Jevgenij Primakov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jevgenij Primakov
Jevgenij Primakov

Jevgenij Maximovič Primakov, rusky Евгений Максимович Примаков (29. října 1929, Kyjev26. června 2015, Moskva[1][2]) byl ruský politik a diplomat. V letech 19981999 byl premiérem Ruska, 19961998 ministrem zahraničí, 19911996 ředitelem Služby vnější rozvědky.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval ekonomiku a arabistiku.[1] V letech 19561970 pracoval jako blízkovýchodní dopisovatel sovětského deníku Pravda a sovětského státního rozhlasu, během kteréžto činnosti plnil zpravodajské úkoly pro KGB. V letech 19701977 byl zástupcem ředitele Ústavu světové ekonomie a mezinárodních vztahů Akademie věd SSSR, 19851989 jeho ředitelem, 19771985 ředitelem Orientálního ústavu Akademie věd SSSR.

Roku 1989 vstoupil do politiky. Byl poté mj. zvláštním emisarem Michaila Gorbačova v Iráku během války v Zálivu roku 1991. Primakov zde využil svých dobrých vztahů se Saddámem Husajnem z doby, kdy plnil na blízkém východě tajné úkoly.

Boris Jelcin ho jmenoval ministrem zahraničí a na deset měsíců na přelomu let 1998 a 1999 předsedou vlády. Ve funkci premiéra ho zastihlo bombardování Jugoslávie leteckými silami NATO. Primakov dostal zprávu o bombardování ve chvíli, kdy letadlem mířil na oficiální návštěvu Washingtonu. Návštěvu však na palubě letadla zrušil a dal pokyn otočit let zpět do Moskvy, v diplomatických kruzích získal tento krok pojmenování "Primakovova smyčka".[zdroj?]

Byl v příbuzenském vztahu s bývalým sovětským politikem Alexejem Kosyginem.[zdroj?]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V češtině vyšla roku 2010 jeho kniha Svět bez Ruska? (ISBN 978-80-7360-951-1).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Ve věku 85 let zemřel bývalý ruský premiér Jevgenij Primakov. Rozhlas.cz [online]. 2015-06-26. Dostupné online.  
  2. Zemřel bývalý ruský premiér Primakov. Novinky.cz. 2015-06-26. Dostupné online.  
  3. iDNES.cz. Zemřel ruský expremiér Primakov. Muž, který se pokusil zastavit Putina. iDNES.cz. 2015-06-26. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]