Ruská propaganda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Za fotografií zveřejněnou Kremelským tiskovým úřadem v srpnu 2009 během Putinovy cesty do Tuvy je podle řady žurnalistů snaha vzbudit dojem silného vůdce

Sousloví ruská propaganda nebo Kremelská propaganda[1][2] zahrnuje činnost ruské státní informační politiky, zvláštní informační činnosti („speciální operace“,[3] „politické technologie“)[4] a ruských institucí s cílem šíření mocenského vlivu do primárně ruskojazyčných regionů, následně pak do bývalých států Východního bloku.[5][6][7] Dalším významným cílem jsou rusky mluvící komunity v USA, EU a arabských zemích.[8][9][10] Dosud byla zaznamenána ve 40 jazycích ve 160 státech světa.[11]

U webů jako je aeronet.cz a ac24.cz lze vysledovat ruské finanční toky,[12] texty jejich článků jsou často "cinknuté ruštinou" nebo jsou překladem ruského bulváru. Podle šéfredaktorky investigativního webu Neovlivní.cz Sabiny Slonkové však jejich cílem není přesvědčit čtenáře o správnosti kremelského pohledu, nýbrž zahltit západní mediální prostor chaosem rozličných teorií, aby celkově vytvářely dojem "Bůhví jak to bylo".[13]

K podobným závěrům došli i Kragh a Åsberg ve své studii z roku 2017. Švédští politologové rozebrali 4000 článků publikovaných švédskou variantou oficiálního ruského severu Sputnik. [14]

Stejně jako sovětská propaganda, bývá současná ruská veřejná diplomacie značně nekonzistentní. Západ je zároveň zobrazován jako slabý, ale zároveň jako existenciální hrozba pro Rusko. Evropa je stejně tak popisována jako xenofobní vůči uprchlíkům jako naivní pro poskytování azylu tolika z nich. Nicméně cílem nemusí být cílit na skupiny s protichůdnými vysvětleními, nástroje jakými je Sputnik slouží také k šíření mlhy kolem událostí a podněcování názorové nesourodosti.

Přestože tak byla v minulosti v některých případech ruská propaganda kontraproduktivní, autoři studie usuzují, že jako celek je v prosazování svých zájmů natolik efektivní, že mohla ovlivnit rozhodování evropských zákonodárců. Například v hlasování švédské sněmovny o přistoupení na bližší kooperaci s NATO v roce 2016 chybělo jen pár hlasů zelených a sociálních demokratů k tomu, aby se smlouva neprosadila. Hlasování jakým bylo to o ekonomických sankcích EU proti Rusku totiž vyžadují jednomyslnost napříč všemi členskými státy a k posunutí politiky EU proto není třeba mnoho.[14]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Ruská státní propaganda se vyznačuje propagací ruské politiky, autokracie, totalitarismu,[15] a zároveň cynickými a odmítavými komentáři vůči politickým postojům západního světa. Dnes oficiální kremelská média vzešla plynulým přechodem z médií sovětské propagandy,[16] na Sovětské Rusko se také většinou dobrovolně odkazují.[17][18][19][20][21]

Podle evropské skupiny proti propagandě Stratcom East je jednou ze strategií Ruska šířit tolik zpráv, které si odporují, že lidé dojdou k závěru, že existuje tolik verzí příběhu, že je nemožné zjistit, co je pravda.[22]

Studie[editovat | editovat zdroj]

Ruskou propagandou se zabývalo mnoho analýz investigativních žurnalistů a socio-politických expertů. V Česku mezi nejvýznamnější patří Ondřej Kundra (týdeník Respekt). Svou Novinářskou křepelku drží za své investigativní texty, které ruský dezinformační systém podrobně zkoumají, v první řadě za knihu Putinovi agenti.[12]

Nicméně přestože se soustředí ruská propaganda na státy bývalého Sovětského svazu (což potvrdily i hromadné databáze prokazatelně nepravdivých zpráv proti západní demokracii jako zpráva East StratCom Task Force),[23] v Německu byl efekt přístupností západních médii značně omezen. Přesto, v souvislosti s Evropskou migrační vlnou 2015 bylo zjištěno, že mnohé servery šíří mylné informace i zde.[24] Jde například o fiktivní příběhy obětí silvestrovských útoků v Kolíně[25] nebo placené facebookovétrolly“ sdílející konspirační teorie.[26]

Zodpovědnost[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní právo sice zakazuje propagandu podněcující k válce, podvracející nebo pomlouvačnou,[27] nicméně hranice těchto definic jsou velmi mlhavé, a proto Rusko nikdy před mezinárodním soudem nestálo. Nicméně například ICJ (International Commison of Jurists) usvědčilo Rusko z porušení lidských práv propagandou zaměřenou proti LGBT komunitě.[28]

Situace v cílových státech a reakce[editovat | editovat zdroj]

Česko[editovat | editovat zdroj]

Igor Nikolajčuk z ruského Ústavu strategických studií označil Českou republiku za „rozdělenou zemi“, kde jsou podle něj dvě protichůdné tendence, zda se obracet spíš ke „germánskému nebo slovanskému“ světu.[29]

V polovině roku 2016 připravili politologové z Masarykovy univerzity ve spolupráci s think-tankem Evropské hodnoty analýzu, kde identifikovaly metody prokremelských dezinformačních webů. Na základě rámcové čtenosti článků se analýza zaměřila na weby Sputnik, AC24, Svět kolem nás a Parlamentní listy, vynechala ale třeba i známý web Aeronet. Jejich metody propagandy se podle nich nespoléhají už jen na prvoplánovou propagandu v podobě primitivní propagace Kremlu nebo podvrhů fotek a videí. Začaly používat sofistikované způsoby, které ale taktéž zásadně odporují žurnalistickým pravidlům. Zprávy jsou zabarveny především stylem referování či relativizováním některých témat. Obsahují emotivní figury nebo manipulativní techniky a každý pátý článek vyjadřuje negativní emoci. K porušení žurnalistických pravidel došlo ve 40 procentech prostřednictvím svalování viny, ve 34 procentech zveličováním a fámami, v 18 procentech neopodstatněným nálepkováním a necelými 8 procenty obsahem názoru autora článku. Překvapením bylo, že Parlamentní listy používaly ještě méně odkazů na zdroje, než ostatní weby (40 procent, zbytek 75 procent případů), a používaly častěji manipulativní metody než Sputnik. Čeští politici je přitom považují za standardní prostor pro svou prezentaci.[30]

Evropské hodnoty potom zveřejnily přehled 39 českých aktivních dezinformačních webů s jejich charakteristikami. V prosinci 2016 se na základě toho rozhodla stáhnout z těchto stránek svoji online inzerci Česká spořitelna, která se tak stala první velkou českou společností, jež přistoupila k tomuto kroku. Česká spořitelna k tomu uvedla, že je pro ni nepřijatelné financovat zdroje nepodložených a někdy i záměrně lživých informací. Už v květnu přitom k podobnému kroku přistoupila jazyková škola James Cook Languages a Evropské hodnoty oslovily za tímto účelem i další firmy.[31]

Od ledna 2017 působí v ČR Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, které mimo jiné na klamavé zprávy z ruských zdrojů upozorňuje, jejich vytipování se věnují asi tři desítky lidí. V Bruselu obdobná skupina vznikla již před rokem. Ruskou propagandu podle analytiků v ČR na internetu šíří až okolo stovky subjektů.[32][29]

K výročí odchodu sovětských vojsk pořádá Člověk v tísni každoročně kampaň Proti ztrátě paměti, při níž vydává memorandum s články známých novinářů doprovázené výstavami, které má povědomí o působení ruské propagandy rozšířit i mezi širší veřejnost.[33]

Evropská unie[editovat | editovat zdroj]

Propaganda putinovského Ruska podle západních státníků cílí i na projekt Evropské unie a podle amerického viceprezidenta Joeho Bidena je cílem vrátit svět k politice definované sférami vlivu. V politice evropských států nabývaly v druhé polovině 10. let 21. století úspěchu protiimigrační euroskeptické populistické strany, které se netajily sympatiemi k Rusku. Podle politologa Matěje Trávníčka z FSV UK tyto nové strany spojuje „důraz na změnu, protest proti stávajícím elitám a snaha v sobě zhmotnit a artikulovat nespokojenost, kterou v sobě v době nekončících krizí cítí voliči prakticky ve všech členských zemích Unie.“ Unie tak sleduje vývoj ohledně klíčových voleb v roce 2017, které čekají Francii, Itálii, Německo a Nizozemsko. Už v roce 2016 Británie odhlasovala odchod z EU, což Unií otřáslo, a Trumpovo vítězství v témže roce ukázalo nacionalistům, populistům a protiimigračním extremistům cestu k reálné moci. Rusko se podle bruselské skupiny proti propagandě Stratcom East bude snažit tyto volby ovlivnit dezinformační kampaní proti evropským politikům a principům.[22]

Existuje tu dalekosáhlá, alespoň částečně organizovaná dezinformační kampaň proti EU, jejím politikům a jejím principům
— zdroj blízký Stratcom East, bruselské skupině proti propagandě[22]

Není také výjimkou, že jsou prostřednictvím ruských webů šířeny také falešné důkazní materiály jako podhoubí pro dojem rozličných nesourodostí západních novin. Výše zmíněná studie Kragha a Åsberga z roku 2017 ve své analýze 4000 textů švédské verze oficiálního kremelského rozhlasu Sputnik a dalších "zdrojích ¨ruské diplomacie" (především RT - novodobý anglojazačný Russia Today) nalezla 26 zřejmě falzifikovaných dokumentů. Dokladem takových falzifikací je například to, že údajní švédové si v takových dokumentech dopisují anglicky, podobné dopisy ve Švédštině zase obsahují množství gramatických chyb.

Nicméně autoři se shodují, že i tato forma propagandy je úspěšná. Do švédských médií se tak proruským webům podařilo dostat například ničím nepodložené informace, podle kterých byli švédští politici zapleteni do nelegálního prodeje zbraní či podle kterých ponorky NATO narušují švédské teritoriální vody. [14]

Spojené státy americké[editovat | editovat zdroj]

Rusko podle tajných služeb USA vedlo v roce 2016 kampaň posvěcenou ruským vedením, která měla ovlivnit výsledek amerických prezidentských voleb. Cílem bylo podpořit Donalda Trumpa, zdiskreditovat demokratickou kandidátku Hillary Clintonovou a podkopat tak demokratický proces v zemi. Shodly se v tom CIA, FBI i NSA. Prostředky, které měly být využity, jsou například hackerské útoky na počítače vedení demokratů a šíření falešných informací a zpráv na internetu a sociálních sítích vyvolávajících zmatek a pochyby. Cílem bylo mimo to podle amerického poslance Adama Schiffa z výboru pro kontrolu zpravodajských služeb také vyvolat nesváry v zemi.[34]

Další země[editovat | editovat zdroj]

Následkem migrace Rusů do Pobaltí především po druhé světové válce je dnes v Baltských státech asi 25 % obyvatel etnických Rusů a také zprávy proto vycházejí v ruštině. NATO odhaduje, že v Kaliningradu přetrvává asi 225 tisíc ruských vojáků [35] a například podle generála Jacka Keana, který odmítl Trumpovo přizvání na post ministra obrany, plánuje Putin invazi oblasti.[36] Zdaleka ne všichni evropští státníci sdílí tento pohled, nicméně hrozbě přikládají jistou hodnotu podporou společného cvičení NATO (včetně 600 amerických vojáků) či užšími vojenskými dohodami (Finsko a Švédsko). Rusko na cvičení reagovalo přesunem asi 100 000 vojáků na svou a běloruskou západní hranici (operace Zapad).[37] Ruská média interpretovala cvičení NATO jako provokaci a přípravu na invazi Ruska.[14]

Litevské bezpečnostní složky prohlásily, že ruský postoj ohrožuje litevskou nezávislost. Pozice nárazníkových států Ruska (Pobaltí, Ukrajina) je nyní dvojaká, protože přestože Donald Trump po svém zvolení změnil názor a přistoupil na protiruské sankce, odmítl případnou obranu dalších napadených států. Donald Trump během kampaně dokonce sdílel cítát proti Hillary Clintonové z ruského propagandistického webu,[38] což je dokladem toho, že ruská propaganda skutečně americkou (a posléze i pobaltskou) politiku mohla změnit, studie Foreign Policy Research stopovala tweety a weby ruských trollů a výzkumníci odhadli, že byl takový obsah zobrazen přibližně 213 milionkrát. Litevští hodnostáři projevili strach zejména proto, že podobná informační válka předcházela invazi Krymu v roce 2014 a následné hybridní válce na východě Ukrajiny.[39][29]

Tato propaganda stejně jako v případě Ukrajiny cílí na překreslování historického obrazu Sovětského Ruska. Rusko dodnes považuje sovětskou okupaci Pobaltí za oprávněnou, (cca 56% Rusů lituje rozpadu SSSR)[40] europoslanec reportér z oblasti Jaromír Štětina proto říká, že se Putin snaží vystavět popularitu na jediné přednosti Ruska - jeho velikosti.[41] Nové invaze skutečně Putinovi přinesly ohromující popularitu jak v Rusku, tak v komunitách etnických Rusů v zahraničí.[42]

Ruská státem placená televize RT, která se zaměřuje na propagaci politiky Kremlu v zahraničí,[43] dostala pokutu od britské rady pro televizní a rozhlasové vysílání Ofcom za tendenční zpravodajství o probíhajících konfliktech na východní Ukrajině a v Sýrii.[44]

Mediální propaganda řízená Kremlem[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Putinismus a Armáda trollů.

Zpravodajský server colta.ru přinesl v září 2015 svědectví několika novinářů z ruských televizí, mezi nimi např. televizního producenta Stanislava Feofanova nebo nejmenovaného pracovníka Všeruské státní televizní a rozhlasové společnosti, která dokládají, že v období vlády Vladimira Putina se začala měnit novinářská práce v Rusku a začala být ovlivňována Kremlem. Už před rusko-gruzínskou válkou byl v mediálním obrazu budován protivník Ruska, kterým byl světový kapitál zosobněný do Rothschilda, Morgana apod. a jeho negativní vliv na Rusko, především na vývoj cen ropy nebo na špatné potraviny dovážené Rusům. V období gruzínské války Kreml vytvořil konkurenční prostředí mezi televizemi, které soutěžily, kdo natočí exkluzivnější reportáž o válce. Veřejnost tehdy ale válku nepodpořila.[45]

Kreml se poučil a vytvořil sjednocený propagandistický proud. Konkurenční televize začaly spolupracovat a vyměňovat si kontakty, záběry, informace a výsledkem je podle zpovídaných novinářů mj. i 86 procentní podpora Putina. Někdy v únoru 2014 se do ruských médií z Kremlu dostala informace o nové studené válce horší než té předchozí, která nahradí dosavadní informační válku.[45]

V období krymské krize byla tato sjednocená strategie vyzkoušena naplno. Kreml vydal zadání, že každý den bude natočena reportáž, jak právě nyní Krym prosperuje a roste blahobyt a radost staronových ruských občanů. Na nižších úrovních nevznikají žádné diskuse, zadání se plní mlčky. Podobně funguje zpravodajství z Luhanské a Doněcké oblasti, kde navíc působí válečný efekt, se kterým Kreml dopředu počítá.[45]

Podmanění státních médií Kremlu v praxi probíhá tak, že nejužší vedení stanic, ředitelé a šéfredaktoři odjíždějí každý pátek do Kremlu, kde se radí o propagandistické televizní strategii. Plán je přesný a vše je rozepsáno, zadáno je jakého pozvat experta k jaké debatě apod.[45]

V období ukrajinské krize a následné války už tato mašinérie jela naplno a vykazovala neuvěřitelná čísla sledovanosti. TV Rossija 24 zaznamenala trojnásobný vzrůst sledovanosti oproti stavu před válkou. Novináři pochopili, že na vlně této propagandy mohou vydělat peníze a vybudovat si kariéru, i proto jim Kremlem zinscenovaná role mnohdy vyhovuje.[45]

Propagandistické pokřivování skutečností během ukrajinské krize[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ukrajinská krize.

Ruská média často pokřivují fakta ve svých reportážích o ukrajinské krizi[46] nebo z tajení přítomnosti ruské vojenské techniky na povstalecké straně.[47] Podle internetového deníku Echo24 je ruská propaganda v souvislosti s válkou na východní Ukrajině velmi intenzivní a její dosah je ohromný. Deník ji dokonce označil jako „ruské lži“,[48] podobně jako Lidovky.cz.[49]

Server Echo24 odkázal na slovenský Denník N, který přinesl seznam aktivisty Juraje Smetany. Tento seznam obsahuje údaje o internetových stránkách, které propagandu ruských médií tlumočí v prostředí českého a slovenského internetu. Podle Smetany jsou tyto weby sice většinou anonymní, ale působí „profesionálním dojmem“. Často mají také společné to, že celkově líčí Rusko jako zdravou duchovní zemi, kdežto v západních zemích je podle nich morálně rozvrácená společnost.[48]

Součástí ruské propagandy je propagační projekt v dimenzi multimiliónové dolarové operace armáda trollů (rusky Веб-бригады, v anglických médiích běžně označovaná jako troll army).[50] Jedná se o státem financované internetové loutkové týmy komentátorů napojené na ruskou federální službu bezpečnosti, kteří se pomocí loutkových účtů podílí na ruských i mezinárodních webových blozích a internetových diskuzích s cílem šířit proputinovskou a proruskou propagandu. Převážně je využíván systém opačné cenzury založený na principu, že pokud není možné informace cenzurovat, je možné čtenáře „zahltit odpadem konspiračních teorií a pomluv“.[51]

Dalším fenoménem ruské propagandy je tvorba zinscenovaných scén obětí ukrajinské vlády. Za asistence kamer ruských televizí Syřanka z Damašku Maria Cypko již několik let natáčí zfalšované scény, ve kterých v různých převlecích a účesy vystupuje pokaždé jako jiná „oběť ukrajinské vlády“. Ruští propagandisté tuto „plačku k pronájmu“ využívají znovu a znovu a je jim jedno, že její vystoupení jsou médii dobře zdokumentovaná, takže se stejně ukáže, že jde o lež.[52]

Na rozmach ruské propagandy v Česku upozornila i BBC. V Česku vznikla velká skupina profesionálně vypadajících zpravodajských webů, které prezentují ruská stanoviska a dávají velký prostor ukrajinské krizi. Mají nepřehlednou vlastnickou strukturu a vyvstává tak otázka, kdo je financuje. Podle těchto webů je například ukrajinská vláda označována jako fašistická a Spojené státy podle nich plánují ovládnout svět. České stránky ruské oficiální zpravodajské služby Sputnik (bývalý Hlas Ruska) uvádí zprávy s titulky jako „Ruská armáda je nejsilnější v Evropě“ nebo „Obama nenávidí Rusko“. Při průjezdu konvoje Američanů přes Českou republiku si ruské televize všímaly jen negativních informací a některé informace naopak zatajovaly.[53] Podle dvou ze čtyř průzkumů od STEM/MARK a Phoenix research on-line většina Čechů proti konvoji nic neměla, podle třetího od SANEP byly tábory příznivců a odpůrců vyrovnané[54] a podle čtvrtého od Medianu bylo 38 % lidí pro konvoj a 25 % proti,[55] ruská média ale informovala o tom, že Češi jsou proti konvoji a masově protestují. Ještě silnější propaganda v ruštině je z Ruska cílena na pobaltské ruské menšiny.[53]

Obhajoba invaze roku 1968 ruskou státní televizí[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa#Obhajoba invaze ruskou státní televizí v roce 2015.

Terčem ruské propagandy se stalo i Česko a Slovensko, když ruská státní televize Rossija 1 v roce 2015 natočila lživý film Varšavská smlouva. Odtajněné stránky (rusky Варшавский договор. Рассекреченные страницы), ve kterém mimo jiné svalila odpovědnost za invazi vojsk do Československa v roce 1968 na pražskou opozici a její „údernou sílu“ klub politických vězňů K 231, jehož členy film označil za odsouzené esesáky, fašisty a kolaboranty a nepřátele československého lidu, kteří chtěli vytvořit situaci beztrestného teroru a vyvolat ozbrojené srážky a krveprolití.[56][57][58][59]

Obviňování Západu z útoků na ruské území[editovat | editovat zdroj]

Ředitel ruské Federální služby pro kontrolu narkotik Viktor Ivanov v červenci 2015 obvinil Západ, že může za drogovou epidemii, prostřednictvím které se západní tajné služby pokoušejí destabilizovat zemi. Na území Ruska byl podle jeho slov „proveden skutečný útok s použitím nového narkotika vykazujícího známky bojové otravné látky.“ Speciální jedy do drog podle něj vyvíjejí vědecké ústavy ve Spojených státech a Velké Británii a pod vlivem drog byly i davy protestujících na ukrajinském Euromajdanu, kteří svrhli Janukovyčův režim.[60]

Poslankyně prokremelské strany Jednotné Rusko Anna Kuvyčková například natočila s malými dětmi z policejní školy ve Volgogradu militantní videoklip, v němž zpívají o Vladimirovi Putinovi jako o strýčku Vovovi a slibují mu, že ačkoliv chtějí světový mír, jsou připraveni nastoupit na poslední bitvu. Zpívají, že Kurily (anektované v roce 1945 Sovětským svazem) nedají samurajům, Krym se Sevastopolem (anektované Ruskem v roce 2014) zůstanou ruské a zpátky do lůna vlasti navrátí i Aljašku (prodanou USA v 19. století). V klipu zaznívá, že lidé jsou unaveni z Hegemona (kterým se myslí USA), že EU je bezradná a krize na blízkém východě bez řešení, že za oceánem se ujal vlády prezident (kterým se myslí Donald Trump), že pokud budou Rusové slabí, ztratí celou zemi, že připomínkou družby je rudá hvězda.[61]

Zneužívání zahraničních novinářů[editovat | editovat zdroj]

Prokremelská propaganda stále častěji zneužívá novináře z různých částí světa, kterým připisuje autorství informací, které se nezakládají na pravdě. Stále více zahraničních novinářů zjišťuje, že jejich jména byla zneužita prokremelskou propagandou. Po dementování některá média zprávu stáhnou nebo alespoň zpochybní, jiné proruské servery ji šíří dál. Později se situace opakuje u jiného novináře.[62]

Alternativní či nelineární válka[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Hybridní válka.

Proti některým zemím EU a evidentně i proti České republice vede Moskva alternativní či nelineární válku. Je to válka, v níž se Kreml snaží prostřednictvím masivní propagandy v médiích a hlavně na sítích zmanipulovat veřejné mínění. Velkými finančními projekty ovlivňuje ekonomiku a daně, ale intenzívním zpochybňováním demokratických principů i politiku zemí, o nichž si Kreml myslí, že by měly patřit do sféry jeho vlivu.[63]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Russian propaganda na anglické Wikipedii.

  1. Метки / Кремлевская пропаганда / Крис Роман: Сегодня антирусская пропаганда активнее, чем во время "холодной войны" / © РИА "Новый День – Новый Регион". Главные новости [online]. [cit. 2015-11-08]. [1]. (anglicky) 
  2. Відео новини - Експерти: Кремлівська пропаганда наступає на старі граблі | "Факти" [online]. [cit. 2015-11-08]. [2]. (anglicky) 
  3. LifeNews — не журналісти, а конкретний бойовий підрозділ, — СБУ [online]. [cit. 2015-11-09]. [3]. (anglicky) 
  4. Кремль має намір маніпулювати громадською думкою в Америці та Європі через інтернет [online]. [cit. 2015-11-09]. [4]. (anglicky) 
  5. Кремлевская пропаганда: что это такое? / Спецпроект РИА «Новый Регион» / 19.06.14 / Пропаганда / © РИА «Новый День – Новый Регион» / Июнь 2014 [online]. [cit. 2015-11-09]. [5]. (anglicky) 
  6. Три кити російської пропаганди - Політика - Український тиждень, Тиждень.ua [online]. [cit. 2015-11-09]. [6]. (anglicky) 
  7. КОРЕСПОНДЕНТ, Бріджет Кендалл Дипломатичний; NEWS, B. B. C.. Російська пропаганда: гірше, ніж за Радянського Союзу? [online]. [cit. 2015-11-09]. [7]. (anglicky) 
  8. "Имидж государственной пропаганды Russia Today все равно не сможет отмыть". 
  9. Російська пропаганда активізувалася на європейському фронті [online]. [cit. 2015-11-09]. [8]. (anglicky) 
  10. Russia Today’s Disinformation Campaign [online]. . [9]. (anglicky) 
  11. About us : The Voice of Russia: News, Breaking news, Politics, Economics, Business, Russia, International current events, Expert opinion, podcasts, Video [online]. [cit. 2015-11-09]. [10]. (anglicky) 
  12. a b KUNDRA, Ondřej. Putinovi agenti: jak ruští špioni kradou naše tajemství. 1. vydání. Brno: BizBooks, 2016. 200 stran, 8 nečíslovaných stran obrazových příloh..
  13. Jak funguje ruská propaganda v Česku? Zapleveluje zprávami a vytváří chaos –. neovlivni.cz [online].  [cit. 2017-09-10]. Dostupné online.  (cs-CZ) 
  14. a b c d KRAGH, Martin; ÅSBERG, Sebastian. Russia’s strategy for influence through public diplomacy and active measures: the Swedish case. Journal of Strategic Studies. 2017-09-19, roč. 40, čís. 6, s. 773–816. Dostupné online [cit. 2017-09-10]. ISSN 0140-2390. DOI:10.1080/01402390.2016.1273830.  
  15. Общественное мнение против Путина [online]. [cit. 2015-11-09]. [11]. (anglicky) 
  16. www.rozhlas.cz [online]. www.rozhlas.cz, [cit. 2016-05-07]. Dostupné online.  
  17. Цензура в Росії: закрили ЗМІ, що пишуть правду про Україну [online]. [cit. 2015-11-09]. [12]. (anglicky) 
  18. Відео - Лія Ахеджакова вважає, що пропаганда і цензура в Росії посилюються [online]. [cit. 2015-11-09]. [13]. (anglicky) 
  19. МЗС України стурбоване ситуацією зі свободою слова в Росії [online]. [cit. 2015-11-09]. [14]. (anglicky) 
  20. Цензура в дії: Мінкульт Росії заборонив виставу про Майдан на книжковому фестивалі [online]. [cit. 2015-11-09]. [15]. (anglicky) 
  21. У російських соціальних мережах автоматично видаляють пости з критикою Путіна - Новини - Український тиждень, Тиждень.ua [online]. [cit. 2015-11-09]. [16]. (anglicky) 
  22. a b c KEJLOVÁ, Tamara. Proti Unii a imigrantům, vstříc Rusku: Evropu čeká volební rok, populisté slibují změnu. ČT24.cz [online]. 2017-02-16 [cit. 2017-02-16]. Dostupné online.  
  23. eeas.europa.eu [online]. eeas.europa.eu, [cit. 2016-05-07]. Dostupné online.  
  24. France 24 [online]. France 24, 2016-02-22, [cit. 2016-05-07]. Dostupné online. (en-US) 
  25. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. RadioFreeEurope/RadioLiberty, [cit. 2016-05-07]. Dostupné online.  
  26. NETBITE.CZ. Think-tank Evropské hodnoty [online]. Think-tank Evropské hodnoty, [cit. 2016-05-07]. Dostupné online. (cs-CZ) 
  27. http://scholarship.law.duke.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=3117&context=lcp
  28. Russia: human rights groups hail historic decision on homosexual propaganda ban | ICJ. www.icj.org [online].  [cit. 2016-07-25]. Dostupné online.  
  29. a b c V Česku vzniká nový tým, který bude prověřovat cizí propagandu. [online]. Česká televize, 2016-05-25, [cit. 2016-08-20]. Dostupné online. (česky) 
  30. Prokremelské weby jsou nebezpečnější. Na podvrhy fotek už dávno nespoléhají. ČT24.cz [online]. 2016-06-13 [cit. 2016-12-14]. Dostupné online.  
  31. Česká spořitelna stáhne jako první velká společnost inzerci z dezinformačních webů. ČT24.cz [online]. 2016-12-14 [cit. 2016-12-14]. Dostupné online.  
  32. NOVOTNÁ, Kristýna. Vnitro vyhlásilo boj proruské propagandě. Fandí jí tisíce lidí. [online]. Echo24.cz, 2016-08-19, [cit. 2016-08-20]. Dostupné online. (česky) 
  33. Proti ztrátě paměti - O Kampani. www.protiztratepameti.cz [online].  [cit. 2016-07-25]. Dostupné online.  
  34. ČT24. Tajné služby: Kampaň, která měla ovlivnit prezidentské volby v USA, nařídil Putin. ČT24.cz [online]. 2017-01-07 [cit. 2017-02-16]. Dostupné online.  
  35. KITCHING, Chris. Vladimir Putin 'planning invasion of Baltic states to challenge Donald Trump'. mirror. 2016-11-25. Dostupné online [cit. 2017-09-19].  
  36. KITCHING, Chris. Vladimir Putin 'planning invasion of Baltic states to challenge Donald Trump'. mirror. 2016-11-25. Dostupné online [cit. 2017-09-19].  
  37. MARCUS, Jonathan. Russian military exercise raises tension. BBC News. 2017-09-11. Dostupné online [cit. 2017-09-19]. (en-GB) 
  38. Donald Trump fed Russian propaganda to supporters. The Independent. 2016-10-12. Dostupné online [cit. 2017-09-19]. (en-GB) 
  39. BRUSSELS, Emma Graham-Harrison Daniel Boffey in. Lithuania fears Russian propaganda is prelude to eventual invasion. The Guardian. 2017-04-03. Dostupné online [cit. 2017-09-19]. ISSN 0261-3077. (en-GB) 
  40. TAYLOR, Adam. Why do so many people miss the Soviet Union?. Washington Post. 2016-12-21. Dostupné online [cit. 2017-09-19]. ISSN 0190-8286. (en-US) 
  41. Jaromír Štětina o velikosti Ruska | Cтрановедение России (Reálie Ruska). ruskerealie.zcu.cz [online].  [cit. 2017-09-19]. Dostupné online.  
  42. NARDELLI, Alberto; RANKIN, Jennifer; ARNETT, George. Vladimir Putin's approval rating at record levels. The Guardian. 2015-07-23. Dostupné online [cit. 2017-09-19]. ISSN 0261-3077. (en-GB) 
  43. ČTK. Zmrazili nám účty v Británii, stěžuje si prokremelská tisková agentura. iDNES.cz [online]. 2016-10-17 [cit. 2016-10-17]. Dostupné online.  
  44. bož. Britové zmrazili účty ruské státní televize Russia Today. Novinky.cz [online]. 2016-10-17 [cit. 2016-10-17]. Dostupné online.  
  45. a b c d e GAZDÍK, Jan. Ruské televize přepnuly na novou epochu. Ke studené válce dostaly noty přímo z Kremlu. Aktuálně.cz [online]. 2015-09-10 [cit. 2015-09-11]. Dostupné online.  
  46. Věrohodnost zpráv ruských médií opět zpochybněna, Wikizprávy, referencovaná zpráva, 13. dubna 2014
  47. Reportér ruských televizí mimoděk dokázal trvající přítomnost ruských tanků na ukrajinské frontě. Britské listy [online]. 2015-02-16 [cit. 2015-02-27]. Dostupné online.  
  48. a b 42 českých a slovenských webů, které šíří ruské lži. Echo24 [online]. 2015-02-27 [cit. 2015-03-02]. Dostupné online.  
  49. PROCHÁZKOVÁ, Petra. Putin lže celému světu do očí. A doma v Rusku oslavují jeho hrdinství. Lidovky.cz [online]. 2014-09-11 [cit. 2015-03-03]. Dostupné online.  
  50. Sindelar, Daisy (12 August 2014).  "The Kremlin's Troll Army". The Atlantic. United States:Atlantic Media. 
  51. Ukraine conflict: Inside Russia's 'Kremlin troll army', BBC
  52. Další zářez ruské propagandy: „Syřanka“ už několikrát hrála „oběť kyjevských fašistů“, Reflex
  53. a b BBC varuje: Proruská propaganda je v Česku na vzestupu. ČT24 [online]. 2015-04-03 [cit. 2015-04-04]. Dostupné online.  
  54. Americký konvoj a hlas lidu českého: Tři průzkumy... A jeden dopadl hodně, hodně jinak. ČT24 [online]. 2015-03-26 [cit. 2015-04-04]. Dostupné online.  
  55. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Specialni-pruzkum-pro-rozhlas-Rade-lidi-byl-prujezd-ukradeny-Zakladnu-odmitaji-369350
  56. Lživý film o srpnu 1968 ublíží spíš nám než Čechům, soudí ruští experti [online]. zpravy.idnes.cz, [cit. 2015-08-21]. Dostupné online.  
  57. V Praze po nás stříleli z kulometů, líčí ruský dokument srpen 1968 [online]. zpravy.idnes.cz, [cit. 2015-08-21]. Dostupné online.  
  58. Už zase šlo o přátelskou pomoc. Ruská televize obhajuje srpen 68. [online]. Česká televize, [cit. 2015-08-21]. Dostupné online.  
  59. V roce 1968 jsme vás ochránili! Ruský dokument obhajuje okupaci. [online]. Frekvence 1, [cit. 2015-08-21]. Dostupné online.  
  60. Západ chce v Rusku vyvolat nepokoje, šíří otrávená narkotika, tvrdí Moskva. E15.cz [online]. 2015-07-14 [cit. 2015-07-14]. Dostupné online.  
  61. Udržíme Krym a vrátíme vlasti Aljašku. Klip ruské poslankyně s malými dětmi je hitem sociálních sítí. Aktuálně.cz [online]. 2017-11-16 [cit. 2017-11-16]. Dostupné online.  
  62. Ruská propaganda našla novou zbraň. Skandální informace vkládá do úst zahraničním novinářům. Aktuálně.cz [online]. 2015-11-07 [cit. 2016-01-03]. Dostupné online.  
  63. Zemřel architekt hybridní války a strůjce ruského útoku na Krym. Respekt [online]. 2016-01-06 [cit. 2016-01-06]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUNDRA, Ondřej. Putinovi agenti: jak ruští špioni kradou naše tajemství. 1. vydání. Brno: BizBooks, 2016. 200 stran, 8 nečíslovaných stran obrazových příloh..

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]