Bosenská krize

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dobová karikatura francouzských novin Le Petit Journal. František Josef I. spolu s bulharským panovníkem Ferdinandem I. cupují kusy osmanského území; Sultán jen bezmocně přihlíží

Bosenská krize (někdy též Anekční krize, srbochorvatsky Aneksiona kriza) vypukla v letech 19081909. Bulharsko 5. října 1908 vyhlásilo svou nezávislost a 6. října 1908 Rakousko-Uhersko vyhlásilo anexi Bosny a Hercegoviny.

Historie Bosny a Hercegoviny[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1463 byla Bosna Hercegovina obsazena a přejata osmanskými sultány, přestože byla v titulatuře rakouských králů a později i v Habsburské titulatuře.[1] Ovšem musíme si uvědomit, že pro Habsburky nebyla tato země nijak atraktivní, kromě strategického při boji proti Turkům.  Ovšem to se změnilo s Vídeňským kongresem v roce 1815, kdy mu bylo přiřknuto Rakousku-Uhersku území Dalmácie (Ilyrská provincie) a oblast Boky Kotorské.[2]Díky čemuž byly provincie Bosny a Hercegoviny, obklopeny ze tří stran[3]. Zlom nastal až v roce 1866, kdy Rakousko Uhersko bylo poraženo Pruskem a bylo vyhnáno ze středu Evropy.[4] Takže Bosenský prostor se stal jediným, kde by se mohlo Rakousko-Uhersko účastnit a zvětšit svá území. Chtěly se rozšířit na Balkánu, protože to bylo jediné místo, kam mohli.[5] Ovšem to ovlivnila krymská válka, kdy se ruský car pokusil o získání území v dnešním Turecku. Což zalarmovalo evropské vládce, protože pokud by byla osmanská říše oslabena, tak by se mohla rozpadnout. Což nikdo nechtěl.[6] Pokud by se osmanská říše rozpadla, tak by Rusku nic nebránilo se rozšířit, díky čemuž by se zesílil vliv Ruska na Balkán a zesílil tlak na Rakousko-Uhersko i na Balkáně.  Což si jasně uvědomoval i Rakousko-uherský ministr zahraničí Gyula Andreássy, proto se Rakousko-Uhersko v oblasti Balkánu v 19. století snažilo udržet status quo. Kam tedy patří i zmiňovaná Bosna a Hercegovina.[7]  Na počátku roku 1876 ... "Guyla Andrássy prohlásil, že zachování Osmanské říše v jejím stávajícím rozsahu je pro habsburskou monarchii naprosto klíčové".[8]

Mezitím se Německo a Rusko vytvořily spolek tří císařů. Spolku tří císařů na základě schönnbrunnské smlouvy podepsané při setkání cara Alexandra II., rakouského císaře Františka Josefa I. dne 6. června 1873, k níž se 23. října přidalo i Německo v čele s Vilémem II.  Ovšem Německo a Vilém II nijak zvlášť nebyl důležitý pro bosenskou krizi, protože z ní mu neplynul žádný prospěch.[9]  V této době bojovali Srbové s osmanskou říší kvůli masakrům Slovanů na území osmanské říše na Balkáně. Hlavními aktéry na Balkáně byly Rusko a Rakousko-Uhersko a tito dva se v Zákopech (Reichstadtu) domluvily na dohodě o územním vývoji Balkánu.  Hlavními body této dohody byly: vyjádření ruského souhlasu pro případnou rakousko-uherskou anexi Bosny výměnou za souhlas Vídně s připojením Batumi a jihovýchodní Bessarábie k Rusku. Dalším z bodů v této dohodě bylo, že pokud by Osmanská říše prohrála, tak by ji eliminovali jako evropskou mocnost, a pokud by vyhrály, tak by jí měli zabránit změnu statusu quo.[10] O co se pokusila osmanská říše a tak ji Rusko vyhlásilo válku a vyhrálo ji. Car donutil sultána přijmout mírovou dohodu v lázních v San Stefanu, která neodpovídala jeho slibům ze Zákopů a Budapešťské konvenci, kdy si Rusko zajistilo neutralitu Rakouska-Uherska pod podmínkou, že bude dodržovat smlouvu ze Zákup[11].  Sanstefanská mírová dohoda naštvala i Velkou Británii, protože by ohrozila její postavení, jako nejsilnější námořní mocnost na blízkém východě. Díky tomu Británi získala Kypr pod podmínkou, že bude bránit zájmy Osmanské říše.[12].  Nakonec byla svolána do Berlína Kongres, který se o to zajímal.[13] Kde hospodářsky vyčerpané Rusko nemělo jinou možnost než souhlasit. Nakonec Rusko bylo donucen, aby splnilo dohody a Osmanská říše byla donucena k uznání okupace Bosny a Hercegoviny.[14]

Průběh Bosenské krize[editovat | editovat zdroj]

Okupační správa Bosny a Hercegoviny, která trvala již od roku 1878, byla považována za pouze dočasnou a řada institucí, které Habsburská monarchie na území tohoto regionu zřídila, byla značně provizorního charakteru. Jakmile však došlo k mladoturecké revoluci v Osmanské říši, řada států, která měla zájem na parcelaci jejího území, využila příležitosti. Srbsko, které již od poloviny 70. let 19. století aktivně usilovalo o zisk Bosny, kde se nacházel nemalý počet Srbů, bylo tímto aktem pobouřeno. Vztahy mezi Bělehradem a Vídní byly již v té době v důsledku ekonomické blokády špatné.

Ruský ministr zahraničí Izvolskij se pokoušel získat souhlas Rakousko-Uherska s volnou plavbou ruských lodí úžinami Dardanely a Bospor výměnou za ruský souhlas s připojením Bosny a Hercegoviny k Rakousko-Uhersku a dohodl tzv. Buchlovickou dohodu, která ovšem vyvolala v Rusku velkou vlnu nevole. Odpor ruských panslavistů, kteří dohodu vnímali jako zradu na Srbech, a diplomatický neúspěch Ruska vedl ke kritice ministra Izvolského a nakonec i k jeho odvolání.[15] Srbští představitelé ve Vídni zájem Ruska na připojení Bosny k Rakousku přirovnávali k dělení Polska.[16]

V Chorvatsku byly na rozkaz Vídně prováděny akce proti politickým představitelům tamní srbské menšiny (zatýkání)[17] z obav, že by se uvnitř monarchie našli odhodlaní stoupenci nepřátelského přesvědčení. Přesto chorvatské obyvatelstvo přijalo anexi víceméně pozitivně, především z toho důvodu, že národně zaměření političtí představitelé v Záhřebu požadovali sjednocení všech chorvatských zemí. Skutečnost, že nedaleká Bosna a Hercegovina, která byla domovem značné části chorvatského obyvatelstva, byla nyní součástí Rakouské monarchie, této skutečnosti jen napomáhala. Podporu tak získala idea trialismu[18]

Tato krize trvale poškodila nejen diplomatické vztahy mezi Rakousko-Uherskem na straně jedné a Ruskem a Srbskem na straně druhé, ale vedla ke kompletní změně nálad ve společnosti[19] a ještě větší polarizaci prosazovaných kulturních i civilizačních okruhů.[20] Na plno se ukázalo rozložení budoucích soupeřících stran, které se utkají v první světové válce. Anexi a reakce na ni lze připočíst k příčinám první světové války. Krize byla zažehnána poté, co Srbsko prohlásilo, že anexe Bosny a Hercegoviny nijak oficiálně nepoškozuje jeho zájmy (30. března), nevzdalo se ale práva bojovat za Srby v Bosně s cílem území k sobě připojit.[17] Turci uznali anexi již v průběhu února 1909.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bosnian crisis na anglické Wikipedii.

  1. HERRMANNOVÁ, Eva. Ústí nad Labem. [s.l.]: Oxford University Press (Oxford Music Online). Dostupné online. 
  2. ČERNOCH, Filip; ZAPLETALOVÁ, Veronika. Energetická politika Evropská unie. Brno: Masarykova univerzita Dostupné online. ISBN 9788021066762. 
  3. HLADKÝ, Ladislav. Czech Soldiers during the Great War (1914-1918). Tokovi istorije. 2016-12, roč. 24, čís. 3/2016, s. 71–85. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. ISSN 0354-6497. DOI:10.31212/tokovi.2016.3.hla.71-85. 
  4. PEJAKOVIĆ, Goran. SNAGE I SLABOSTI FRANŠIZNOG POSLOVANJA SA OSVRTOM NA BOSNU I HERCEGOVINU. Зборник радова Економског факултета у Источном Сарајеву. 2013-06-01, roč. 1, čís. 7. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. ISSN 1986-6690. DOI:10.7251/zrefis1307273p. 
  5. ČERNOCH, Filip; ZAPLETALOVÁ, Veronika. Energetická politika Evropská unie. Brno: Masarykova univerzita Dostupné online. ISBN 9788021066762. 
  6. ČERNOCH, Filip; ZAPLETALOVÁ, Veronika. Energetická politika Evropská unie. Brno: Masarykova univerzita Dostupné online. ISBN 9788021066762. 
  7. 1981-, Kodet, Roman,. Rakousko-uhersko a Osmanská říše před první světovou válkou. [s.l.]: Západočeská Univ. v Plzni Dostupné online. ISBN 9788026103189, ISBN 8026103181. OCLC 920948152 
  8. CESKA, Jaroslav. Czechoslovak Statistical Society Before the Second World War. Informační Bulletin České statistické společnosti. 2011, roč. 22, čís. 1, s. 37–40. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. ISSN 1210-8022. DOI:10.5300/ib/2011-1/37. 
  9. ČERNOCH, Filip; ZAPLETALOVÁ, Veronika. Energetická politika Evropská unie. Brno: Masarykova univerzita Dostupné online. ISBN 9788021066762. 
  10. 1981-, Kodet, Roman,. Rakousko-uhersko a Osmanská říše před první světovou válkou. [s.l.]: Západočeská Univ. v Plzni Dostupné online. ISBN 9788026103189, ISBN 8026103181. OCLC 920948152 
  11. ČERNOCH, Filip; ZAPLETALOVÁ, Veronika. Energetická politika Evropská unie. Brno: Masarykova univerzita Dostupné online. ISBN 9788021066762. 
  12. ČERNOCH, Filip; ZAPLETALOVÁ, Veronika. Energetická politika Evropská unie. Brno: Masarykova univerzita Dostupné online. ISBN 9788021066762. 
  13. 1981-, Kodet, Roman,. Rakousko-uhersko a Osmanská říše před první světovou válkou. [s.l.]: Západočeská Univ. v Plzni Dostupné online. ISBN 9788026103189, ISBN 8026103181. OCLC 920948152 
  14. HERRMANNOVÁ, Eva. Ústí nad Labem. [s.l.]: Oxford University Press (Oxford Music Online). Dostupné online. 
  15. Clark, The Sleepwalkers, s. 86; David Stevenson, Armaments and the Coming of War, Oxford 1996
  16. ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich 652 s. S. 28. (čeština) 
  17. a b REDŽIĆ, Enver. Stvaranje jugoslovenske države 1918 godine. Bělehrad: Naučna knjiga, 1989. 487 s. ISBN 86-23-02010-3. Kapitola Bosna i Hercegovina i stvaranje jugoslovenske države, s. 79. (srbochorvatština) 
  18. ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich 652 s. S. 42. (čeština) 
  19. REDŽIĆ, Enver. Stvaranje jugoslovenske države 1918 godine. Bělehrad: Naučna knjiga, 1989. 487 s. ISBN 86-23-02010-3. Kapitola Bosna i Hercegovina i stvaranje jugoslovenske države, s. 80. (srbochorvatština) 
  20. Nationalism in Eastern Europe. [s.l.]: University of Washington Press, 1994. Kapitola Nationalism and the Yugoslavs, s. 426. (angličtina) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Albertini, Luigi. 2005. Origins of the War of 1914 - Vol. 1, Enigma Books, New York.
  • Anderson, Frank Maloy and Amos Shartle Hershey; Handbook for the Diplomatic History of Europe, Asia, and Africa 1870-1914. Prepared for the National Board for Historical Service; Government Printing Office, Washington; 1918.
  • Joll, James, & Martel, Gordon. 2007. The Origins of the First World War. Pearson/Longman, London.
  • Shelḱīng, Evgeniǐ Nīkolaevīch and Makovskī, L. W. 1918. Recollections of a Russian Diplomat: The Suicide of Monarchies. The Macmillan company, New York.
  • SKŘIVAN, Aleš. Österreich-Ungarn und die Frage der Annexion Bosniens und der Herzegowina im Sommer 1908. Prague Papers on the History of International Relations. 2005, roč. 9, s. 83-109. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-118-0. 
  • SŘIVAN, Aleš. Die internationale Reaktion auf die Annexion Bosniens und der Herzegowina im Jahre 1908. Prague Papers on the History of International Relations. 2006, roč. 10, s. 121-162. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-161-X.