Příčiny první světové války

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vyhlášení války Německem v roce 1914

Příčiny první světové války zahrnují řadu faktorů, které předcházely vypuknutí první světové války. Velkou roli hrál zejména militarismus, vytvoření dvou znepřátelených mocenských bloků a nacionalismus. Na počátku vypuknutí první světové války byl atentát v Sarajevu na rakouského arcivévodu a následníka trůnu, Františka Ferdinanda d'Este, který byl spáchán 28. června 1914 srbským separatistou Gavrilo Principem.[1] Krize sama však nevzešla z prázdna, vyplynula z napětí mezi velmocemi, jež bylo způsobeno mocenskými spory již před rokem 1914. Tyto spory lze sledovat až ke změně rovnováhy sil v Evropě roku 1870.[2]

Přestože byla první světová válka vyvolána řetězcem událostí následujících atentát v Sarajevu, příčiny vedoucí k válce byly hlubší povahy. Tyto příčiny zahrnují zejména otázky politické, kulturní a ekonomické povahy a komplex spojenectví a rovnováhy sil, které se vyvinuly v 19. století, po porážce Napoleona I. v roce 1815 a na následujícím Vídeňském kongresu.

Předcházející události[editovat | editovat zdroj]

Dva bloky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Trojdohoda.
Podrobnější informace naleznete v článku Centrální mocnosti.
Mapa mocenských bloků před válkou

Před vypuknutí první světové války se vytvořily dva znepřátelené bloky, Dohoda a Centrální mocnosti.

Už v poslední třetině 19. století se začaly vytvářet spojenecké bloky imperialistických velmocí. Základ těchto bloků položilo spojenectví Německa a Rakousko-Uherska, Dvojspolek v roce 1879, ke kterému se v roce 1882 připojila Itálie (Trojspolek). Francie a Rusko podepsaly spojeneckou smlouvu v roce 1894. V roce 1904 se sblížily Velká Británie a Francie a podepsaly dohodu. Dotvoření druhého vojenského bloku, Dohody se zakončilo podepsáním rusko-anglické smlouvy v roce 1907.

Karel Kramář, někteří národovci a s nimi i nemalá část představitelů slovanských národností se zpočátku mylně domnívali, že rozdmýchaný srbský spor bude vyvrcholením boje „mezi Germánstvem a Slovanstvem“. Ostatně takto konflikt na počátku války z části chápalo i Rusko, když mobilizovalo na pomoc slovanskému Srbsku.[4]

Vypuknutí první světové války[editovat | editovat zdroj]

Sarajevský atentát a rakouské ultimátum[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Atentát na Františka Ferdinanda d'Este a Červencové ultimátum.
Uniforma Františka Ferdinanda potřísněná krví

28. června 1914 byl v Sarajevu spáchán atentát na rakouského arcivévodu a následníka trůnu, Františka Ferdinanda d'Este. Atentát byl spáchán Gavrilo Principem, jež byl členem skupiny šesti atentátníků vyslaných z Bělehradu. Cílem atentátníků bylo násilné odtržení Bosny a Hercegoviny od Rakousko-Uherska. Atentát na následníka Rakousko-Uherska a jeho ženu šokoval celou Evropu a vyvolal ze začátku velké sympatie pro Rakousko.

23. července předložila rakousko-uherská vláda Srbsku ultimátum. Ultimátum vyžadovalo vyšetření a případně zadržení srbských spiklenců a zlikvidování teroristické infrastruktury, dále vyžadovalo umožnění spolupráce s rakouskými orgány. Souhlas byl vyžadován do dvou dnů.

Válka[editovat | editovat zdroj]

Dne 28. července 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko Srbsku válku a o den později začalo jeho podunajské loďstvo ostřelovat Bělehrad. Stále ještě mohlo jít o omezený konflikt, vše záleželo na Rusku. Toho dne však car podepsal příkaz k částečné mobilizaci 13 sborů a jejich vyslání na rakouskou hranici. Rusové začali válku bez vyhlášení. Došlo na nejhorší, lokální konflikt se změnil na kontinentální. Ruská vláda vyhlásila 30. července jako první úplnou mobilizaci, rakousko-uherská 31. července. Dne 3. srpna vyhlásilo Německo válku Francii (den předtím obsadilo Lucembursko) a 4. srpna vstoupila německá vojska do neutrální Belgie, aby tak získala průchod do Francie. Porušení neutrality Belgie dalo Velké Británii podnět k vypovězení války Německu (4. srpna). Dne 6. srpna vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Rusku, 7. srpna ohlásila válku s Rakousko-Uherskem Černá Hora, do týdne vstoupily do války proti Rakousko-Uhersku i Francie a Velká Británie. Z asijských zemí vstoupilo do války po boku Dohody Japonsko (23. srpna, Japonsko zabralo v Číně německá teritoria v provincii Šan-tung), a Osmanská říše po boku Německa a Rakousko-Uherska (30. října).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Origins of World War I na anglické Wikipedii.

  1. Henig (2002)
  2. Lieven (1983)
  3. NOVOTNÝ, Lukáš. Ekonomické souvislosti vzniku francouzsko-ruského spojenectví (1887-1894). Historický obzor, 2004, 15 (3/4), s. 71-80. ISSN 1210-6097.
  4. Karel Kramář: Boj mezi Germánstvem a Slovanstvem, přepis textu z Národních listů ze 4. 8. 1914

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dějiny evropské civilizace II. Redakce Pavel Bělina. Praha a Litomyšl : Paseka, 1995. 317 s. ISBN 80-7185-011-X. S. 178-187.  
  • Henig, Ruth The Origins of the First World War (2002) ISBN 0-415-26205-4
  • Lieven, D.C.B Russia and the Origins of the First World War, St. Martin's Press, 1983 ISBN 0-312-69608-6.
  • SKŘIVAN, Aleš. Der Untergang des alten Großmächtekonzerts – zur Außenpolitik Deutschlands und Österreich-Ungarns am Vorabend des Ersten Weltkrieges. Prague Papers on the History of International Relations. 2002, roč. 6, s. 75-89. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-042-7. 
  • SKŘIVAN, Aleš. Zahraniční politika Rakousko-Uherska v předvečer první světové války. Historický obzor, 2010, 21(7/8), s. 168-178. ISSN 1210-6097.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]