherská posádka v pevnosti Přemyšl čelila po porážce Rakušanů v bitvě o Halič od září 1914 útoku 3. ruské armády generála Dimitrieva. Díky německému útoku na Varšavu se rakousko-uherským jednotkám vedeným generálem Svetozarem Borojevićem podařilo 11. října zatlačit Dimitrieva zpět za řeku San a do 9. listopadu tak prolomit obležení. Po porážce Hindenburga v bitvě na Visle však Rusové pevnost znovu oblehli a rakousko-uherská posádka byla 22. března 1915 donucena po 133 dnech obležení kapitulovat. Rakušané se Přemyšlu s německou pomocí znovu zmocnili 3. června 1915.

Předchozí události[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí války ruské armády rychle postoupily do německého Východního Pruska a rakouské Haliče. Němcům se v bitvách u Tannenbergu a Mazurských jezer podařilo Rusy porazit, avšak Rakušané prohráli v bitvě o Halič, načež byli v září nuceni vyklidit Lvov a ustoupit až o 160 km ke hřebenům Karpat.[2] Rusům se podařilo obsadit velkou část Haliče a za frontovou linií zůstala pouze obklíčená pevnost Přemyšl na řece San.

Mapa Přemyšlu a jeho okolí

Velitelem obránců pevnosti byl polní podmaršálek Hermann Kusmanek von Burgneustädten. S přípravami a zesilováním vnějšího opevnění začalo 300 důstojníků, 2 200 vojáků a 27 000 civilních dělníků již 2. srpna, dva dny po vyhlášení mobilizace rakousko-uherské armády. Vedle zesílení stávajícího opevnění bylo vybudováno 7 nových fortů, 24 pěchotních opěrných bodů a přibližně 200 dělostřeleckých baterií. Okolo pevnosti byly připraveny překážky, položena minová pole a bylo vyhloubeno 50 kilometrů zákopů. V pevnosti bylo vedle letiště Žurawica se čtyřmi hangáry vybudována i dvě další polní letiště Hurko a Buszkowice a připraveno bylo i několik nemocnic a obvazišť. V okolí pevnosti bylo navíc vypáleno 21 osad a vykáceno přibližně 1 000 hektarů lesa.[3][4] Posádku Přemyšlu tvořilo celkově 62 pěších praporů, 9 eskadron jízdy, 39 rot pevnostního dělostřelectva, 39 baterií dělostřelectva zeměbrany a 4 polní baterie. Celkově měli bránící se Rakušané 1 000 děl, v nichž však téměř třetinu představovaly zastaralé kanóny systému Wahrendorf vz. 1861.[5]

První obležení[editovat | editovat zdroj]

Velitel posádky Přemyšlu, Hermann Kusmanek von Burgneustädten v roce 1914

Evakuace civilního obyvatelstva z Přemyšlu probíhala od 4. do 18. září, kdy dělostřelecká palba postupujících Rusů přerušila železniční spojení.[4] Jednotky 3. ruské armády blokující pevnost, se kolem Přemyšlu rozmístily od 22. do 26, září.[6] Obléhající armádu tvořilo 11 divizí 3. armády podpořené dvěma armádními sbory 8. armády. To představovalo 128 pěších praporů, 28 jezdeckých eskadron a 915 lehkých a středních děl, celkem přibližně 280 000 mužů.[7]
2. října odmítl velitel obránců Hermann Kusmanek von Burgneustädten výzvu ke kapitulaci.[7] Navzdory původnímu plánu se po zásahu generála Alexeje Brusilova pak ruská strana rozhodla k přímému útoku proti pevnosti. Ruské jednotky napadly 5. října rakouská opevnění ze severu, jihu a jihovýchodu v místech, kde byla Přemyšl nejhůře bránitelná. Hlavní směr útoku z jihovýchodu podporovalo i ruské dělostřelectvo.[8] Obránci třídenní sérii útoků odrazili, přičemž ruské ztráty se při těchto špatně vedených úderech vyšplhaly na 10 až 20 000 mužů. Posádka pevnosti přišla o 3 až 4 000 vojáků.[9] Postup Němců na Varšavu využila počátkem října třetí rakousko-uherská armáda pod velením Svetozara Borojeviće, která se začala probíjet k obleženému Přemyšlu.[10] Rusové proto raději upustili od obléhání a 8. října se stáhli zpět za řeku San. Borojevićovi vojáci vstoupili do pevnosti den poté.

Druhé obležení a kapitulace pevnosti[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv došlo k prolomení obležení, nedařilo se město kvůli přerušení železniční tratě a ucpaným podmáčeným cestám, adekvátně zásobit. Trať z Horních Uher byla uvedena do provozu až na konci října a ze zásob pevnosti byly podporovány i nově příchozí vyčerpané a vyhladovělé rakousko-uherské jednotky. Nová ruská ofenzíva a porážka Němců na Visle předznamenaly nový postup ruské armády, která už 9. listopadu Přemyšl znovu oblehla. Rakušané byli v zimě podruhé v krátké době zatlačeni až ke Karpatům a pevnost se ocitla hluboko za frontovou linií.
Rusové poučení z prvního nezdaru tentokrát upustili od přímých útoků, město obklíčili a pokusili se jej vyhladovět. Rakousko-uherské velení se pokoušelo prorazit frontu v Karpatech a probít se zpět k Přemyšlu, avšak útoky v lednu i únoru 1915 Rusové odrazili. Velitel obléhajících jednotek generál Andrej Nikolajevič Selivanov navíc zastavil i pokusy zoufalé posádky o uskutečnění průlomu. Rychle se tenčící zásoby donutily obránce porazit a sníst tisíce koní, avšak podvýživa, mráz a šířící se nemoci rychle snižovaly akceschopnost rakousko-uherských sil uvězněných v Přemyšlu. Poslední výpad byl oblehateli odražen 19. března, načež vyhladovělá posádka pevnosti vystavená navíc od února vytrvalému ruskému ostřelování, 22. března 1915 kapitulovala. Velitel von Burgneustädten nařídil před vydáním pevnosti zničit všechno vybavení a zařízení pevnosti. Kromě likvidace pevnostních objektů, děl a dalšího vojenského materiálu, došlo i ke stržení mostů přes San a pobití 5 000 zbývajících koní.[11] Do ruského zajetí padlo 120 000 rakousko-uherských vojáků včetně 9 generálů.[12]

Následné události a znovuobsazení Přemyšlu[editovat | editovat zdroj]

Opevnění pevnosti těžce poničené bombardováním v roce 1915

Obsazení pevnosti uvolnilo ruskému velitelství síly vázané obléháním, načež v březnu přešli Rusové v Karpatech do ofenzívy. Předchozí neúspěšné snahy o prolomení ruských linií a vyproštění posádky v Přemyšlu stály Rakušany obrovské množství padlých a vyčerpané rakousko-uherské jednotky demoralizované kapitulací pevnosti se proto novému ruskému náporu ubránily jen díky německé podpoře. Mezitím se do zničeného Přemyšlu v dubnu 1915 přijel osobně podívat i car Mikuláš II., avšak Rusové se z dobytí města na Sanu nemohli radovat příliš dlouho.

Německá děla ostřelující Přemyšl

Poté, co německá a rakousko-uherská armáda prolomily východní frontu v bitvě u Gorlice, oblehly ruskou posádku tentokrát rakousko-uherské síly podporované Němci. I díky dostatečné podpoře těžkého dělostřelectva se Centrální mocnosti znovu zmocnily Přemyšlu už po čtrnácti dnech, 3. června 1915.[13] Kvůli zdemolovanému opevnění neumožňujícímu obranu pak pevnost v pokračující válce ztratila vojenský význam.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VRBA, František. Přemyšl 1914. Brno: Signum belli 1914, 2013. 100 s. ISBN 978-80-260-3138-3. S. 15. (česky) [Dále jen: (Vrba (2013)]. 
  2. WESTWELL, Ian. I. světová válka : vyčerpávající popis průběhu I. světové války, doplněný analýzami rozhodujících střetnutí a přelomových bitev. Praha: Naše Vojsko, 2013. 256 s. ISBN 978-80-206-1351-6. S. 28. (česky) [Dále jen: (Westwell (2004)]. 
  3. NEDOROST, Libor. Češi v 1. světové válce. 2. díl. Na frontách velké války. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-322-4. S. 130. [Dále jen: Nedorost Na frontách velké války (2006)]. .
  4. a b Vrba (2013), s. 7.
  5. Vrba (2013), s. 17.
  6. Vrba (2013), s. 15.
  7. a b Nedorost Na frontách velké války (2006). Str. 135.
  8. Vrba (2013), s. 18 – 29.
  9. Vrba (2013), s. 50.
  10. Westwell (2004), s. 52.
  11. Nedorost Na frontách velké války (2006). Str. 185.
  12. Westwell (2004), s. 57.
  13. Westwell (2004), s. 68.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

.