Michail Mišustin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michail Vladimirovič Mišustin
Michail Mišustin (2022)
Michail Mišustin (2022)
12. předseda vlády Ruské federace
Úřadující
Ve funkci od:
16. ledna 2020
PrezidentVladimir Putin
PředchůdceDmitrij Medveděv

Narození3. března 1966 (58 let)
Lobňa
ChoťVladlena Jurjevna Mišustinová
RodičeVladimir Moisejevič Mišustin a Luiza Michajlovna Mišustinová
Děti3
PříbuzníNatalia Stenina (sourozenec)
SídloLobňa (1966–1980) a Moskva (od 1980)
Alma materMoskevská státní technologická univerzita STANKIN (do 1989)
Moskevská státní technologická univerzita STANKIN (do 1992)
Ruská akademie národohospodářství a státní služby
Profeseekonom, politik, spisovatel literatury faktu, státní úředník a inženýr
OceněníŘád cti (2012)
čestné uznání prezidenta Ruské federace (2013)
Řád Za zásluhy o vlast 4. třídy (2015)
Řád sv. Serafima Sarovského (2019)
Knight Grand Cross of the Order of the Star of Italy
… více na Wikidatech
PodpisMichail Vladimirovič Mišustin, podpis
Webová stránkagovernment.ru
CommonsMikhail Mishustin
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michail Vladimirovič Mišustin (* 3. března 1966 Moskva) je ruský ekonom a politik, od ledna 2020 předseda vlády Ruska, když nahradil Dmitrije Medveděva. Ve státní správě působil v letech 2010–2020 jako ředitel Federální daňové služby. Pod jeho vedením úřad prošel digitalizací daňového systému, jež omezila daňové úniky, a zaveden byl online přístup k informacím z tržeb.[1]

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Vladimir Mojšejevič, narozený v Polocku v Bělorusku, měl židovské předky.[2] V roce 1989 dokončil studium systémového inženýrství na Moskevském institutu obráběcích strojů a v roce 1992 zde absolvoval postgraduální studium. Pak pracoval jako ředitel laboratoře a působil také v neziskovém sektoru.

V roce 1998 nastoupil do ruské státní správy. Nejdřív působil ve Federální daňové službě, později v strukturách jiných ministerstev a státních agentur. Zejména v oblasti výběru daní dosáhl několika úspěchů – podařilo se mu například dokončit elektronizaci a propojení ruské daňové infrastruktury. Jiná státní agentura pod jeho vedením realizovala komplexní ocenění půdy v celé Ruské federaci, což umožnilo zavedení pozemkové daně v zemi.

V roce 2008 dobrovolně opustil státní službu a vstoupil do soukromé sféry. Nejvýznamnějším se stal jeho post v investiční skupině UFG Asset Management, v níž dva roky působil jako řídící partner skupiny. V roce 2010 se vrátil do veřejné sféry a stanul v čele Federální daňové služby, která pod jeho vedením a s využitím analytických metod zefektivnila výběr daní, zefektivnila daňové kontroly, zpřísnila boj proti neoprávněnému vracení DPH a i nadále elektronizovala svůj chod a služby občanům, včetně zavedení komplexního systému elektronické evidence tržeb.[3]

Po odstoupení vlády Dmitrije Medveděva v lednu 2020[pozn. 1] jej prezident Vladimir Putin dne 15. ledna navrhl do funkce ruského premiéra.[4] Hned následujícího dne byl schválen Státní dumou (podpořili jej všichni poslanci kromě komunistických, kteří se zdrželi) a prezidentem jmenován do funkce.[7][8] Brzy po jeho nástupu do funkce se objevila podezření týkající se značného majetku jeho manželky a hodnoty jeho moskevských nemovitostí, na která upozornil zejména opoziční aktivista Alexej Navalnyj;[8][9][10] Mišustin na obvinění odpověděl, že po návratu do státní služby v roce 2010 svůj majetek a své finanční aktivity v souladu s ruskými zákony převedl na svoji ženu.[11]

K jeho zálibám patří například lední hokej, obnovování pravoslavných chrámů nebo skládání častušek.[3] Dne 30. dubna 2020 byl pozitivně testován na nemoc covid-19.[12]

Zdroje blízké Kremlu řekly zpravodajskému serveru Meduza, že Mišustin nevěděl o Putinových plánech zahájit rozsáhlou invazi na Ukrajinu a nechce být s válkou spojován.[13] Podle BBC má Mišustin „nezáviděníhodný úkol“ zachránit ruskou ekonomiku.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Odstoupení vlády bylo nečekané a tento krok Mišustinova předchůdce ve funkci premiéra byl obecně hodnocen jako překvapivý a související s tradičním projevem o stavu země prezidenta Putina, v němž ohlásil rozsáhlé ústavní změny politického systému Ruské fererace.[4][5][6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUBÁTOVÁ, Eliška. ‚Efektivní manažer, ale politický outsider.‘ Kdo je muž, kterého si Putin vybral do čela ruské vlády?. iROZHLAS§ [online]. 2020-01-16 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  2. Отец нового российского премьера родился в Полоцке?. Euroradio [online]. 2020-01-17 [cit. 2020-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-18. (rusky) 
  3. a b VLACH, Tomáš. Nový ruský premiér není ‚pan nikdo’. Mišustina si Putin oblíbil i kvůli tamní EET. Lidovky.cz [online]. 2020-01-18 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  4. a b Ruská vláda končí. Putin navrhl jako nového premiéra šéfa daňového úřadu. iDNES.cz [online]. 2020-01-15 [cit. 2020-01-15]. Dostupné online. 
  5. Rusko jsme my. Putin pronesl poselství o stavu země, chce změnit ústavu. iDNES.cz [online]. 2020-01-16 [cit. 2020-02-01]. Dostupné online. 
  6. Ruská vláda nečekaně rezignovala. Medveděv řekl, že chce Putinovi uvolnit prostor ke změně ústavy. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-15 [cit. 2020-02-01]. Dostupné online. 
  7. Mišustin je ruským premiérem. Pro Putinova kandidáta zvedla ruku většina poslanců Státní dumy. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-16 [cit. 2020-01-16]. Dostupné online. 
  8. a b ROTH, Andrew. Putin critics ask how his PM choice acquired expensive properties. The Guardian [online]. 2020-01-16 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. HORÁK, David. Kde vzala Mišustinova manželka 800 milionů rublů, ptá se nového premiéra opozičník Navalnyj. Forum24.cz [online]. 2020-01-16 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  10. Russian PM Mishustin and Family Own $45M in Moscow Real Estate – Navalny. The Moscow Times [online]. 2020-01-29 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Премьер-министр как консервативный инвестор. Kommersant.ru [online]. 2020-01-19 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. (rusky) 
  12. Ruský premiér Mišustin se nakazil koronavirem, vládu přebírá místopředseda Belousov. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-04-30 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. 
  13. 'He doesn't speak out, even behind closed doors' How Russia's war against Ukraine forced Prime Minister Mikhail Mishustin to shift gears. Meduza. 22 July 2022. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Ukraine conflict: Who's in Putin's inner circle and running the war?. BBC News. 2 March 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 March 2022. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]