Alexandr Lukašenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr Lukašenko
Александр Лукашенко
Аляксандр Лукашэнка
Alexandr LukašenkoАлександр ЛукашенкоАляксандр Лукашэнка
Alexandr Lukašenko
Александр Лукашенко
Аляксандр Лукашэнка
Úřadující
Ve funkci od: 20. července 1994

Narození 30. srpna 1954 (60 let)
Sovětský svaz Kopys, Sovětský svaz
Národnost Běloruská
Děti Nikolaj Lukašenko a Viktor Lukašenko
Vzdělání Mogilevská státní univerzita A. A. Kulešova (do 1975)
Běloruská zemědělská akademie (do 1985)
Commons Kategorie Alexander Lukashenko

Alexandr Grigorjevič Lukašenko (rusky Александр Григорьевич Лукашенко, bělorusky Алякса́ндр Рыго́равіч Лукашэ́нка, Aljaksandr Ryhoravič Lukašenka, * 30. srpna 1954 Kopys, Vitebská oblast) je od roku 1994 prezidentem Běloruska, označovaným jako jediný autokratický diktátor v Evropě.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1975 ukončil Učitelský ústav v Mohylevě, v roce 1985 Běloruskou zemědělskou akademii v Horkách, získal diplom učitele historie, společenských věd a ekonomie. V letech 1975–1977 a 19801982 sloužil v Sovětské armádě.

Po absolvování vojenské služby a vstupu do KSSS se stal ředitelem kolchozu na východě země.

V roce 1991 podporoval Janajevovy pučisty proti sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi. Byl rozhodně proti rozpuštění Sovětského svazu, stoupence běloruské nezávislosti nazýval zrádci a agenty imperialismu. Jako jediný poslanec Nejvyššího sovětu BSSR hlasoval proti ratifikaci Bělověžských smluv z 8. prosince 1991.

Lukašenko jako vrchní velitel

V letech 1991–1994 byl nadále poslancem Nejvyššího sovětu, proslul nemilosrdným bojem s opravdovou i imaginární korupcí ve vrcholných funkcích. V červenci 1994 byl zvolen prezidentem Běloruska. V prvním kole předstihl stoupence nezávislosti: Stanislava Šuškeviče a Zenona Pazňaka, ve druhém porazil premiéra Vjačeslava Kebiče. Zchudlou část běloruské společnosti si získal příslibem ukončení tzv. zlodějské privatizace, zúčtování s ekonomickými aférami z let 1991–1994 a utužení politických a ekonomických vztahů s Ruskem.

Pronásledování politických odpůrců[editovat | editovat zdroj]

Dva bývalí představitelé státního zastupitelství Dmitrij Petruškevič a Oleg Sluček, kteří požádali o azyl v USA, doložili, že v červnu 2001 bylo 30 představitelů opozice na Lukašenkův příkaz zavražděno "oddíly smrti". Mezi oběťmi je i bývalý ministr vnitra Jurij Zacharenko a Viktor Gončar, předseda Nejvyššího sovětu (rozpuštěného roku 1996).[1]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lexikon zemí, 2003, Bělorusko, str. 66

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]