Alexandr Petrovič Izvolskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alexandr Petrovič Izvolskij
Извольский Александр Петрович, 1894.jpg
Ministr zahraničních věcí Ruského impéria
Ve funkci:
11. května 1906 – 27. září 1910
PanovníkMikuláš II.
PředchůdceVladimir Lamsdorf
NástupceSergej Dmitrijevič Sazonov

Narození18. března 1856
Moskva
Úmrtí16. srpna 1919 (ve věku 63 let)
16. obvod
ChoťMargarita Karlovna Tolová
RodičePjotr Alexandrovič Izvolskij a Jevdokija Grigorjevna Geželinská
DětiJelena Alexandrovna Izvolská
PříbuzníPjotr Petrovič Izvolskij (bratr)
Alma materAlexandrovo lyceum
Imperátorské lyceum v Carském Selu
Profesediplomat a politik
Oceněnírytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
Řád sv. Vladimíra 2. třídy
Řád Serafínů
Řád sv. Stanislava 1. třídy
Řád sv. Anny 1. třídy
… více na Wikidatech
CommonsAlexander Izvolsky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Petrovič Izvolskij (rusky Алекса́ндр Петро́вич Изво́льский; 18. března 1856, Moskva16. srpna 1919, Paříž)[1] byl ruský státník, diplomat, ministr zahraničí carského Ruska v letech 1906–1910. Pocházel ze šlechtické rodiny polského původu.[2]

Jeho bratrem byl oberprokurátor Pjotr Petrovič Izvolskij.[1]

Bosenská krize[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Buchlovická dohoda.

Ve dnech 15.–16. září 1908 Izvolskij navštívil buchlovický zámek, kde vedl tajná jednání s rakousko-uherským ministrem zahraničí Aloisem Aehrenthalem. Izvolskij se pokoušel získat souhlas Rakousko-Uherska s volnou plavbou ruských lodí Úžinami (Dardanely a Bospor) výměnou za ruský souhlas s připojením Bosny a Hercegoviny k Rakousko-Uhersku. Jednání vyústila v ústní dohodu (tzv. Buchlovickou dohodu), kterou Izvolskij chápal tak, že Rakousko-Uhersko vyčká s anexí Bosny a Hercegoviny do doby, kdy Rusko získá souhlas velmocí se změněným režimem v Úžinách. To se však nestalo, Rakousko-Uhersko anexi vyhlásilo již 6. října 1908. Náhlá změna mocenských poměrů na Balkáně vyústila v Bosenskou krizi.

Diplomatický neúspěch vyvolal v Rusku vlnu kritiky, k nejdůraznějším odpůrcům patřili Pavel Miljukov a Sergej Sazonov. Již v květnu 1909 byl z funkce odvolán Nikolaj Čarykov, blízký Izvolského spolupracovník, a pověřen diplomatickou misí v Konstantinopoli. Jeho místo na ministerstvu zaujal Sergej Sazonov, Stolypinův vrstevník a člověk jemu blízký. Za půl roku poté byl Izvolskij odeslán na post velvyslance v Paříži a ministrem zahraničních věcí se stal právě Sazonov.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Авдеев, В. Е. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-11-14]. Heslo ИЗВО́ЛЬСКИЙ. Dostupné online. (rusky) 
  2. Kowner, Historical Dictionary of the Russo-Japanese War, s. 167-168.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]